16
Afrika > Mauricius > Mauricius (7.12. - 18.12.2011)
7.12.2011 - středa - přílet z La Réunion
Po 40 minutách letu z vedlejšího ostrova Réunion jsme přistáli na jihu ostrova Mauricius. Menší problém nastal na imigračním oddělení, kde po nás požadovali přesnou adresu, kde budeme ubytováni. Tohle se nám povedlo vyřešit díky Martinovi (kterého jsme potkali ve stejném letadle), který měl ubytování zajištěno. Do papíru jsme napsali, že bydlíme ve stejném hotelu a bylo po problému. Na letišti jsme taky vyměnili peníze za místní Mauricijské rupie a sedli do autobusu a dojeli do města Mahegourg. Ubytovali jsme se ve stejném hotelu jako Martin, takže jsme nakonec na imigračním ani nelhali. Po ubytování jsme si zašli do restaurace na oběd. Po dobrém jídle (jehněčí kotleta a steak) jsme se rozdělili a s Pavlem zajeli autobusem 46 do Blue bay. Je to zátoka, kde je docela dost korálů a dá se tam šnorchlovat, což jsme dělali až do večera. Spát jsme šli docela brzy. To slunce totiž unavuje.

8.12.2011 – čtvrtek – přejezd do Grand Baye přes Port Luis a muzeum známek
Posnídali jsme v hotelu, rozloučili se s Martinem a vyrazili na autobus. Ten nás dovezl do hlavního města Port Luis. Jelikož jsme na Mauriciusu a nejznámější známka na světě je Modrý Mauricius, tak jsme nemohli vynechat příležitost se zastavit do tohoto muzea u přístavu a na vlastní oči vidět hned několik pravých těchto velmi vzácných a drahých známek. Pak jsme se ještě zašli podívat na bývalou vojenskou pevnost nad městem, odkud byl hezký výhled. Další autobusové nádraží a autobus už nás veze do Grand Baye. Chtěli jsme si najít ubytování podle průvodce Lonely planet, ale hotel, který tam doporučovali byl v přestavbě. Díky tomu jsme si pěšky obešli prakticky celý záliv a našli si ubytování na dvě noci v hotelu přímo u moře. Dokonce máme i hezký výhled z terasy pokoje. Večer jsme si zašli na večeři a pak se snažili najít nějaký klub, kde je noční život, ale to jsme na špatném ostrově, protože se tu nic nedělo. Dali jsme si pár piv a okolo půlnoci šli spát.

9.12.2011 – pátek – Cap Malhereux – severní část ostrova a pláž Trou Aux Beach
Po hotelové snídani jsme sedli do autobusu a nechali se zavézt na nejsevernější část ostrova do Cap Malhereux. Krom hezkého výhledu na sousední ostrůvek je zde Red Roof church (kostel s červenou střechou), který stojí hned u moře a vedle něj je megaširoký strom se vzdušnými kořeny. Prošli jsme se po pláži, něco nafotili a jeli rovnou na pláž Trou Aux Beach. Tady je písčité dno, které se velmi pomalu svažuje a přechází na korálové, takže je zde docela hezké šnorchlování. Na pláži jsme přibližně do 15:00 a na oběd zkoušíme místní jídla z malých stánků. Před odpočinkem na hotelu jsme si ještě zašli do hospody na pizzu a pivo. Po jídle jsme si dali tři hodinky relaxing (filmy a tak), na pokoji našeho hotelu. Po 22:00 jsme vyrazili nejprve do baru na pivo a nějaké drinky a pak do klubu Insomnia, což byla místní diskotéka. Dělali jsme to čistě z průzkumných důvodů, protože během dne jsme na pláži viděli jen důchodce a žádné mladé lidi. Ale tady večer se i nějací mladí objevili. Pařili jsme asi do 2:00.

10.12.2011 – sobota – přesun na Flic n Flac
Po včerejších nočních aktivitách jsme neměli sílu ani morál vstát před devátou. Než jsme vyklidili hotelový pokoj, nasnídali se a vyrazili, bylo už po desáté. Na chvíli jsme si sedli na pláž k jedinému dostupnému internetu široko daleko, vyřešili nejnutnější a našli si autobus do Port Louis. Tam jsme si koupili na pouličním stánku dobrý kebab v bagetě a vyrazili autobusem do další plážové destinace Flic n Flac. Dojeli jsme až na konečnou k Sugar beach a šli k vodě. Tam jsem si zaplaval několik kilometrů v kuse (kolem všech 13 bójí označujících korálový útes). Měl jsem při plavání potápěčské brýle, takže jsem koukal na hvězdice, vodní hady, murény, sasanky barevné rybky a hlavně korály. Dokonce asi na pět minut začalo pršet, ale hned to přešlo a zase svítilo slunce. Okoupaní a odpočatí jsme vyrazili pěšky zpět do městečka Flic n Flac, kde jsme si nejprve vyměnili další hromádku peněz za místní rupie a poté se snažili najít si ubytování. Povedlo se nám pronajmout si apartmán v nejvyšším patře hotelu Easy World s velkou terasou. Odložili jsme věci a zašli si nakoupit do nedalekého obchodu. Odpoledne jsme odpočívali a koukali na filmy a k tomu popíjeli pivo Phoenix z místní produkce, které není špatné. Pavlovi se povedlo okolo 23:00 probrat a jít na místní diskotéku. Já jsem byl tuhý jak veka a spal až do rána. Mimochodem, pokud pojedete na Mauricius, vemte si sebou nějaký agresivní spray proti komárům. Jsou jich tu všude mraky. My měli štěstí, že jsme si koupili nějaký fungující na Réunionu.

11.12.2011 – neděle – 7 Tamarin watterfalls a WherIgo v Tamarinu
Ráno jsme si koupili ještě teplé bagety a spolu s kozím sýrem jsme si udělali snídani. Po jídle na terase jsme vyrazili s jedním přestupem do městečka Henrietta (konečná zastávka Cascades) na místní přírodní zajímavost 7 Tamarin watterfalls. Nejprve jsme si je prohlédli z dobrého vyhlídkového bodu z dálky (GPS: S20°20.398, E057°28.143) a pak jsme pokračovali po cestě až k mostu přes a pak doprava kolem srázu, až se nám povedla najít cestička nad první nejvyšší vodopád. Tam jsme se jen koukli dolů a konstatovali, že to musíme vzít oklikou a teprve druhou sestupovou cestou jsme se dostali pod druhý vodopád, kde se dalo i plavat. My jsme toho využili a hodinu si užívali naprostého klidu v nádherné přírodní scenérii. Po namáhavém zpětném výstupu už z nás zase lilo. Opět dva autobusy nám trvalo, než jsme dojeli do městečka Tamarin, kde je hezký záliv a pláž, kde si dávalo piknik snad polovina ostrovanů (je přece neděle). Chvíli jsme se tu procházeli, ochutnali něco z lokální kuchyně a jeli zpět do Flic n Flac. Na ulici jsme si koupili n grilu pečené kuře, pár piv a dali si relax na terase a u hotelového bazénu (k moři se nám už nechtělo). Večer jsme se pustili do objevování místních diskoték. Dopadlo to pozitivně, takže nějaké ty rytmy jsme pochytili a okolo půlnoci jsme se dostali do hotelu.

12.12.2011 – pondělí – nejvyšší hora Mauricia Piton Black River (825mnm) a 7 Coloured earths of Chamarel
Ráno jsme vyrazili na autobus, ale protože asi 5 minut nejel, rozhodli jsme se půjčit si motorku. To se posléze ukázalo jako velmi dobrý tah, protože jinak bychom se nedostali tam, kam jsme měli namířeno. Vydali jsme se do národního parku Black River, kde už při průjezdu k parkovišti jsme zahlédli stádo opic. Našim cílem bylo zdolat Mauricijskou nejvyšší horu Piton Black River. Má sice jen 825metrů, ale přihlédneme-li k tomu, že jsme začínali prakticky od hladiny moře, tak to byl v tom horku a dusnu docela náročný a dlouhý výšlap. Trasa vedla nejprve po pěšince skrze prales, pak se porost změnil v eukalyptovníky a na některých místech jsme museli použít dokonce lana, nebo řetězy pro zdolání příkrých skalních stěn. Občas nám po cestě drobně zapršelo, a jakmile jsme se doplahočili na vrchol, tak se nám zabalil do mlhy, ale po cestě byly výhledy na celou jižní stranu ostrova moc hezké. Po sestupu dolů jsme se na motorce přesunuli do dalšího národního parku Chamarel. Jednak se zde nachází vodopád, kde voda padá 103 metrů volným pádem a pak je tu ještě přírodní úkaz Coloured Earths. To je místo, které vypadá jako by někdo Tatrovkou navozil kopečky s různobarevnou struskou, ale ve skutečnosti to vzniklo tak, že zde vytuhla láva při různých teplotách a s různými substancemi a tak se zbarvila do různých odstínů. Taky v parku chovají želvy sloní, které jsme měli možnost vidět. Při cestě zpět jsme se ještě zajeli podívat k přírodní odpařovačce mořské vody, ze které pak vyrábějí mořskou sůl a k bráně Casela Bird Park, kde v jezírku mají živou černou labuť. V obchodě jsme si koupili večeři a pivo a večer jsme strávili na terase a v hotelovém bazénu.

13.12.2011 – úterý – motovýlet po jihozápadě a jihu ostrova
Ráno jsme vyjeli na pronajaté motorce z Flic n Flac na jih k poloostrovu Le Morne, který jsme viděli už z okýnka letadla při příletu na Mauricius. Dali jsme si chvíli odpočinku na pláži a pak se vydali na nejjižnější část ostrova, kde byl v moři výběžek, o který se s burácením rozbíjely obrovské vlny. Další cesta nás už vedla na sever vnitrozemím a přes hory. Zastavili jsme a prošli se asi hodinu k úchvatnému vodopádu Alexandra falls. Vlastně došli jsme až nad vodopád, kde se nám prakticky pod nohama propadla voda v převisu do hloubky více než 100 metrů. Nádherný pohled! Došli jsme zpět k motorce a pokračovali dále na sever. Ve městě Vacoas-Phoenix, zrovna když jsme byli v botanické zahradě, se spustila brutální průtrž mračen a docela se ochladilo. Během chvilky jsme byli komplet mokří. Rozhodli jsme se schovat do altánku, než to přejde. Všude kolem nás se z cestiček a trávníků stávaly řeky, jak vydatně pršelo. Tohle peklo trvalo skoro hodinu, za kterou jsme slušně promrzli. Pak už jsme neměli ani chuť nikam dál pokračovat, a tak jsme jeli nejkratší cestou na Flic n Flac. Povečeřeli jsme ve Spuru, na pokoji koukli na nějaké filmy a šli brzy spát.

14.12.2011 – středa – Přejezd do Troux aux Beach
Ráno jsem zašel vrátit prázdné láhve do obchodu, motorku do půjčovny a vyrazili jsme autobusem do Port Luis. Tady jsme si prošli velký trh a pokračovali dál na pláž Troux aux Beach. Pokud Vám to je povědomé, tak ano, už jsme zde byli. Do 16:00 jsme si užívali pláž, sluníčko, deštík a koupání. Pak nás přijel vyzvednout Damien. Jeli jsme do jeho plážového domu na Ponte aux Cannoniers. Na verandě jsme si dali pár piv a večer jeli do Blue Bay do Bannana baru na pivo a pokecat.

15.12.2011 – čtvrtek – Kajaking na moři a šnorchlování
První den, kdy jsme nikam nespěchali a mohli se v klidu a bez komárů vyspat. Proto jsme vstávali až v 9:30. Po snídani jsme si půjčili od Damiena mořský kajak a šnorchlovací náčiní a vyrazili do vln v zálivu Grand Baye. Pod vodou byla po deštích docela malá viditelnost, ale i tak jsme viděli pár ryb a korálů. Odpoledne jsme se zašli projít na pláž vzdálenou asi 2 kilometry a dali si tam ve stánku večeři.

16.12.2011 – pátek – dvojí potápění u ostrova Gunner's Quoin a cesta do Mahebourgh
Dnes jsme vstali v 6:00, pobalili si všechny věci a šli čekat na autobus. Chtěli jsme se dostat k potápěčskému centru na severovýchodě ostrova. Bohužel nám nic nejelo, tak nezbylo nic jiného, než vzít za vděk taxíkem. Vyfasovali jsme potápěčskou výstroj, nasedli na velmi silný motorový člun a spolu s pár dalšími potápěči jsme jeli k nedalekému ostrovu Gunner's Quoin. Dost foukalo a byly velké vlny, proto jsme se nechtěli moc zdržovat na hladině a chtěli jsme se potopit co nejdříve. Bohužel Pavlovi se povedlo při seskoku z lodi ztratit svůj pás se závažím. Takže chvíle zdržení, než dostal nový pás. Pak jsme se konečně mohli potopit do oblasti, která se jmenuje Carpenter reef. Pod vodou jsme byli 47 minut v maximální hloubce 20 metrů. Viditelnost byla asi jen 15 metrů. Viděli jsme pár korálů a nějaké ryby, ale hlavní atrakci tohoto místa, tuňáky, jsme neviděli. Po odpočinku na lodi jsme přejeli na druhou potápěčskou lokalitu The Wall, kde jsme se potápěli trochu hlouběji do 24 metrů. Jednalo se o příkrou stěnu s nějakými jeskyňkami, korály, rybkami atd. Tady byl zase trik v tom, skočit do vody a potopit se opravdu rychle. Protože se zde vyskytoval velmi silný mořský proud, který měl tendenci nás někam odnést. Naštěstí jsme se tentokrát opravdu potopili v pohodě. Po půlhodině druhého ponoru nás čekala cesta lodí zpět na pevninu. To už byly vlny přibližně třímetrové a loď s námi po vlnách dost slušně skákala. Měli jsme štěstí, že jedni potápěči jeli autem do Port Luis, tak jsme se s nimi svezli. Rychlý oběd a na autobusák. Museli jsme se dostat do Maheburgu, což je město, kde jsme byli první den na Mauriciu. Z autobusu jsme vystoupili po 17:00, zašli si na večeři a najít ubytování. To se nám povedlo v Nice Guesthouse za 700 rupií za studio. Dali jsme si filmovou pauzu, protože venku mírně poprchávalo a ve 22:00 si zašli na poslední místní pivo. Hospoda, kterou jsme navštívili, jen podtrhávala celkovou skladbu Mauricia. U karaoke zpívalo pár důchodců.

17.12.2011 – sobota – odlet neodlet
Vzbudili jsme se chvíli po 5:00, posnídali, naposled zabalili batůžky a v deštivém a zamračeném počasí se vydali na autobus na letiště. Ten jel naštěstí prakticky ihned. Už před 7:00 jsme byli na letišti a čekali na náš let. Asi s hodinovým zpožděním jsme nasedli do letadla a čekali a čekali. Po další přibližně hodině nám roznesli snídani. Po jídle jsme opět čekali, načež nám řekli, že si máme zase všichni vystoupit a jít zpět do letištní haly. Opět čekání. Někdy okolo 13:00 nám sdělili, že nás odvezou do hotelu a budou nás informovat, kdy poletíme. To se po nějakém dalším čekání opravdu stalo a dojeli jsme do města asi 30 minut vzdáleného do nějakého hezkého hotelu. Zašli jsme si do restaurace na dobrý oběd, pak se ubytovali a využili hotelový wellness. To znamená bazén, do kterého trochu pršelo, protože venku pořád pršelo a on byl na terase, pak sauna, pára a výřivka. K večeru nám sdělili, že poletíme až zítra. Co se dalo dělat. Zašli jsme si na večeři a šli brzy spát. Protože takové množství čekání člověka ubíjí.

18.12.2011 - neděle - přelet zpět do ČR před Paříž
Konečně jsme odletěli domů podle plánovaného letu, jen z jednodenním zpožděním.
Autor:
Publikováno:
12. 2. 2015
FOTOGALERIE
následující >
Fotogalerie
NAVŠTÍVENÁ ZEMĚ
Mauricius
Rozloha:
2 040 km2
Počet obyvatel:
1 230 602 (603 obyvatel/km2)
Hlavní město:
Port Louis
Nejvyšší bod:
Mont Piton (828 m)
Používaný jazyk:
Francouzština, Angličtina, Hindština, Kreolština
Náboženství:
křesťanství, hinduismus, islám
Měna:
mauricijská rupie (MUR)
Dobrodruh
Petr Górecki
Navštívené kontinenty celkem:
6
Navštívené země celkem:
111
Počet publikací celkem:
89
Nejnavštěvovanější země: