16
Afrika > Botswana, Zambie, Malawi, Mosambik, Zimbabwe, Jihoafrická republika > Jihovýchod Afriky (25.11. - 19.12.2010)
25. 11. - 19. 12. 2010 - expedice Afrika - JAR, Mozambik, Malawi, Zambie, Zimbabwe, Botswana a opět JAR

Jako ilustrace bezpečnosti Jihoafrické republiky a okolních států by nejlépe posloužil výrok místního obyvatele, který tvrdil, že pouze jedinkrát v životě zažil ozbrojené přepadení, a to v Londýně. Ani při četných návštěvách tohoto státu se nám nikdy nepřihodilo nic špatného. Tentokrát cestujeme tři chlapi. Já - Petr, bratr Pavel a kamarád Kuba.

Let přes Amsterdam do Johannesburgu (JAR)


25. 11. 2010
čtvrtek

Cestu zahajujeme v 7 hodin na pražském Letišti Václava Havla, kde čekáme na zpožděné letadlo do Amsterdamu. Vinou závady palubního počítače se náš odlet opožďuje zhruba o půlhodinu, čímž vzniká jen 90 minut na přestup na letadlo do Johannesburgu. Po příletu na letiště v Amsterdamu spěcháme na druhou stranu k odletovému terminálu a vyrážíme do JAR. Během letu stíhám dosledovat několik filmů a ve 22 hodin jsme konečně v cíli. Vybíráme místní Randy, sháníme odvoz na centrální autobusové nádraží Park Station (150 R), které je však zavřené. Nezbývá nám tedy nic jiného než strávit pár hodin na ulici před nádražím, společně se zhruba 300 bezdomovci. Nevyhne se nám ani pohled na rasistickou rvačku. Nakonec se ve 2:30 místního času dostáváme do haly, kde obsazujeme jednu z laviček a usínáme.

Cesta do Mozambique


26. 11. 2010
pátek

Probouzíme se okolo 5 hodiny, kdy už je na terminálu relativně živo. Sice naprosto netušíme, kam pojedeme, ale vlivem celkové únavy se rozhodujeme pro první autobus, který jel v 8:15 směr Maputo, čili hlavní město Mosambique. Na cestě autobusem společnosti Grayhound opět sledujeme filmy a dokonce i chvilkově usínáme. Do Maputa se dostáváme až v 18 hodin večer. Nejprve navštěvujeme historickou budovu nádraží projektovanou kanceláří Eifela, kde vidíme mimo jiné i historické lokomotivy. Žádný vlak ale bohužel nejede, tak se necháváme zavézt místním taxíkem na autobusové nádraží, které se podobá spíše zastávce lokálních autobusů a mikrobusů. Máme štěstí! Zhruba v 19:30 nasedáme do autobusu ve směru Maxixe a máme pocit, že jím snad nikdy žádný běloch nejel. Vyjíždíme až ve 22 hodin, ale do té doby se stíháme seznámit s polovinou cestujících. Místní nakupují zásobu dobré brandy a začíná asi největší pojízdná party, kterou jsme zažili. Kuba propije s cestujícími celou noc a také je učí typické ostravské hlášky typu: Baník, pičo. Já usínám okolo 2 hodin, kdy nás odstavili policajti. Fakt, že můžeme vyjet teprve nad ránem, donutí většinu cestujících k odchodu a my usínáme.

Pozvání do rodiny Ernesta, přejezd na lodi do Inhambane a mikrobusem k pláži Tofo


27. 11. 2010
sobota

Namísto plánovaného příjezdu ve 4 hodiny, se dostáváme do naší cílové stanice Maxixe [:Mašiši:] až v 7 hodin. Mezitím opět pijeme a někteří jen doplňují pomyslnou hladinku. Spolucestující Ernesto nás dokonce zve do svého domorodého příbytku, seznamuje nás s rodinou a dokonce dostáváme časný oběd. Spolu s rodinou hostitele si tak pochutnáváme na rýži s kapustou, s čerstvým mangem a kokosem na zajedení. Po obědě jdeme s Ernestem na loď, jenže pří míjení pouličního baru jsme pozváni na jednu rundu piva. Pojď na jedno, je v Mozambiku stejně jako v Česku snad ta největší možná lež. Po třech pivech konečně vyrážíme k malé dřevěné bárce, do které s námi nastupuje dalších 25 pasažérů. Loučíme se s Ernestem a v ostrém slunci při teplotách okolo 30°C přejíždíme záliv do města Inhambane. Zde potkáváme dalšího vstřícného místního, který nás dovádí na centrální trh, odkud jede mikrobus do naší momentální cílové stanice Tofo. Na trhu kupujeme rum a vyrážíme k moři. Chvíli nám sice trvá najít ubytování, jelikož je tu opravdu drahé a nakonec rezignujeme. Zabydlujeme se ve vejmínku, který je přímo u moře. Okamžitě se jdeme projít, zaplavat si a nasbírat dřevo na oheň. Zatímco kluci pečou rybu Lemonfish, já chystám zeleninový salát. Vynikající večeři samozřejmě doplnila láhev rumu s kolou, po které si jdeme na chvíli odpočinout. A jelikož bylo okolo 21 hodin a místní bary zavíraly okolo 22 hodin, tak si jdeme lehnout a spíme až do rána.

Ocean safari v Tofo


28. 11. 2010
neděle

Probouzíme se do krásného slunečného dne s rozhodnutím, že tu ještě chvíli zůstaneme. Nejprve hledáme nějaké potápěčské centrum, ale vzhledem k tomu, že jsme neplánovali jet k moři, jsme si nevzali ani naše potápěčské průkazy, což byl hlavní problém. Politika JAR se odvíjí v duchu kartelových dohod, tedy mít vše za stejně vysoké ceny a v případě potápění s průkazem navrch. Smůla. Alespoň jsme si zaplatili rychloloď, ať si můžeme zašnorchlovat se žraloky velrybími, ale po žralocích ani vidu. Po dvou hodinách vidíme aspoň tři delfíny a … to je vše. Drahá projížďka. Po návratu obědváme v hospodě, Pavel usíná a já s Kubou se snažíme sehnat peníze. Nejprve chytáme stop na benzínku, kde sice je bankomat, ale bez peněz. Tak chytáme další stop až do Inhambane, kde si konečně můžeme vybrat a míříme zpět do Tofo. Po cestě si ještě odskočím najít kešku, umístěnou v restauraci na křižovatce. Za tmy se vracíme do Tofo s chutí si alespoň dnes zapařit, ale všude je mrtvo. Jdeme tedy na večeři a na kulečník.

Surfing v Tofo a přesun do Vilankulos


29. 11. 2010
pondělí

Slunce nás probouzí opět před 7 hodinou ranní. Jdu si zaplavat, snídám čerstvou papáju s mangem a pomalu se balím. Místní chlapec Joan nám tajně půjčuje surfovací prkna, tak Pavel s Jakubem ještě vyrážejí do vln. Po 10 hodině vyjíždíme mikrobusem do Inhambane, opět plujeme loďkou přes záliv do Maxixe a po obědě prvním možným mikrobusem do Vilankulos. Cesta trvá okolo 4 hodin a musím si vzít ibuprofen, abych ji vůbec přežil. Zadek na prakticky nepolstrovaném sedadle opravdu bolí. V podvečer přijíždíme do Vilankulos, kde se ubytujeme u Baobab Beach backpackers a jdeme si zaplavat do teplého moře. Večer trávíme v baru s pizzou.

Celodenní výlet na Magaruque Island a noční stop na sever


30. 11. 2010
úterý

Vstáváme v 7:30, jelikož na 8 hodin jsme domluveni, že vyplujeme lodí na moře k ostrovu Magaruque Island, vzdálený asi 13 km (S21°57.701,E035°25.689 - brána a želvy, S21°57.845,E035°25.793 – vrchol duny a rozhled, S21°57.907,E035°25.666 – výhled na letiště, S21°57.904,E035°25.647 – hřbitov, S21°57.890,E035°25.643 – funkční studna, S21°57.879,E035°25.617 - runway). Nakonec vyrážíme až po 9 hodině, po přejezdu si procházíme ostrov a vylezeme na jeho nejvyšší bod, pravděpodobně písečnou dunu. Po obědě chystaném našimi lodivody dostáváme šnorchlovací pomůcky a jdeme si prohlédnout místní korálový útes. V porovnání s jinými místy je vodní fauna v okolí ostrova obyčejná, ale oběd byl skvělý. Zpět do Baobabu se dostáváme až před setměním. Bereme si veškeré věci a jdeme k hlavní silnici, odkud přejíždíme na křižovatku, místní obdobu dálnice N1. Daří se nám za pár korun získat převoz na korbě náklaďáku a cestujeme až do 3 hodin ráno. Z města Inchope si pak zadarmo chytáme Jeep a přesouváme se do Chimoio.

Celodenní přesun do Malawi


1. 12. 2010
středa

V Chimoio jsme zhruba od 5 hodin. Přicházíme na křižovatku, kde zastavujeme luxusní kamión, který nás zaveze až do města Tete na severu Mozambiku. Pohodlně uložení na posteli pro kamioňáky míjíme jedno kontrolní stanoviště s policejní hlídkou, která si hned řekne o úplatek, ať nás zbytečně nezdržuje. Hold, korupce je všude. Z Tete jedeme mikrobusem na Mozambijsko-Malawské hranice, kde nám sdělí, že pro pokračování potřebujeme víza udělovaná pouze na ambasádách. Co teď? Mozambické peníze už máme směněné za Malawské, ve vízu je napsaný odjezd. Naštěstí se nám daří imigračního úředníka přesvědčit a získáváme oprávnění vstoupit do země, tranzitní víza si ale musíme nechat vystavit v Blantyre. Za hranicemi chytáme mikrobus a necháváme se tam dovézt. Po 120km cesty a večeři v Doogle Backpackers konečně usínáme. 2. 12. 2010 – čtvrtek – nemocný Pavel, získávání víz a přesun do Monkey Bay.

Ráno se bratrovi dělá vyrážka na obličeji, tak už v 7 hodin vyráží do nemocnice na vyšetření. My si mezitím v místním baru dopřáváme snídani a čekáme na Pavla, který přichází okolo 10 hodin s výsledky krevních testů a s prášky. V 11 hodin vycházíme na imigration, kde vyplňujeme formuláře a ve 14 hodin se vracíme pro pasy. Za 50 USD na člověka získáváme oražené formuláře, pasy a tranzitní víza na 7 dní, což nám ulehčí situaci, jelikož nepotřebujeme žádné fotky a ještě ušetříme 20 USD. Po předání pasů, zhruba kolem 15:30, začíná naše strastiplné putování mikrobusy a náklaďákem do Monkey Bay, městečka na jižním břehu jezera zabírajícího téměř celé území státu Malawi. V cíli jsme ve 23 hodin. Dokonce nás jeden z místních dovede do Venice Beach Backpackers. Ubytujeme se a jdeme si zaplavat do čistých vod tohoto sladkovodního moře.

Monkey bay a Cape Maclear


3. 12. 2010
pátek

Budíme se v 7:30 a v 8 hodin už máme u místních připravenou snídani – palačinky, banány a čaj. Po jídle stopujeme náklaďák a na jeho kapotě dojedeme až do Cape McLear, kde se ubytujeme ve Fat Monkeys. Skutečně příjemné místo! K obědu jíme čerstvé ryby a odpočíváme. Pavlovi ale není dobře, tak zůstává na pokoji přes noc a léčí se. Spolu s Jakubem si jdeme zaplavat a večer pokračujeme snad na jedinou místní diskotéku Hiccups Pub. Dobře se bavíme jak s mastňáky, tak s místními, a navíc tu mají i levné pivo. Kolem 2 hodin pak v naprosté tmě hledáme s pár dalšími turisty cestu zpět do Fat Monkeys.

Cape McLear a jezero Malawi


4. 12. 2010
sobota

Dnes jsme se konečně dobře vyspali! Spíme až do nástupu ranních veder, která člověka zaručeně probudí, tedy zhruba do 7 hodin. Celý den relaxujeme hlavně proto, aby se mohl Pavel doléčit. Plaveme, čteme a sledujeme filmy. Na 15 hodin objednáváme motorovou loď, která nás zaveze k ostrovu v národním parku jezera Malawi, kde házíme místní malé rybičky tak, aby si je našli mořští orli. A máme štěstí! Je jich tu opravdu hodně. Když dojdou rybičky, přirážíme ke břehu a bereme si šnorchlovací pomůcky. Potápět se v průzračném jezeře Malawi je jako plavat v akváriu se spoustou barevných rybek. Nádhera! Po hodině opět přijíždí naše loď a odváží nás ke břehu. Opět relaxujeme a naši lodníci mezitím připravují večeři – větší rybu s rýží. Spát jdeme dnes brzy.

Přejezd do Zambie


5. 12. 2010
neděle

Ačkoliv vstáváme okolo páté ráno, zjišťujeme, že i tak je to pozdě. Na malém náklaďáku dojedeme do Monkey Bay a sledujeme, jak nám odjíždí poslední autobus do Lilongwe. Usmlouváme tedy cestu na kapotě dalšího náklaďáku a potom nasedáme do mikrobusu. Po příjezdu do Lilongwe si dáváme kuře s rýží a pokračujeme v cestě na hranice se Zambií. Za úplné tmy a pouze při světle svíček se odbavujeme na customs, platíme dalších 50 USD za víza a měníme si i peníze. Bohužel se nám nedaří zajistit si transport do městečka, jelikož veškerou dopravu řídí místní mafie. Domlouváme se tak s jedním projíždějícím autem, ale bez zaplacení mafii nemůžeme pokračovat. Mafián nám bere klíče ze zapalování, ale Pavel ho okamžitě sráží k zemi, načež mu klíčky vytrhneme z ruky a pokračujeme v cestě. Asi po 25 km dojedeme na nádraží, kde si kupujeme jízdenky na autobus do Lusaky. Nastupujeme a můžeme si v klidu odpočinout.

Brutální přejezd do Livingstone


6. 12. 2010
pondělí

Ráno sice musíme přesedat do jiného autobusu, ale ten jede naštěstí velice rychle. Před polednem dorazíme do Lusaky, odkud nám jede další přípoj. Protože máme čas do 12:30, jdeme se podívat na sochu svobody Zambie, tedy na další kešku. Náš autobus vyjíždí skoro o hodinu později, což značí jisté problémy. Cesta do Livingstone trvá přibližně 5-6 hodin, nám však zabere okolo 10 hodin. Ve 23 hodin konečně dojedeme do Livingstone, vybíráme okolo 500 tis. místních peněz a jdeme se ubytovat do Jolly Boys Backpackers. Kuchyně je už sice zavřená, ale ochlazujeme se pár pivy, domlouváme rafting a usínáme.

Rafting na Zambezi


7. 12. 2010
úterý

Vstáváme velice brzy, jelikož v 7 hodin pro nás přijíždí auto, se kterým cestujeme až k Viktoriiným vodopádům. V místní kanceláři si platíme celodenní rafting za zhruba 130 USD na osobu a pokračujeme na snídani. Po jídle přejedeme do národního parku, kde dostaneme vybavení, vodu a základní instruktáž. Následuje relativně dlouhý sestup k řece, po kterém nasedáme se dvěma guidy do raftu. Vyrážíme do jedné z nejmohutnějších řek, není se tedy čemu divit, když hned u první peřeje raft převrátíme. Štěstí, že v našem úseku je řeka relativně bezpečná. Pokud člověk vypadne z raftu a ocitne se v klidné vodě, tak může do raftu opět nastoupit. Některé z peřejí jsou ale opravdu mohutné a podobají se spíše malým vodopádům. Naši 33 km plavbu si chvilkami krátíme plaváním, případně skoky ze skály. Dokonce při plavání nechtěně chutnám i místní vodu. V 15 hodin doplouváme pod peřej č. 25 a stoupáme po serpentinách až na vrchní hranu koryta, čili pár set výškových metrů. Tam nás už čeká dietní večeře a něco k pití. Cestou nazpátek projíždíme divokou krajinou a domorodými vesničkami, které si zachovaly po tisíciletí svou původní podobu. Při návratu na ubytovnu si před muzeem všímáme sochy domácího cestovatele Emila Holuba. Fotíme se s ním a kupujeme pár cetek. Večer opět sledujeme filmy, ochlazujeme se nápoji a vyčerpaní po celodenním výkonu jdeme spát.

Viktoriiny vodopády a přesun ze Zambie do Zimbabwe a následně Botswany


8. 12. 2010
středa

Vstáváme před osmou, jelikož Pavel chce sjet včerejší peřeje v kajaku. Jeho průvodce bohužel nedorazí, tak si balíme věci, snídáme toasty s fazolemi a v 10 hodin jedeme k Viktoriiným vodopádům, konkrétně na zambijskou stranu. Platíme vstup 20 USD za osobu a procházíme asi kilometrový vyhlídkový chodník. Voda padá z více než stometrové výšky do propasti formované řekou Zambezi, po které jsme včera pluli. Krásný pohled! Při cestě nám místní opice krade láhev s vodou a obratně s ní mizí v korunách stromů. Chceme přejít hranici do Zimbabwe a vidět vodopády i z opačné strany, ale kvůli nákladům za víza se nejdříve necháváme taxíkem dovézt do hotelu pro batohy a následně zpět na hranice, abychom Zambii opustili nadobro. Po starém klenutém mostě přecházíme propast Zambezi a konečně stojíme na půdě Zimbabwe. Za přístup k Viktoriiným vodopádům si zde sice účtují 30 USD, ale vyplatí se to. Obrovské masy vody v závojích padají do závratných hlubin. Burácející živel vytváří opar věčného deště, pod kterým mokneme i my. Ale zdejší výhled opravdu stojí i za sebedelší cestu. Po hodině stopování chytáme auto do města Vic Falls, odkud přejíždíme na hranice s Botswanou. A ta nás přivítá skutečně mile! Na hranicích nám pod záminkou přenosu infekce zabavují veškeré potraviny a dezinfikují boty. Za vstupní víza naštěstí zaplatit nechtějí. Za hranicemi zastavíme bezvadného taxikáře, se kterým trávíme následující tři hodiny. Doveze nás nejdříve na jednu kešku ve městě Kasane, posléze k hotelu i k bankomatu. Vybíráme místní Pula a nakupujeme nové potraviny. Taxík nás dováží k hostelu doporučenému Lonely Planet. Kvůli vysokým cenám se ale vracíme zpět k hranicím, kde se ubytujeme v perfektním levném hostelu. Perfektním až na jednoho divočáka, který nám zatarasí vstup do chatky. Dáváme si tedy pivo, domlouváme safari a jdeme spát.

NP Chobe se slony a lvy, projížďka po řece Chobe a přesun do města Maun


9. 12. 2010
čtvrtek

Nabitý program nás nutí vstávat už v 5:30, protože v 5:50 máme přistaven safari vůz s odkrytou střechou. Vyrážíme na výlet za divokými zvířaty v Národním parku Chobe. Během projížďky vidíme velká stáda slonů, párek odpočívajících lvů, spoustu antilop, dokonce i místní unikát antilopu Kudu a samozřejmě spoustu dalších zvířat a ptáků. Po třech hodinách ve voze přijíždíme k lodi, kterou korzujeme řeku Chobe, tekoucí mezi Botswanou a Namibií. Na souši i v říčních vodách sledujeme spoustu varanů, hrochů, krokodýlů a na březích i stáda slonů s čerstvě narozenými slůňaty. Po příjezdu z parku máme dojednaný odvoz do města Nata, ale provází nás smůla. S naším somálským řidičem na 200 km trase dvakrát píchneme pneumatiku, takže už nemůžeme pokračovat dál. Stopujeme si kamion, který nás doveze až do Naty, kde si kupujeme oběd a nasedáme do mikrobusu ve směru Maun. Bereme si taxi do Okawango river lodge a večeři nahrazujeme pivem. Následuje už jen sprcha a postel.

Lodí Mokoro po deltě Okawango a večerní párty


10. 12. 2010
pátek

Vstáváme v 7 hodin a hned si jdeme domluvit celodenní program u řeky Okawango, která namísto vlévání se do moře vytváří obrovskou deltu přímo v poušti Kalahari. Po snídani nejprve člunem urazíme okolo 10km do míst, kde kotví naše loďka. Dlouhou a úzkoprofilovou bárku řídil a zároveň poháněl pouze jeden muž. Proplouváme rákosy a lekníny, ale nepotkáváme žádná zvířata. Ta se pravděpodobně schovávají před horky ve stínu. Abychom se schladili i my, skáčeme do čisté vody plné ryb. S velkým očekáváním doplouváme k ostrovu, kde by zvířata měla být, ale ani po 12 km procházce nevidíme nic jiného než zebry a antilopy. Čeká nás cesta zpět. Mezitím Jakub nakupuje zásoby a my si můžeme na večeři dopřát hovězí steaky na rožni, zeleninový salát a hranolky. S jídlem nám pomáhá Angličan Adam, se kterým si po večeři dáme pivo (330 ml/lahev) a kolem půlnoci usínáme.

Návštěva kostela a přesun do města Gwanza


11. 12. 2010
sobota

Ke snídani jíme opět palačinky a před 9 hodinou nás místní děvčata dovádí do kostela. Kostel se spíše podobá větší garáži, ale vládne tu příjemná atmosféra. Společně zpíváme a po půlhodině přichází kněz s tím, že pro nás čtyři cizince povede kázání dvojjazyčně. Po 20 minutách mše si lidé berou plastové židličky ven před kostel, rozdělí se na skupinu dětí a dospělých a věnují se křesťanské výuce. Vracíme se do bacpaperu, opět balíme a vyrážíme na letiště. Máme v plánu se proletět nad deltou řeky Okawanga, ale zjišťujeme, že se tato letadla pohybují v maximální výšce 150 m vysoko, což nám neumožní vidět větvení řeky. Vracíme se tedy do města, pořádně se naobědváme a vyrážíme do D´Kar, vstupního bodu do centrální pouště Kalahari. Přijíždíme okolo 17 hodin a připadáme si jako ve městě duchů. Nikde, dokonce ani v hostelu není ani živé nohy. Sehnat terénní auto na převoz k místním křovákům, je nemyslitelné. Nakonec jdeme k hlavní cestě a pokračujeme do Gwanza, které je o trochu větší. Najdeme tu i nejhezčí a nejdražší ubytování za celou dobu cesty, večeříme před obchodem a kolem půlnoci jdeme spát.

D’Kar a Game farm


12. 12. 2010
neděle

Ráno po dlouhé době využíváme internet a řešíme nejdůležitější zprávy, načež se jdeme nasnídat do Sparu. Opět se snažíme dostat do Kalahari k San people, čili křovákům. Poté, co nás asi pátý člověk upozorní, že se máme vrátit do D´Kar, odjíždíme a potkáváme reverenda, který nám z Game farm zajišťuje odvoz. Ten ale dojede až v 15 hodin a než se dostáváme do lodge ve farm, tak je už skoro večer. Domlouváme si na zítřek celodenní program Bushman´s Experience, ubytujeme se na zastřešených gaučích a dopřáváme si movie night.

Bushman’s experience v Kalahari


13. 12. 2010
pondělí

Po nezbytné snídani vyrážíme spolu s několika domestikovanými křováky a s jejich ženami autem do stepi, kde začíná program Bushman´s Experience. Místní nám ukazují, které keře produkují jedlé bobule, jak si zajistit vodu, nebo jak vyrobit pevné lano užitné na pasti pro malé ptáky. Po dvou hodinách přijíždíme do naší lodge a … nic se neděje. Asi po třech hodinách se křováci pokusí rozdělat oheň třením dřívek, nabízí ukázku výroby náhrdelníků z pštrosích vajec a tím náš program končí. Další pauzu máme teprve v 19:30, kdy dostáváme k večeři kosti a suchou rýži. Naprosto nás ale uchvátí večerní ozdravný tanec okolo ohně. Tři křováci spolu s jednou ženou tančí v tradičních oděvech za zvuku potlesku ostatních domorodců. Následuje vyprávění příběhů v domorodém click jazyce, které se pro nás neobtěžují překládat. Po celodenním zážitku tedy zůstává dojem, že místní už vůbec nežijí tradičně, a co je horší, nejsou už ani schopni předvést turistům, jak ještě žili před pár lety v době, než je zničila západní civilizace. Spíme opět na gaučích a dostihne nás silná bouřka.

10 km pochod v dešti a přejezd do hlavního města Gaborone


14 .12. 2010
úterý

Dle původní domluvy máme jet s místními zpět do města Gwanza, ale po našich výrocích o křovácích se urážejí, hádají a nechtějí nás odvézt. Co se dá dělat. Venku vydatně prší, balíme a jdeme 7 km v hlubokých kalužích stepí. Pokračujeme pár kilometrů po silnici, než nám zastaví projíždějící auto, kterým dojedeme do Gwanzy. Jsme naprosto promoklí, z oblečení nám kape voda. Snídáme ve Sparu a v dešti se vracíme opět k silnici a necháme se svézt 40 km autem ke křižovatce, odkud jezdí kamióny z Namibie směrem na jih. A takový kamion opravdu zastavíme! Při 600 km cestě do města Kaye alespoň trochu uschneme. Tady si za tmy chytáme další auto, které nás doveze až do hlavního města Botswany Gaborone. V hotelu rozvěsíme mokré věci a jdeme spát.

Gaborone a přejezd do Kimberley (JAR)


15. 12. 2010
středa

Ráno stále prší, tak si jdeme nakoupit, posnídáme a chceme se dostat do diamantového dolu. Po dvou telefonátech ale zjišťujeme, že to není možné, musíme se ohlásit minimálně 4 dny dopředu. Nejdříve si chytáme minibus … a za tmy po 250 km jízdě vystupujeme z dodávky ve městě Kimberly v samotném středu JAR. Takto pozdě v noci však máme problém najít ubytování. Najdeme sice hezký hotel, ale musíme je přemluvit, ať můžeme spát tři v jednom pokoji a daří se nám to.

Big Hole v Kimberley a přesun do Johannesburgu


16. 12. 2010
čtvrtek

V 7 hodin se balíme, jdeme do centra a snídáme. Procházíme si městskou radnici, knihovnu ve Viktoriánském stylu a dorazíme k bývalému diamantovému dolu tzv. Big Hole. Jedná se největší lidmi vytvořený kráter na planetě Zemi. Nejdříve si prohlížíme dobře zachovalé stavby z období těžby, u historických traktorů najdeme kešku a z vyhlídkové plošiny si prohlížíme obrovskou díru. Jedeme se podívat i do podzemí, kde nám ukazují praktickou těžbu a nakonec v trezoru obdivujeme i místní sbírku diamantů. Po prohlídce jdeme do hospody stylizované ala divoký západ a dáváme si ještě pivo. Najdeme minibus a odjíždíme do 700 km vzdáleného Johannesburgu. Dorazíme za tmy do celkem nebezpečné čtvrti. Minibus uvízne v zácpě a lidé žebrají skrze okénka. Vystoupíme a jdeme ulicí k prvnímu taxi, které nás vezme do hostelu, kde se bez újmy ubytujeme.

Exkurze do chudinské čtvrti Soweto a skoro odlet do Amsterodamu


17. 12. 2010
pátek

Ráno se loučíme s Jakubem, který pokračuje na letiště, zatímco si já s Pavlem zaplatím exkurzi do nejchudší části Johannesburgu Soweto. Minibus nás veze ulicemi a my sledujeme pomalý rozvoj čtvrti, načež jdeme do ilegální putyky na pivo (750 ml), dále do muzea Apartheidu a do domu Nelsona Mandely. Pobyt v JAR zakončujeme 800 g steaky a pokračujeme metrem na letiště. Máme spoustu času, proto procházíme internet. Bohužel nám sdělují, že z Amsterdamu už skoro 2 dny nic nelétá, nepoletíme tedy ani my. Dostáváme vouchery na hotel a dobrou večeři a relaxujeme.

7 cachí, relax v hotelu a odlet


18. 12. 2010
sobota

Máme celý den volno. Jdu si zaběhat po nejbližších keškách a vracím se do hotelu akorát na oběd, podávaný formou švédského stolu. Po jídle si chceme zaplavat, ale přichází silná bouřka. Objevuje se i Jakub, který je ubytovaný v jiném hotelu a musí letět ještě o den později než já s bratrem. Do 16 hodin odpočíváme, balíme se a necháme se zavézt na letiště. Po absolvování fronty na letenky do Paříže odlétáme koečně do Evropy. Letíme snad největším civilním letadlem světa Airbus A380. Sledujeme opět filmy a nad ránem usínáme.

Přílet do Prahy a cesta domů


19. 12. 2010
neděle

Se zpožděním přilétáme na letiště Charles de Gaule, dostáváme se skrze zamrzlá dvířka ven z letadla a sprintem dobíháme k naší gate. Nakonec má hodinové zpoždění i letadlo do Prahy. Přistáváme po 10 hodině v Praze, kde nás už čeká Marek spolu s autem a všude venku je sníh. Odvážíme Marka domů a jedeme do kanceláře, kde se setkáváme s našim programátorem. Pracujeme asi dvě hodiny a následně vyjíždíme směr Ostrava. Po cestě se ještě zastavujeme na jídlo v restauraci Domino.
Autor:
Publikováno:
3. 1. 2016
FOTOGALERIE
následující >
Fotogalerie
TRASA KE STAŽENÍ: KML (GPX)
NAVŠTÍVENÉ ZEMĚ
Botswana
Zambie
Malawi
Mosambik
Zimbabwe
Jihoafrická republika
Rozloha:
600 370 km2
Počet obyvatel:
1 640 115 (3 obyvatel/km2)
Hlavní město:
Gaborone
Nejvyšší bod:
Otse Hill (1 491 m)
Používaný jazyk:
Sečwana, Angličtina
Náboženství:
lidová náboženství 50%, křesťanství 50%
Měna:
botswanská pula (BWP)
Dobrodruh
Petr Górecki
Navštívené kontinenty celkem:
6
Navštívené země celkem:
113
Počet publikací celkem:
100
Nejnavštěvovanější země: