16
Afrika > Etiopie > Etiopie (Ethiopia) (5.12. - 19.12.2013)
5.12.2013 - čtvrtek - let z Dubaje do Addis Abeby
Vstáváme v 6:00 a do 8:00 se probojovávali autem v zácpě na letiště. Vracíme auto a po odbavení se setkáváme s Davidem Kotkem, který přiletěl nočním létem z Prahy a v 10:30 odlétáme do Etiopie. Po třech hodinách v letadle kupujeme vstupní vízum a jdeme před letiště, kde nás měl čekat místní řidič, ale nečekal. Naštěstí se našel místní občan, který našemu řidiči zavolal a ten pro nás přijel. Letadlo mělo menší zpoždění a ještě formality, které nás zdržely, tak si řidič myslel, že jsme nepřiletěli. Nejprve jedeme do banky pomněnit peníze a hned poté jsem se zastavil v Hilton hotelu, kde byla umístěna cache. Překvapuje nás, že všude jsou policejní hlídky a neustále nás šacují. Jdeme se podívat do národního muzea. Je zde totiž uložena nejstarší nalezena lidská kostra nazvána Lucy. Vzápětí padá předsevzetí o tom, co zde jíst a co ne. Dáváme si něco jako dortíky a k tomu čerstvý melounový juice. Řidič nás veze do hor Entoto nad Addis Abebou, kde krom místních lidí nosících dřevo na zádech a výhledu na město vidíme natáčet nějaký dokument. Slunce pomalu zapadá a to je čas vydat se na jih do ubytování. Málem to dopadlo špatně. Řidič nás zavezl do domu na jihu Addis, kde bydlel otec člověka jménem Wako, se kterým jsem byl domluven na programu. Důvodem byl velký výpadek pokrytí signálem a nemožnost se dovolat. A náš řidič netrefil. Naštěstí mu to ten otec vysvětlil a jeli jsme do vesnice Weliso, kde po chvíli bloudění přijíždíme k Wakovi. Po cestě máme možnost vidět přímo u cesty hyenu Nádherný klid, hvězdná obloha a místňáci rozdělávají oheň. Sedíme, popíjíme vodku a vymýšlíme program. Dokonce nám připravují místní večeři. Hovězí maso zřejmě chvíli dušené na rozmarýnu a cibulce, které se zde jí tradičně jen pravou rukou bez příboru. Okolo půlnoci jdeme spát do rákosové hliněně chýše. V noci je zde dost zima, protože jsme v nadmořské výšce přes 2200m.


6.12.2013 - pátek - cesta do Arba Minch
Na snídani nám připravují vaječinu s chilli paprikami a během jídla ladíme poslední detaily naší cesty. Následuje dlouhá cesta na jih do města Arba Minch. Po cestě jsme dostali defekt a zatím, co se opravuje, jdeme testovat místní skvělý čaj a kávu. Všudy se rojí hordy dětí, které jsou hrozně zvědavé a chvílemi až vlezlé. Cesta je místy hodně rozbitá, místy se staví nová, ale hlavně je každou chvíli plná stád skotu či oslů, jichž je zde opravdu velmi velké množství. Ač se to nezdá, Arba Minch je od Addis vzdálena prakticky celý den jízdy. Večer si dáváme v restauraci rybu s chilli paprikami a místní palačinkou, kterou dávají prakticky ke každému jídlu. I ryba se jí jen rukama. Po večeři se ubytováváme v zaplivaném špinavém hotelu, kde si raději lezu do spacáku, protože těm peřinám moc nevěřím.


7.12.2013 - sobota - kmen Dorziů a plavba po jezeře Chomo
Ráno chceme lodí na vyjížďku po jezeře Chomo, ale protože mají plno měníme operativně program a stoupáme do hor do vesnice Dorze, kde se koná trh. Spousta lidí v tradičních oděvech, spousta zvířat, koření a dalších věcí, které místní nakupují či prodávají. Po cestě z kopce odbočujeme nejprve na vyhlídku a pak se jdeme podívat do tradičního obydlí pod banánovým hájem, kde jedna dorzijská rodina žije. Nalévají nám lokální pálenku z něčeho, co naprosto netuším, co by to mohlo být, ale trochu to voní po kávě. Místní žena nám na ohni připravuje placku z fermentované hmoty, která se dělá z hrubých částí banánového listu. Upečené to chutná jako chlebový placek, který se namáčí do směsi z cibule, česneku, zázvoru a chilli. Po jídle jedeme na jezero a plechovou motorovou lodí sledujeme hrochy, množství ptactva a hlavně obří krokodýly, kteří patří mezi největší exempláře na planetě. Z projížďky dojíždíme při západu slunce. Večer si dáváme jehněčí maso, točené pivo a spíme v jiném hotelu, než minulou noc. Opět zde v noci nejde elektřina.


8.12.2013 - neděle - Jinka a kmen Mursiů
Vstáváme v 8:00 a náš řidič jede ještě vyměnit pneumatiku a pak jedeme na snídani, která nám slouží i jako oběd a vyrážíme na dlouhou cestu do města Jinca. Zde přijíždíme až okolo 15.00. V místním obchodě nacházím druhou cache v Etiopii, do auta nám přisedá průvodce a překladatel v jednom jménem Freo (tel: +251 916 711 928). Celou dobu nám velmi dobře slouží a vypráví o místních lidech, zvyklostech a o tom, jak se máme chovat, protože hned vedle je kmen Ari, kterým budete projíždět, pokud se také vydáte na toto divoké a odlehlé místo, se kterým jsou Mursiové ve válce. Při vjezdu do rezervace do auta přisedá náš osobní strážce s kalašnikovem. Mursiové ve vesnici nemají nic z moderního světa a pro vodu musí několik kilometrů. Ženy i muži jsou prakticky nazí, jen tělo mají zdobené zjizvením. V uších a ve spodním rtu mají ženy často hliněné talířky a na hlavě zdobení ze zvířecích rohů. rohů. Nejprve procházíme vesnicí a foťáky máme schovány aby si na naši přítomnost zvykli. Za vesnicí je většina mužů, kteří se starají o zvěř a ráno chodí lovit, dnes už mají po práci a trochu se před námi chtějí předvádět, vyvolávají mezi sebou souboj tradičními dlouhými holemi zvanými donga stick. Po chvíli se Pavel svléká do půl těla, bere si donga a proti němu se staví ten největší chlap z celé vesnice. Jo, a to jsem zapomněl zmínit, že jsou to krásně rostlí a svalnatí chlapi, že i my se se svými 186cm cítíme vedle nich jako malí. Nakonec se Pavel utká se čtyřmi bojovníky. Naštěstí jsou to jen přátelské zápasy. Po tomto zážitku se vydáváme fotit místní ženy a děti. Za focení dostávají mýdla.Dětem jsme dali oční kapky, protože zde mají problémy z očima. Opravdu jedno z mála civilizací minimálně dotčených míst planety. Skvěle načasování našeho odjezdu z vesnice těsně před západem slunce nám umožňuje vidět u cesty leoparda. V dálce vidíme požár savany a vracíme se do Jinky. Po večeři v nějaké garáži nás náš průvodce bere do místního baru na medové víno. Bavili jsme se asi do 2:00 do rána.


9.12.2013 - pondělí - trh v Turmi a nocleh v domorodé vesnici u kmene Hammar
Vstáváme, do auta bereme našeho průvodce ze včerejšího dne a jedeme napřed do vesnice Turmi, která jeje ve středu regionu Hammer. Zde se lidé oblékají do kůží a vlasy se zde zdobí hlínou. Místní zvyky jsou brutální. Když se mladík chce oženit, musí vykonat rituál skoku přes býka a během té doby všechny přítomné dívky jsou bičovány klacky po zádech tak, že jim zůstávají na zádech jizvy. Ty jsou pak známkou toho, že je někdo chce. Dívky s těmito jizvami jsou na trhu všude k vidění. Co hlavně, kupujeme živou kozu a tu si bereme sebou do auta a jedeme do malé vesnice kmene Hammarů, kde nás jen vyhazuje řidič a jede zpět do vesnice. My rodině věnujeme kozu, a jelikož máme asi 6 hodin do setmění a budeme zde i spát, místní nás vzali mezi sebe a chovají se přirozeně. S chlapy sedíme na kravích kůžích a popíjíme takovou zajímavou směs nějakého kvašeného medu s mrtvými včelami. Je to směs přelitá horkou vodou a je v tom alkoholu asi jako v pivu. Taky trochu pracujeme, protože je třeba nanosit a nalámat dříví. Místní nám zabil a vykuchal naši kozu a připravili ji na kůlech na rožnění. Asi po 90 minutách opékání byla koza k jídlu. A ne jen k jídlu! Byla výborná! Až se najedli muži, včetně nás, dostali jídlo ženy a děti. Naštěstí byla koza velká a najedli se všichni a dokonce jim zbylo na další dny. Pavel si po jídle ustlal s celou rodinou v jejich příbytku, protože neměl spacák, ale já s Davidem jsme spali venku pod hvězdami.


10.12.2013 - úterý dlouhá cesta do Awasy
Vstali jsme mezi posledními. Muži z vesnice vstávali už za tmy. My to zvládli až okolo 6:30. Jsme pozváni na čaj z kávových listů, protože zde ještě neznají proces pražení a v 7:30 pro nás přijíždí auto. Náš řidič se nejprve vymlouvá, že tak dlouhou trasu, jakou jsme naplánovali, nejede, ale nakonec to zvládá a v 19:00 přijíždíme do města Awasa. Tohle město je bráno jako město zábavy a má podobnou ulici jako je Stodolní v Ostravě, jeden bar vedle druhého. I my jsme si zašli na pár piv.


11.12.2013 - středa - Bale Mountains
Ráno vyjíždíme do Bale Mountains, ale náš řidič zase blbne a jede jak šnek. U vstupu do parku jsme sice před 15:00, ale už dnes nám nejsou schopni zajistit koně na projížďku. Tak se do parku jdeme projít alespoň pěšky. Krajina jak někde na Fatře a sem tam potkáváme děti hrající fotbal s hadrovým míčem. Taky si s nimi chvíli kopeme, ale pak si ten míč od kluků kupuje David. Do vesnice přicházíme za tmy a je čas na večeři. Dáváme si hovězí maso na kousky. A místní kávu s mlékem. V noci jsem dostal žaludeční problém
y.

12.12.2013 - projížďka na koních a cesta do Addis Abeby
Vstáváme v 6:30. Na 7:00 jsme domluveni na vyjížďku na koních v Bale mountains. Projíždíme krásnou krajinou plnou antilop, divokých prasat a opic. Bohužel jsem indisponován nějakou virózou a cca po 2 hodinách jízdy dostávám zimnici. Přijelo pro mne auto a hodilo mne do nemocnice, kde jsem dostal nějaké léky. Pavel s Davidem mezi tím dojeli na koních a mohli jsme vyjet do Addis Abeby. Skoro celou cestu jsem prospal. V Addis nám chvíli trvalo najít hotel, ale nakonec se povedlo.


13.12.2013 - pátek - Bahir Dar a prameny Modrého Nilu
Vstáváme ve 4:00, protože musíme zajistit jízdenky do města Bahir Dar. Nakonec je kupujeme v autobuse který vyjíždí v 5:00. Po více jak 10. hodinách jízdy vystupujeme ve městě Bahir Dar, které leží na břehu obrovského jezera Tana (3900km čtverečních). Naháněči se nás snaží přesvědčit, že už nejede žádný další spoj do města Tis Abay. Jako vždycky, nevěřit a hledat se osvědčuje. Za 13Br jedeme posledních 25 km po prašné cestě v totálně přeplněném rozvrzaném autobuse do této díry jen pro to, že se zde nacházejí vodopády u pramene Modrého Nilu. Po zakoupení vstupu, jen za pár drobných, se necháváme převést lodí na druhou stranu řeky. Odtud nás čeká necelý kilometr k vyhlídce na vodopády. I přesto, že je období sucha, je to hezká podívaná a zvláště, když zapadá slunce. Do vesnice pak jdeme druhou stranou kolem vyhlídek na vodopády, přes lanový mostek nad opravdu hlubokou průrvou až přes historický kamenný most. Opět nám lidé tvrdí, že už do Bahir Daru nic nepojede, ale stopujeme náklaďák s nějakým zrním a do Bahir Daru jedeme na korbě. Dáváme si večeři a jdeme rovnou spát.


14.12.2013 - sobota - Bahir Dar ostrovy na jezeře Tana a Gondar
Ráno vyrážíme k jezeru a už po cestě nás odchytávají naháněči na loď. My se odchytnout necháme, protože to byl náš záměr od počátku. Na obrovském jezeře Tana, které má 3900km se nachází ostrůvky na kterých jsou postaveny kláštery. Loď nás postupně převáží od ostrova k ostrovu a kláštera ke klášteru, ale krom peněz za loď chtějí za každý klášter další spoustu peněz. My si vybíráme podle doporučení pouze reprezentativní vzorek kláštera, ale všechny jsou si stejně podobné, tak to štací. Dřevěná stavba kulatého půdorysu, která má v sobě vnitřní čtvercovou část. A ten tzv. ochoz je zdoben malbami svatých. Plavba s dalšími etiopskými turisty se změnila v přátelské popíjení araku a pojídání pražené pšenice. Před 15:00 jsme zpět na pobřeží a po skvělém hutném juice jdeme do Etiopian Air office a jelikož musíme následující 4 dny urychlit, kupujeme si letenky z Gondaru do Lalibely, pak do Axumu a nakonec do Addis. Ale nepředbíhejme. Po úspěšném nákupu a vstupu do dalšího věrnostního programu na sběr leteckých mil se jdeme ještě navečeřet a bereme minibus do Gondaru. V minivanu si celou cestu o strop otloukáme hlavy, ale ve 22:00 jsme tam. Jsme první turisté, kteří se snaží jít do zdejších hradních zdí v noci a místní stráže z toho mají strach, tak komplex patřící pod UNESCO alespoň odcházíme zvenčí. Vidět bylo, ale fotit už nešlo. Našli jsme si levnější ubytování v hotelu Salam. Kluci šli ještě do nějakého klubu na drink a já to zalomil.


15.12.2013 - neděle - Lalibela
Vstáváme v 6:00 a bereme tuk-tuka (motorizovaná trojkolka známá především z asijských zemí) a jedeme na letiště. Na letištní bráně nás zastavují, že bychom tam byli dříve, než letištní pracovníci. Čas vyplňujeme cvičením podomácku vyrobenými činkami strážných. Rychlý přelet vrtulovým letadýlkem do města Lalibela, respektive na letiště vzdálené 25 km od města. Odtamtud nebyly žádné taxi, jen naháněči do hotelů s vlastní dopravou. Chceme dojít na spojnici cest cca 5km od letiště, s tím, že si tam něco stopneme. Nakonec jdeme v horku 7km a minibus nás hází k hotelu a obědu. Po jídle vyrážíme na prohlídku 11 unikátních kamenných kostelů, které jsou vytesány z jednoho kusu kamene a jsou pod úrovní povrchu země. Opravdu zajímavý labyrint monumentálních staveb. Vstup je do těchto církevních staveb nekřesťansky drahý. 50$ na osobu. Do večera procházíme chrámy a na večeři a medové víno do hospody Torpedo. Stylová záležitost s lokální živou hudbou a tancem. 3 druhy vína a dobré jídlo nás zabavily do konce večera.

16.12.2013 - pondělí - Axum
Ráno letíme dalším letem do severního městečka Axum. Po doletu a příjezdu do centra si dáváme takový brunch z jehněčího. Snažíme se zajistit si auto do pouště Danakil. Bohužel je to tu neuvěřitelně drahé, proto bereme tuk-tuk, který nás vozí po místních památkách s nichž jsou nejznámější obelisky, které patří do stejného období, jalo pyramidy v Gíze. Za prohlídku stojí i Basen tomb, což je zřejmě staré mimoúrovňové pohřebiště. Axum si člověk prohlédne za max. 3 hodiny i s obědem, což nás moc neuspokojuje, proto si v Ethiopia Air měníme letenky na odlet z Mekele a vyrážíme na jihovýchod. Po přesunu minibusem cca 15km do vedlejšího města se marně snažíme najít autobus, auto, náklaďák, prostě cokoliv. Všechno marné. Tak jsme se plácli přes kapsu a zaplatili si minibus, který nás až do 22:00 veze do města Mekele. Rychle se ubytováváme v Dallas hotelu a jdeme na pár piv do nedaleké zábavní ulice.


17.12.2013 - úterý - poušť Danakil
V 6:00 si domlouváme jednodenní výlet do nehostinné pouště Danakil za 900USD na den. Po snídani vyjíždíme Jeepem směr Danakil. Po cestě měníme auto za jiný Jeep a jedeme cca 3 hodiny do pouště. Skoro z 2500mnm klesáme do cca -100m po prudkých serpentinách. Do auta přibíráme jednoho místního průvodce a 4 po zuby ozbrojené vojáky včetně radisty. Projíždíme krajinou, která vypadá jako bychom jeli po dně vyschlého moře. Proti nám jdou karavany velbloudů, kteří na hrbech nesou desky z krystalické soli, která se zde těží. Vystupujeme pouze 14 km od hranice s Eritreou a vojáci nervózně vybíhají z auta do terénu a dělají nám předsunutou hlídku a sledují, zda se někde neskrývají nepřátelé. My mezitím v děsném horku (které zde může dosahovat až 57°C) jdeme k místu, kde jsou gejzíry horké vody nasycené sírou a solí. Toto pak tuhne do zajímavých úkazů zbarvených zeleno-žlutě. Po focení (fotí se i vojáci, protože se zde až tak často nedostanou) se vracíme k rozpálenému autu a jedeme k solným horám. Ty tady ční z jinak prakticky rovné plochy a poskytují jediný stín široko daleko. I zde ne nijak nezdržujeme a řidič nás veze k jezeru ve kterém to bublá a vře. Říkají tomu olejové jezero. Vyvaření sedáme do auta a necháme se vyvézt zpět do Mekele, kde se ubytováváme ve stejném hotelu, jako předchozí noc. Kluci pak vyrážejí za zábavou do nočních ulic.


18.12.2013 – středa – Addis Abeba a odlet do Dubaje
V 7:00 odjíždíme na letiště v Mekele, abychom stihli let v 9:00 do Addis Abeby. Po příletu jedeme do hotelu, kde jsme spali před 5. dny a nechali si tam všechny suvenýry nakoupené na jihu Etiopie. Kupodivu tam všechny věci máme. Další kroky vedou do Addiské fakultní nemocnice a hledáme zde oddělení dermatologie. Nemocnice již jeví známky opotřebení časem, ale doktoři jsou k nalezení. Po chvilce máme vypsány recepty a jdeme na poslední nákupy, oběd a juice s avokádem (po tom se nám bude stýskat). Všechny zbývající peníze utraceny a taxi jedeme na letiště. Před budovou si balíme všechny nakoupené věci (mačety a další zbraně) do koupeného jutového pytle. Ten pak posíláme kargem až do Prahy a my Odlétáme do Dubaje. Ve 20:00 dubajského času jsme na letišti a návazný spoj nám má letět až v 8:00 následující den. Platíme si proto hotel, který je v komponován přímo v terminálu letiště.


19.12.2013 – cesta domů
Vstáváme v 7:00, když nám to má odlétat v 8:00, ale hned po příchodu k terminálu zjišťujeme, že to je zbytečně brzo. Let má totiž 2 hodiny zpoždění. Jdeme si proto vyzvednout u letecké společnosti snídaňové vouchery (po určitém čase, kdy má letadlo zpoždění má na toto cestující nárok) a v klidu snídáme. Letadlo nakonec odlétá až v 10:00.
Autor:
Publikováno:
15. 7. 2014
FOTOGALERIE
následující >
Fotogalerie
TRASA KE STAŽENÍ: KML
NAVŠTÍVENÁ ZEMĚ
Etiopie
Rozloha:
1 127 127 km2
Počet obyvatel:
82 101 998 (73 obyvatel/km2)
Hlavní město:
Addis Abeba
Nejvyšší bod:
Ras Dejen (4 550 m)
Používaný jazyk:
Amharština
Náboženství:
Etiopská ortodoxní církev, islám, protestantismus, tradiční náboženství a katolictví, ostatní 0,7%
Měna:
etiopský birr (ETB)
Dobrodruh
Petr Górecki
Navštívené kontinenty celkem:
6
Navštívené země celkem:
115
Počet publikací celkem:
106
Nejnavštěvovanější země: