16
Asie > Kazachstán > Kazachstán (27.9. - 4.10.2015)
Obvykle k cestopisu úvodník nepíši, ale zde musím udělat výjimku. Důvodem je to, že stejně jako my, tak zřejmě i vy máte o Kazachstánu jen žádné, nebo velmi povrchní informace a po vyslovení slova Kazachstán se nejednomu vybaví film s Sasha Baron Cohenem v hlavní roli co by Borat. Schválně, kdo si teď vybaví, jaké je například hlavní město tohoto 9. nejrozlehlejšího státu světa? Co si představíte mimo stád koz, jak bylo prezentováno ve jmenovaném filmu? Odpovědi jsou většinou stejné. Nevíme nic. Zde i v nejzapadlejší vesnici v domě hospodáře jehož hlavní pracovní náplní je starat se o dobytek, jakmile zmíníme, že jsme z Čechie, tak se s námi dotyčný rozhovoří o naší politice, postoji k aktuálnímu dění, ví, jak se jmenuje naše hlavní město, všichni ví, kde jsou Karlovy Vary a dokonce někteří znají i jméno našeho prezidenta. Pokud se člověk prochází po městech jako je Almaty (Alma-Ata) nebo Astana, nemůže si nevšimnout množství luxusních aut, naprosté čistoty chodníků a udržované zeleně, kultivovaných a moderně oblečených lidí, rozsáhlé výstavby nových budov vedle již stojících moderních staveb. Jinými slovy tato středoasijská země nemá nic společného s představou, kterou většina z nás má. Kazachstán nabízí moderní a kulturní velkoměsta, lůžkové rychlovlaky a síť leteckých spojení mezi svými městy díky nímž se jinak obrovské vzdálenosti (například z Almaty do Astany je to 1000 km) zkracují. Nás mimo města hlavně zajímala příroda a hory, kterých je zde opravdu hodně a skýtají všechny možnosti sportovního vyžití. Vždyť Kazachstán kandidoval i na pořadatele zimních Olympijských her pro rok 2017! A teď již k samotnému cestopisu:


27.9.2015 - neděle - pěšky přes hranice a stopem až do Saty
Podařilo se nám již před hranicemi chytit výborný autostop. Na hranicích, které patří mezi jediné dvě, přes které může oficiálně přejít i turista s patřičným vízem, které jsme si zařizovali před odletem ještě na ambasádě v Praze si kontrolujeme to, co nám někteří lidé říkali již předem, že hranice jsou zde otevřeny jen do 18:00 a jen do začátku října. My se vlezli do obou parametrů a musíme celníkům ukázat nejen pasy, ale i obsah našich batohů. Pak jedeme stejným autem přes první Kazachstánské městečko Kegen, kde jsme původně měli vystupovat, ale náš řidič nám dobře poradil, abychom s ním ještě projeli kaňonem Šarin a zkusili si stopnout auto do městečka Saty. Se dvěmi přestupy jsme opravdu v Saty. Procházíme několik domů, kde se ptáme na nocleh, až si vybíráme za 3000 Tenge (300Kč) pro oba za oba na noc včetně jídla. Opět trochu návrat do středověku, ale v dobrém smyslu. V kotli se nahřívá voda a uniká z něj teplo a pára v samostatné místnosti. Takže klíma se dá přirovnat k parní lázni. Do lavoru si nabíráme horkou vodu a tímto způsobem se myjeme. Po této příjemné koupeli nás čeká luxusní večeře. Dostáváme kurdak (jehněčí maso pečené s bramborem a mrkví) a k tomu domácí chléb s domácím máslem a zapíjíme čajem s domácím mlékem.

28.9.2015 - pondělí - túra na jezera Kolsai
Ve vyhřátém domě se spí dobře, takže výjimečně vstáváme až v 9:00. Po domácí snídani vyrážíme do velmi hnusného počasí na zajímavá jezera Kolsai. Cesta je táhlá a dlouhá. Jedním směrem 16 km. Než přijdeme k jezeru, počasí se ještě kazí a nejprve prší a následně sněží. Nakonec ještě padla mlha. Jezero vidíme jen tak, tak a to nás ještě čeká cesta zpět. V 17:00 promrzlí dostáváme jehněčí polévku a čaj u pana domácího.

29.9.2015 - úterý - túra do kaňonu Charyn a přejezd přes Alma-Atu do Astany
Vstáváme v 5:00, protože v tu dobu jede první autobus k hlavní silnici odkud to máme pěšky k začátku nádherného kaňonu Charyn 10 km pěšky. Jdeme dost vyprahlou stepí a pod nohama nám po ránu ještě praskají krusty ledu, protože v noci krom úplňku prudce klesla teplota. U vstupní brány platíme 700 tenge (70 Kč) vstupné do kaňonu a začínáme klesat mezi bizardní útvary vytvořené erozí. Obloha je úplně vymetená a slunce začíná pražit. Procházíme dalších 5 km až k Eko parku uvnitř kaňonu, kde se dá alespoň zakoupit voda. Pak nás zase čeká 15 km pěšky zpět k cestě, kde se nám po chvíli daří stopnout auto až do Alma-Aty (Almaty). V autě těch skoro 200 km většinu cesty prospíme. Řidič je tak hodný, že s námi prokličkuje sedmimilionové město až k nádraží, kde si kupujeme jízdenky na dnešní noc do spacího Pendolina za cca 1200Kč do 1000 km vzdáleného hlavního města Astany. Máme ještě 2 hodiny do odjezdu, které využíváme nákupy jídla a pití, kterého se nám poslední dobou nedostává. Zkoušíme i zdejší pivo, které má dobrou chuť, ale žádné bublinky. V 19:41 nasedáme do moderního vlaku a v našem kupé trénujeme ruštinu se spolucestujícími a učíme průvodčího trochu anglicky. Po chvíli je čas večerky a jsou nám nachystány lehátka a jde se spát.

30.9.2015 - středa – hlavní město Astana a přelet zpět do Alma-Aty
Vlak přijíždí přesně na minutu, i přesto, že jsme jeli skoro 1000 km. V 8:25 vystupujeme v super moderním městě Astana. Na nádraží se připojujeme k internetu, kterým je pokryto prakticky celé město i všechny autobusy a kupujeme letenky na večer zpět do Alma-Aty. Máme celý den v krásném počasí projít si hlavní zajímavosti hotovo města. Začínáme prohlídkou bulváru, kde jsou snad všechny zajímavosti. Státní opera, obchodní dům ve tvaru obrovského stanu, prezidentský palác, mešity a končíme u odlehlejší pyramidy Míru. Odtud se následně přesouváme na letiště (autobus č. 10) odkud nám to v 19:00 letí zpět do Alma-Aty. Let trvá jen 90 minut, ale dostáváme i jídlo a pití. Po přistání marně čekáme na maršutku, takže po čase jdeme za bránu letiště a stopujeme si taxi. K předem objednanému hostelu. Ten byl však zavřený, takže jdeme do nejbližšího hotelu.

1.10.2015 - čtvrtek - Alma-Ata křížem krážem
Vstáváme až před devátou, přeci jen se únava posledních dní dostavuje a potřebujeme promyslet další plány. Rozhodujeme se dnes strávit ve městě, a proto si objednáváme apartmán v centru na další dva dny, kde si necháváme věci. Klasické drobné komplikace s ubytováním, ale nakonec se vše vyřeší a my můžeme jít na jehněčí šašlik. Dnes občas i využíváme metro, které zde má celkem 9 zastávek. První zastávkou je Zelený trh, kde krom hezky nazdobeného čerstvého ovoce a zeleniny prodávají v jiné sekci i maso včetně koňského a mléčné výrobky. I když si nic nekupujeme, stojí to za to se sem podívat. Dále vidíme mega pomník Sovětské armádě, pravoslavný kostel, hodně fontán a hlavně sledujeme, že i toto město je velmi vyspělé a lidé si zde žijí na velmi vysoké úrovni. Po městě chodíme skoro 17 km až do večera.

2.10.2015 - pátek - výživný trek přes dva průsmyky nad Alma-Atou Z hostelu Sky se na ulici dostáváme až před 8:00. Nejprve se přesunujeme ke stanici metra Abai, kde chvíli hledáme autobus 29R, který jede do údolí Butakovka. Platíme vstup do parku a nejprve kolem řeky po asfaltové silnici pomalu stoupáme k rozcestí, u Kafé Butakovka, kde nás již čeká cesta vzhůru do kopce. První zastávku děláme ve 2300mnm, odkud je vidět na Alma-Atu, která se aktuálně utápěla ve smogovém mraku. Stoupáme po části trasy, kterou se chodí i na Peak Furmanov, ale ten není našim cílem. Od cca 2800mnm začíná být sníh. Chůze je o to těžší, že před námi nikdo nešel, takže si stopy musíme vyšlapávat sami. Ve 3000mnm přelézáme sedlo Botakovka (Butakovskij pereval) a prudce klesáme do dalšího údolí až k řece do výšky 2100mnm. Pokračujeme po chabě značeném chodníčku kolem řeky a začínají pomalu docházet síly i voda. Naštěstí máme v mapě vyznačeny dva prameny. Ukazuje se, že mapa nelže, ale vydatnost prvního pramene je asi tak litr za hodinu. Sotva zvlažíme rty a pokračujeme dále. Čeká nás totiž další velmi prudké stoupání až do výšky 3200mnm do sedla Talgar (Talgar pass/Pereval Talgar). Z posledních sil se v 17:15 vyškrábeme na tento brutální kopec a vidíme, že jede lanovka. Máme štěstí, policie na horní stanici lanovky měla nějaký raut a pořadatelé nás zvou, že se můžeme občerstvit a poté sjet lanovkou dvě stanice z celkových tří dolů. To nás zachránilo před další trýzní. Sedáme do kabinky lanovky a sledujeme, jak se nám ukrajují výškové metry, které bychom jinak museli scházet po sjezdovce pod námi. Posledních 5 kilometrů po asfaltce a po schodech kolem Icering (obrovského ledního stadionu, který je nyní mimo provoz) až k zastávce autobusu č. 12, který nás veze do centra. Celkem dnes nachozeno 35 km s velkým převýšením. Dáváme si kousek od našeho ubytování zasloužený jehněčí šašlik a na hotelu testujeme pivo v plechovce. Zvláštností je to, že pivo se jmenuje Žatecký Gus (české pivo) a je v plechovkách o objemu 1 litr.

3.10.2015 - sobota – trek údolím Balšaja Almatinka a cesta na letiště
Dopoledne nějak uteklo jako voda. Balíme se, jedeme si nakoupit snídani a svačinu a autobusem 119 (nebo je možné i 63) jedeme k parku Piervyj prezidentskij park. Odtud totiž jezdí autobus č. 28 do údolí Balšaja Almatinka kterým je možné vystoupat o 1000 výškových metrů k jezeru Balšoje Almatinskoje ozero. To byl náš původní plán, ale podle hodinek jsme se rozhodli projít pouze údolí po serpentiny, tedy 7,5 km jedním směrem. Je vidět, že je to vyhledávané místo pro pikniky lidí z Alma-Aty a cesta údolím je velmi rušná. Všude voní šašliky na grilech, což nás jen zrychluje, abychom se dostali co nejdříve zpět do města. Nejprve se zastavujeme v Prezidentském parku, kde, jako by se roztrhl pytel s nevěstami. V jednom okamžiku jsme napočetli 7 různých svatebních hloučků. Není divu park je velmi dobře zasazen do přírody a v zadu prosvítají zasněžené vrcholky hor. Bohužel zpívající fontána funguje jen do konce září, takže představení, na které jsme se těšili, nic není. Jedeme zpět k vlakovému nádraží (bus 63) a kupujeme za poslední drobné svačinu na cestu a pivo. To si dáváme u naší oblíbené sochy přímo před nádražím. Chvíli nám pak trvá, než najdeme místo odkud jezdí autobus č. 79 na letiště, ale povedlo se. Přímo před branou letiště je po pravé straně cesty spousta malých restaurací, kde čepují pivo a dělají různé druhy šašliků. Protože nám už chybí hotovost, musíme si zajít nejprve nějaké peníze vybrat na letiště. To není problém, je tu spousta bankomatů i směnáren. Zkoušíme šašliky ve dvou různých restauracích a na letiště jdeme spokojeni z tohoto kulinářského zážitku.

Doporučení na závěr: pokud člověk přiletí do Alma-Aty, je vhodné vyjít kousek ven za letiště, kde má, krom dobrého jídla, možnost jet autobusem 79 do centra (autobus by měl zajíždět až na letiště, ale řidiči na to kašlou). Když už nechcete městskou dopravou, tak je také lepší vzít si taxi až za branou. Cena taxi mimo brány je 1500 Tenge. Na letišti stojí taxi 2500-3000 Tenge. Pro porovnání jízdenka autobusu stojí 80 Tenge (v době naši návštěvy to bylo cca 8Kč/0,30€).
Autor:
Publikováno:
4. 10. 2015
FOTOGALERIE
následující >
Fotogalerie
TRASA KE STAŽENÍ: KML (GPX)
NAVŠTÍVENÁ ZEMĚ
Kazachstán
Rozloha:
2 717 300 km2
Počet obyvatel:
16 594 000 (6 obyvatel/km2)
Hlavní město:
Astana
Nejvyšší bod:
Khan Tangiri Shyngy (Pik Khan-Tengri) (7 010 m)
Používaný jazyk:
Kazaština, Ruština
Náboženství:
islám, křesťanství
Měna:
kazašské tenge (KZT)
Dobrodruh
Petr Górecki
Navštívené kontinenty celkem:
6
Navštívené země celkem:
114
Počet publikací celkem:
104
Nejnavštěvovanější země: