16
Asie > Thajsko, Kambodža, Myanmar > Thajsko, Kambodža, Myanmar (19.11. - 9.12.2006)
19.11.2006 – let do Bangkoku
V neděli dopoledne jsme já (já rozuměj Petr) a Pavel zvedli kotvy s malým batůžkem a vlakem jeli do Prahy. Tam jsem si ještě zašel koupit nové boty, do lékárny (proč musím vždy onemocnět, když se někam jede?) a na večeři, no a pak už jen na Ruzyni a přes Zurich nočním letem do Bangkoku. Tentokrát jsme si nestihli otevřít našeho průvodce ani v tom letadle, protože jako všechno (z bezpečnostních důvodů) putovala knížka do nákladního prostoru. Takže nemáme nastudováno kam pojedeme.

20.11.2006 – Khao San Road
Z letiště jsme se vymotali po 15:00 a došli do suterénu letiště odkud úplně z pravého nástupiště jezdí svozný bus zadarmo na autobusák a odtud za 35B autobusem č.466 až na věhlasnou Khao San Road. Ubytujeme se v prvním lepším (rozuměj levným) hostelu a vyrážíme do ulic. Jaké zklamání. V pondělí se na ulici nekoná trh a dokonce nefungují ani věhlasná erotická představení v Patpongu. Prostě pondělí je den volna, ale i tak zapadáme do místních hospůdek, popíjíme pivko a konečně otevíráme "brožuru". Tak jsme si teda vymysleli, že hned zítra ráno pofičíme do Kambodže, a protože cestovka dole v hotelu prodává jízdenky až do Siem Reapu za 250Bathu je rozhodnuto. Kupujeme lístky a ještě se jdeme podívat na spící bezdomovce před Královským palácem a nakonec na místní diskotéku na jeden drink a spát. Protože je 32 stupňů i v noci a obrovské vlhko, tak se pod tím jedním větrákem nedá moc spát, proto až tak pozdní odchod do postele.

21.11.2006 – Kambodža (Siem Riep)
V 7.30 nás od hotelu vyzvedl pracovník CK a stejně to z různých hotelů udělal asi s 25 dalšími turisty a nasedáme do pohodlného klimatizovaného autobusu jedoucího s námi až na hranice s Kambodžou. Tady jsme všechny trochu zdrželi, protože jsme si museli vyřídit víza jednak do Kambodže, ale taky re-entry víza zpět až se budeme vracet zase do Thajska. Po uhrazení příslušných poplatků a úbytku dalších dvou pasových fotografií už jsme za hranicemi, kde přestupujeme do minibusku, ve kterém klimatizace nefunguje a je stavěný tak pro 18 lidí bez báglů a nás jede 25 s věcmi dalších 6 hodin až do města Siem Riep. Cesta neměla asfaltový povrch, ale chlapík říká, že máme ještě štěstí, protože před 14ti dny byla cesta zaplavená vodou z období dešťů. Cca ve 22.00 zastavuje busek přímo před hotelem za 5 dolarů pro dva na noc, kde se ubytujeme a necháváme věci a vyrážíme do místních uliček. Napřed si dáváme nějaký dobrý mléčný koktejlík, jehož chuť ale není možné identifikovat, krom toho, že to bylo dobré a pak se necháme odchytit místním motorkářem, že nás sveze kam budeme chtít jen za 1 dolar oba. Nasedáme na tu jeho rachotinu a jedeme kolem nasvětlených královských zahrad a královského paláce kolem řeky až do takové uličky, která mi množstvím klubů připomíná Stodolní. Máme štěstí a pivo tu mají jen za 1/2 dolaru a míchané drinky za 2 dolary. Motorkář na nás čeká až to všechno ochutnáme a před půlnocí mizíme s naším soukromým motorkářem zpět k našemu hotelu.

22.11.2006 – Angkhor Wat, Angkhor Thom a Khmerské tance
Vstali jsme ve 4.30 ráno. Ano, tady to je opravdu ráno a venku nás místo domluvené motorky čekal tuk-tuk. Nevadí, alespoň je to pohodlnější. Jedeme ještě za tmy do oblasti Angkor Wat, což je spousta starých chrámů v pralese se spoustou fresek a nejpreciznějšími řezbami v pískovci na světě. Tady chvíli čekáme na svítání a po rozbřesku si tyto chrámy na seznamu UNESCO prohlížíme a přemísťujeme se ještě k jiným chrámům Angkor Thom a pak ještě do další oblasti. Šíleně jak precizní stavitelé to v té době byli. Je tam přes 500 metrů dlouhá chodba, cca co 10 metrů několikatunový sloup a všechny sloupy jsou v přesném zástupu. Pak nás tuk-tuk dovezl do Siem Riepu (už za tmy). Pak jsme se nechali hodit na hostel a po sprše jsme fičeli na Stodolní č.2, kde v jedné hospodě byly originální Khmerské tance k vidění a samozřejmě levné pití. Pobyli jsme asi do 1:00 do rána a pak fičeli spát.

23.11.2006 – Swamp, Baatrabang a cesta do Phom Phengu
Ráno nás od hostelu vyzvedl minibus a dovezl nás na ulici, která vedla několik kilometrů do Swamp nebo Wetlandu (bažiny nebo mokřiny). Tady parkovaly lodě, které jezdí po těchto mokřinách a po 4. hodinách jízdy jsme dorazili do Baatrabangu. Tahle cesta sice stála 15$ na osobu, ale stálo to za to. Jezero má okolo 150 na 100 km a pak se jede po řece, na které jsou prostě plovoucí rákosové a jiné domy. Jo a celá mokřina je pokryta signálem mobilu. Resp. celá země je lépe pokryta než ČR. No, tak dorazili jsme do Batabangu a hned měli přípoj na bus do Phon Phengu (hlavního města). Dorazili jsme tam za tmy a to znamená, že se dnes už nikam nedostaneme. Tak jsme si vzali Tuk-tuk a ten nás za 1$ dovezl k hostelu Royal hostel. Za 6 babek jsme se ubytovali a stejný tuk-tuk nás dovezl k chrámu Wat Phom u kterého je podle brožury super masážní salón. Bohužel V tuto dobu už zavřený. Tak se alespoň projdeme okolo pobřeží řeky Mekong, kde je spousta hospod (Stodolní číslo 3.) Tak jsme v jedné zaparkovali a dali si každý pivko (1.5 l) a dorazili do hostelu a šli spát.

24.11.2006 – Kratie a růžoví delfíni v Mekongu
Ráno jsme si poseděli dvě hodiny v malé dodávce, ve které jelo přes 20 lidí a po šesti hodinách úmorné cesty, kdy mě bolí zadek ještě teď a vypotil jsem asi 5 litru potu jsme dorazili do městečka Kratie. Najali si dva motorkáře a fičeli asi 35 km podél řeky Mekong do místa, kde žijí velice vzácní říční delfíni, kterých je v celém Mekongu jen asi 100 a v této oblasti jich je okolo 40, najali si loď a jeli lovit (no tak lovit ne, ale fotit a točit) delfíny. A opravdu jsme jich napočítali docela dost . Pak nás motorkáři zavezli ještě na místo, kde se na Nový rok setkávají všichni Khmerové u peřejí, omrkli lov ryb a fičeli zpět ubytovat se v Kratie. Tady žádná ulice hospod neexistuje, tak jsme šli spát dost brzy.

25.11.2006 – Phnom Pheng a Killing Fields
Vstali jsme docela divně. Už v 5.00 ráno i když budík byl na 6.30, ale tahle země prostě žije od svítání do západu slunce, tak jsme to zkusili i my. V Kratie jsme si dali na snídani kokos a bagetku (zajímavé, bagety tady mají značkové a mají je obarvené razítkem stejně jako třeba u nás vajíčka) a vydali se autobusem do hlavního města Phnom Pheng. Cesta na rozdíl od včerejška byla v pohodě a autobusem (klimatizovaným). Po cestě jsme jednou píchli a tak se zastavovalo u hospody, kde pneumatiku opravili tak, že na ni natavili ohněm kus jiné. Pohoda. My si mezitím koupili něco málo jídla. Smaženého pavouka velikosti tarantule (nebo že by to tarantule byla?) a jako zákusek asi 5 sarančat, cca 10 cm dlouhých. A hlavně to byla mňamka. Fakt. Pak jsme to zajedli ještě mangem a ananasem a autobus už zase fičel do Phnom Penh. Hned po příjezdu jsme si za 5$ zaplatili tuk-tuk (mototaxi) na zbytek dne a fičeli jsme do oblasti, která se jmenuje Killing fields. Před sedmi lety tady skončila bezmála 30letá občanská válka, při které bylo vyvražděno přes 2 miliony ze 14 milionů obyvatel a Killing fields to je hodně drsná Osvětim. Šetřili náboji, takže všechny topili, nebo je zabíjeli tak, že jim rozmlátili hlavy o strom, nebo je nechali umřít žízní a podobně (před 7mi lety!!! A kde byly UN?) Podle místních to bylo mnohem horší, než holocaust, který udělal Hitler, jen to nebylo tak medializované. Takže jsme viděli spoustu lidských ostatků volně v prostoru v mělkých masových hrobech a taky pomník obětem, který je vytvořen jen z lidských lebek obětí. Po tomto zážitku nám tuk-tukář nabídl, ze nás zaveze do Shooting area. Tak OK, co to tak může být? No byla to střelnice, kde byl fajný lístek: Kalašnikov se zásobníkem 30 dolarů, těžký kulomet 100 dolarů, raketomet 200 dolarů, granát 47 dolarů. No a pokud si to člověk nechtěl propašovat domů, mohl si zkusit zastřílet. No, uvažovali jsme, že se zeptáme, kterou vesnici můžeme vyhladit tím raketometem, ale nakonec jsme se rozhodli ušetřit místní obyvatele a nechali se zavézt zpět do Phnom Penh do Královského paláce kde je Silver pagoda. Dorazili jsme tam v 16.40 a už nás nechtěli pustit, ale jelikož mám dobré přesvědčovací schopnosti, tak jsme se tam dostali. V té pagodě je více zlata, než má Britský poklad, nemluvě o diamantech na sochách a podobně. A nemají tu ani alarm. Tak jsme to obhlédli a nechali se zavézt do hotelu, kde jsme spali předevčírem a po sprše hned jeli na speciální Kmerskou masáž, kterou dělají slepci, kteří si říkají Seeing hands. Po masáži jsme si už dali tradiční procházku okolo Mekongu, kde jsou hospody a ve stejné jako předevčírem jsme skončili.

26.11.2006 - Sihanoukville
Hned ráno jsme vyjeli do Sihanoukville a po 4 hodinách jsme byli tam. Ihned se na nás sletělo mračno motorkářů a tuk-tukářů a že nás zavezou tam a tam. Ale po chvilce koukání do brožury jsme si vybrali, na které pláži chceme být a tak nás za pár drobných hodili napřed do jednoho, pak druhého a nakonec jsme skončili ve třetím hostelu, protože ty první dva byly drahé a daleko od moře. Dopadli jsme velice dobře. Chtěli za ubytovaní jen 4$ za oba za noc a všechny případné další noci zadarmo. Jmenovalo se to tam Baloon bar a jak obsluha, tak i klientela byla v pohodě. Všichni baťůžkáři v našem věku z celého světa. Večer se pařilo dlouho do noci, na pláži se házely ohnivé tyče, nebo hořící balónky na řetězu. Prostě relax.

27.11.2006 – Celodenní výlet lodí
V 7:50 si platíme celodenní výlet na lodi (10$/osoba) a tak nás na motorkách zavezli do nedalekého malého kotviště výletních lodí. Dostáváme zde skromnou snídani a už jedeme na první z ostrovů poblíž. Po cestě máme čas šnorchlovat okolo korálů, ale protože v noci pršelo, tak viditelnost pod vodou nebyla moc dobrá. Na ostrově jsme se moc nezdrželi, jen pár záběrů a už fičíme k největšímu ostrovu (říkají mu Bamboo Island). Zde máme asi 3 hoďky na to se projít, koupat se, opalovat nebo se prostě jen tak poflakovat. Na tento ostrov se hodně batůžkářů (rozuměj, je jich tu tak max 20 v jeden čas) nechá zavézt třeba na pár dní, protože jsou zde u pláže pod palmami postavené primitivní rákosové chýše, ve kterých se dá za pár drobných nocovat a je tu jeden bar na celém ostrově. Ale my na to, se zde na pár dní ztratit, prostě nemáme čas. Mezitím nám lodivodi upekli nějakou mřenku a dali k tomu zeleninu a ovoce a po jídle jsme jeli omrknout ještě jeden ostrov, kde se opět šnorchlovalo a okolo 15.00 jsme byli zpět na pevnině. Zbývající čas jsme využili k relaxaci, koupání a večeři. Večer se sešlo pár dalších batůžkářů, tak jsme si s nimi zahráli karty. My nepili nic (z důvodu odpočinutí si organismu), ale naši spoluhráči byli z Dánska a fakt jsem koukal, že to rčení, že "pije jak Dán" je naprosto pravdivé. To množství, co do nich padlo bylo neuvěřitelné.

28.11.2006 – Lodí do Koh Kongu a cesta do Bangkoku
Vstáváme okolo 8.00, dáváme si snídani v našem hostelu a ještě si dáme plavání v moři, sprchu, oblékáme se, balíme a už nás na motorce vezou do přístavu, kde kotví rychlolodě jedoucí do Koh Kongu (město na hranici s Thajskem). Loď vyjíždí přesně v poledne a trvá jí to 4 hodiny aby doplula k cíli. Jede se docela pohodlně a je klimatizovaná (měla by, za 15$ na osobu). V Koh Kongu docela spěcháme, aby nás někdo stihl odvézt na hranici tak, ať ji stihneme překročit před 17.00, ale nakonec jsme zjistili, že posunuli zavírací dobu hranic na 20.00, takže jsme to v pohodě zvládli. Za hranicemi vybíráme peníze v prvním bankomatu a minibuskem (110B/os) jsme se zavezli do prvního většího města po cestě Krat, kde byl rovnou přípoj na luxusní bus (280B) přímo do Bangkoku. V autobuse dávali film, dostali jsme deky jako v letadle a dokonce jsme vyfasovali i malou večeři. Autobus nás zavezl na North station a vystoupili jsme tam kousek po půlnoci. Taxíka jsme usmlouvali na 80B do Khao San rd a za hoďku jsme byli tam. V hostelu, kde obvykle přespáváme měli akorát poslední místnost, tak se ubytováváme, myjeme a ještě jdeme něco malého zdlábnout na ulici a mrtví usínáme.

29.11.2006 – Vyřizování víz do Barmy a šití obleků
Ráno vstáváme a po drobné snídani vyrážíme hledat cestu na Myanmarskou (Barmskou) ambasádu. Zmlsaní taxikáři chtějí i 400B za cestu, ale to jim nedáme a alternativou vyřízení víz je i Thai tourist agency, kde nás tuk-tuk zavezl za 10B. Jakmile nám řekli cenu za vyřízení víz, tak nás málem trefil šlak a nakonec jsme stopli taxana, který nás na tu ambasádu hodil za 100B. Tam byl obrovský nával a šílené formuláře na vyplnění, a protože chceme víza ještě dnes, tak si připlatíme (ale i tak je to pořád zlomek ceny, co po nás chtěli v té TTA) a v 15:30 si pro pasy máme přijít zpět (je třeba dvě fotky na víza do Barmy a cena je 860B + 400B za expresní servis) a tak se jdeme najíst a na net a tak. Po dointernetování jsme se vrátili zpět na Barmskou ambasádu, kde nám již kupodivu promptně vrátili pasy s řádně přidělenými vízy. Vrátili jsme se na Khao San rd. v Bangkoku a jali se hledat CK, která nám prodá nejdříve a nejlevněji letenky. Po nějakém čase jsme si našli cestovku, která měla přijatelnou cenu, ale první volná místa jsou až na třetího prosince! Nevadí. Tak si je kupujeme (5600Bahtu zpáteční včetně poplatků) a jdeme se poflakovat po naší ulici. Sem tam něco zobneme nebo popijeme, až jsme dorazili k našemu oblíbenému krejčímu. Vybral jsem si látku a střih a už mě měří. Pak jsme to ještě zopakovali u dalšího tailora (ševce) hned vedle, takže pár obleků se už vyrábí. Pro každého z nás a k tomu samozřejmě ještě i něco navíc. Musím se pozastavit nad naší zkušeností z Thajskými obleky. Na naší poslední cestě jsem si nechal šít obleky také v Thajsku (a je to už hezkých pár let zpět) a nosím je rád dodnes. Tudíž kvalita je výborná, stejně tak i střih. Celé to martitium vybírání a měření nám trvalo až do půlnoci a bylo to natolik vyčerpávající, že jsme už šli rovnou spát.

30.12.2006 – most přes řeku Kwai
Rozhodovali jsme se mezi plážemi nějakého ostrova, nebo poznat místa, kde jsme ještě nebyli a vyhrála ta druhá možnost. Vyrazili jsme na sever směrem do města Kachanburi, kde je onen slavný most přes řeku Kwai a další zajímavosti. Po cestě jsme měli jednu zastávku ve městě, kde je nejstarší budhistická stavba v Thajsku, ale tady se moc nezdržujeme a fičíme až do Kachanburi. Napřed jsme si zašli do válečného muzea JEATH, které nás uvedlo do problémů dané oblasti. Krátce vysvětlím. Když Japonci začali invazi útokem na Pearl Harbor a podnikli výpady přes Thajsko směr Indie a jejich lodě začaly spojenecké ponorky potápět, museli najít alternativu pro zásobování a tou bylo vybudování železnice z Thajska do Barmy. Stihli těch 415 km za 20 měsíců a na stavbě se podílelo přes 60 000 válečných zajatců (Australané, Američané, Britové a další) a přes 200 000 asijských pracovníků. V této džungli během stavby zahynulo přes 100 000 lidí, proto je to tak nechvalně známé místo. No a tyto informace včetně fotografií a další dokumentace nám poskytlo toto muzeum. Odtud jsme si šli najít ubytování a nepoužili jsme žádné ubytování nacházející se v průvodcích, ale ubytovali jsme se za 200B/noc v Bluestar resortu, který měl vybudované hezké chatičky přímo na řece, takže v noci tam bylo příjemně chladno. Jo a hlavně přímo pod těmi chatičkami na kůlech rostou lotosy, které kvetou a mezi nimi se vesele prohánějí krokodýli. Takže za ten zážitek to stojí se tam ubytovat. Dáváme sprchu a opět pěšky se vydáváme k onomu mostu přes řeku Kwai. Za poplatek 20b jsme si mohli po mostě přejít a protože se blíží královy narozeniny, tak jsme zjistili, že v 18:30 bude velká show přímo na mostě. To jsme si nemohli nechat ujít, ale máme dost času a tak hned u mostu je docela hezká restaurace přímo na vodě a dali jsme si nějakou rybu. Už se setmělo a tak osvětlovači zkouší na večer nasvětlovat most a my tušíme, že to bude stát za to. Proto jsme si zaplatili 50B za vstup na tribunu odkud máme dokonalý pohled na celý most i protilehlý břeh! Je 18:30 a show začíná. Perfektní nazvučení využívající prostorový zvuk, profesionální nasvětlení a vypravěč (sice mluvící thajsky, ale je jasné že popisuje celý průběh stavby až po finální bombardování a nakonec osvobození) nás vtahuje do děje. Hodinové světelné a zvukové show ke konci graduje a přidává se pyrotechnika, kde výsledný efekt je takový, jako bychom viděli opravdové nálety na most i jeho bombardování. Dokonce po mostě přejíždí i historický parní vlak. Viděl jsem už mnoho show, ale tohle bylo svou velikostí a profesionálním provedením opravdu to největší prostorové divadlo, co jsem viděl. Po představení nás ještě z reprobeden zvou ať se jdeme podívat na představení, které je kousek odtamtud. Následujeme dav a nestačíme se divit. Obrovský festival. Desítky tisíc lidí, stovky stánků, nepočítaně pódií a atrakcí nám umožňuje prodírat se tímto mumrajem dlouho do noci. Po těchto vyčerpávajících zážitcích následuje ještě procházka směrem k hotelu, kde si objednáváme na zítřek celodenní program a jdeme spát.

1.12.2006 – Hell Fire Pass a sloní projížďka a zpět do Bangkoku
Je 8.00 ráno a my čekáme na klimatizovaný minibus, který nás vyzvedává od naší chatičky a jedeme do místa zvaného Hell Fire Pass, kde umřelo při stavbě železnice nejvíce lidí, jelikož tam museli ručně prosekávat velkou skálu a bylo to v pralese, takže nemoci a vyčerpání a horko dokonalo své dílo. Tady jsme si prošli muzeum a prošli si cca 4 km úsek trati. Už jen procházka v této výhni nás přesvědčila, že stavba určitě nebyla jednoduchá. Ale už nás minibusek veze k hezkému vodopádu Sai Yok Noi, kde se trochu můžeme ochladit v tekoucí vodě a taky si prohlédnout z blízka v železniční stanici Nam-Tok japonskou parní lokomotivu, která tudy jezdila. A opět minibusek, který nás veze na oběd, po kterém následuje cesta do místa, kde mají zaparkovaných asi 15 slonů a my si dáváme sloní projížďku i se brodíme řekou. Nejzajímavější bylo to, že náš slon se rozhodl v jednom místě projít stromem (velkým). No ozvalo se jen zapraskání a strom nebyl. Docela dobrý kolos takový slon. No a druhá zajímavost. Slon s námi vyšplhal svah, který byl tak prudký, že by i člověk musel po čtyřech, aby ho vylezl. Takže to byl asi slon křížený s kamzíkem. Po této zkušenosti následuje celkem nudná projížďka na bambusových vorech, kde nás napřed vytáhnou motorovou lodí proti proudu a pak už se necháme unášet proudem opět k místu vyplutí. Další cesta nás vede k jeskyni, kde v největším jeskynním prostoru je velká socha budhy a následuje procházka po docela chatrném vlakovém dřevěném mostě vedoucím okolo skály a už čekáme na vlak, který nás přes tento most převáží. Po pár zastávkách vystupujeme a minibusek nás veze zpět do Kanchanaburi kde chytáme autobus do Bangkoku. Jaké překvapení, když v námi favorizovaném hostelu mají úplně plno. Naštěstí ubytování jsme našli nedaleko a jen o 50B dražší. Jelikož je už docela pozdě, dáváme sprchu a jdeme spát.

2.12.2006 – Siam Hospital
Ráno si vyrazíme zkusit zatím torza našich obleků, snídáme a vyrážíme k řece odkud jedeme jednu zastávku do nemocnice. Divné? Ani ne, zvláště, když v této nemocnici se nachází celkem 6 muzeí. A jedno zajímavější než druhé. Muzeum soudní medicíny. Drsárna. Fotografie obětí vražd a nehod, lebky ve kterých je jasně vidět trajektorie kulky, mumifikovaní masoví vrazi ve vitrínce, naložená embrya a vlastně veškeré části lidského těla. Naložené lidské zrůdy, ukázky elefantizmů, ukázky parazitů, dále muzeum prehistorie a muzeum lékařství, kde je naloženo ve sklenících úplně všechno a hlavně Thajsko byl kdysi znám jako Siam. Od toho název Siamská dvojčata a těch tu je naložených požehnaně s různými typy srůstu. Fakt jen pro otrlé. Poté jdeme pěšky hledat obrovskou starodávnou houpačku (jak doporučil průvodce), ale houpačka byla stará a teď se dělá její kopie, takže houpačka není. Po únavné túře po městě přicházíme na Khao San a čeká nás tvrdý oříšek. Potřebujeme sehnat hromadu dolarů, ale žádná směnárna dolary neprodává, jen kupuje. Takže nám nezbylo nic jiného, než si zahrát na šmelináře, postavit se před směnárny a lovit turisty toužící směnit své dolary na Bahty. Kupodivu to jde velice snadno a za chvíli máme směněný potřebný obnos. Takže vlastně jsme z bankomatu vybrali Bahty kurzem střed a nakoupili za to dolary za kurz za který nakupují směnárníci, tudíž pro nás velmi výhodný. No dneska konečně dobijeme naše mobily, kamery a foťáky, protože v předchozích dvou ubytováních to možné nebylo a ráno v 7.00 odlétáme do Myanmaru.

3.12.2006 – let do Myanmaru a zlatý kámen v horách
Vstáváme ve 4.00 ráno a vydáváme se bez použití taxíku, jen místními autobusy na letiště. Bohužel se nám to málem stalo osudným, a kdyby letadlo odlétalo jak bylo na letence, tak nám uletí. Naštěstí letí o 15 minut později a my probíháme sprintem terminály (po cestě to odnesla jen jedna uklízečka, které jsem prostě proběhl její koště) a nasedáme do letadla Asian Air. Tato společnost pouze přepravuje lidi a tak poprvé, co v letadle nemáme místa k sezení dána, ale můžeme si sednout kam chceme, poprvé, co i obyčejná voda od stewardek je placená atd. nicméně přilétáme v 8.00 do Yangoonu (hlavní město Myanmaru - Barmy). Po výstupu z letadla (stále bez snídaně) nás taxík za 3 dolary hodinu veze na autobusák, kde se skoro marně snažíme rozměnit alespoň 10 dolarů na místní kyaty. Nasedáme do místního autobusku do města Bago a odtud už místní dopravou narvaní na prknech do Kyaiktiyo, pak ještě jedním menším náklaďáčkem do menšího města a nakonec už skoro za tmy speciálně upravenou tatrovkou, která s námi neuvěřitelnou rychlostí šplhá do kopců (člověk si opravdu připadal jako na horské dráze) a i místňáci si tu rychlou zběsilou jízdu v kopcích užívali. Jeli jsme na jedno posvátné místo Kyaikhteeyoe Pagoda – zlatá skála, kde je na skále velký balancující balvan, který je celý pozlacený a nahoře je cca 7 metrová stupa. Od místa, kde nás vyhodil náklaďák je to ještě rychlých 20 minut do strmého kopce pěšky. Měli jsme štěstí poprvé po 3 týdnech je ten večer ten kámen odhalen, jelikož jej znovu zlatili. Za 6 dolarů vstupného na osobu na tu horu a cca 10 minut jsme balvan okukovali než jsme se vydali zpět dolů k náklaďákům. Tam jsme se zděsili, jelikož další mají jet až ráno a v horách opravdu uvíznout nechceme, takže jsme se vydali těch 11 km v noci (naštěstí ale svítil měsíc skoro v úplňku) ujít pěšky. Bez problémů až na jedno takové nepříjemné setkání s místním skotem jsme po 2 hodinách dorazili dolů do vesnice, koupili si lístek na první autobus ráno, ubytovali se ve druhém nám nabídnutém pokoji (v prvním už bydlela rodinka švábů cca 12 cm velkých a ve druhém jen jeden cca 10 cm velký pavouk, ten vypadal přátelštěji) a zalehli.

4.12.2006 – město Bago a noční přejezd
Ráno jsme dostali snídani (je zde vždy v ceně) a už sedíme v autobuse mířícím si to do Bago. Cesta byla mnohem pohodlnější než předchozí den. Tam jsme byli ve 12.00 a nechali se zlákat motorkáři na projížďku po Bagu. Viděli jsme pár zlacených i nezlacených stup (stupa je uzavřený chrám bez přístupu dovnitř) a hlavně obrovského živého hada, který je posvátný, protože věří, že je to něčí reinkarnace a tak jsme byli zrovna svědky krmení. Fakt velká bestie. No, pak ještě jeden velký ležící relaxující Shwethalyaung Buddha cca 52 m dlouhý. To znamená, že je to druhý největší Budha na světě (první má 74m a je v Dawei - Tavoy) a už zase fičíme k dalšímu autobusu. Zatím musím říct, že nejlepší jídla máme vždy, když autobus zastaví na klasickém autobusáku. Tady je zvyk, že ti nosí na stůl jídlo do doby než jsi úplně plný a tak to vypadá jako na nějaké hostině. Cena je pak cca 22Kč na osobu za celé jídlo od polévky až po zákusek samozřejmě s neomezenými přídavky. No tento autobus jede po zbytek dne i celou noc k jezeru Inlay.

5.12.2006 – Jezero Inlay a noční přejezd do Mandalay
Ještě za ranního šera vystupujeme z busu, bereme taxík na zbývající úsek přímo k jezeru Inlay a tam se ještě s jedním němcem domlouváme na celodenní plavbě lodí po jezeře (to má cca 20x5 km velikost). Je zde spousta zajímavých věcí. Lidé zde pádlují nohama, protože rukama loví z vody vodní trávu, kterou pak žere dobytek a používají ji ke stavbě vodních zahrad, jsou zde pagody, dílny, kde ručně tkají hedvábné látky, vyrábějí stříbrné šperky, ale je to nejvíce turisticky navštěvované místo v Barmě, takže ceny nejsou pro nás. Nakonec nás zavezli i do jedné dílny, kde jsou zaměstnány dívky z kmene "dlouhé krky", takže jsme je měli poprvé možnost vidět zde při práci naživo a ani jsme nemuseli na žádný trek. Po cestě zpět na naši žádost zastavujeme u jednoho domu na kůlech a v průzračné vodě si dáváme plavání. Odpoledne nás loď hodila, odkud jsme vyjeli a my opět taxíkem jeli na hlavní cestu odkud se snažíme stopnout autobus do Mandalay. První, co nám zastavil nasadil tak vysokou cenu, že jsme z něj vystoupili, nakonec jsme jeli čtvrtým v pořadí (jede jich večer jen 5). Seděli jsme sice v improvizovaných sedátkách v uličce, ale bylo to pohodlnější než v normálních sedadlech. Opět jsme jeli celou noc.

6.12.2006 - Mandalay
Opět za svítání jsme dorazili do Mandalay, hned tady si domlouváme auto na celý den a to nás postupně vezlo na nejdelší teakový most (1.2 km) na světě, pak na pagodu v Sagainu, do městečka Inwa, kde je 500 chrámů na kopcích, takže na jeden lezeme. Pak na další místa okolo Mandalay a nakonec se necháme vyhodit u bývalého královského paláce v Mandalay a v horku a pěšky šlapeme 250m převýšení na Mandaly hill odkud je výhled na celou Mandalay a jsou zde opět chrámy a budhové a mniši atd. Unavení slézáme dolů a nechali jsme se přemluvit cyklistou, že nás hodí v sidekáře k trhu asi 3km daleko. To se také stalo. Prohlédli jsme si trh pro místňáky s rybami a ovocem a nakonec jsme našli i internetovou kavárnu. Jo jinak veškeré budovy tady mají vlastní agregáty na výrobu elektřiny a i internetová kavárna na jeden takový agregát jede. Měli jsme jízdenky na autobus do Baganu na 21:00, a tak jsme okolo 19.00 dorazili na autobusák, s tím, že tady to může klidně odjet dříve a tak trochu počkáme. Přišel k nám místňák a zatáhl nás do "svého" klubu hned vedle autobusáku. Zajímavé. Velké podium, na kterém místňáci zpívali karaoke na živou hudbu a bez nápovědy na obrazovce (takže obdoba SuperStar), pak byla módní přehlídka a tak nám to čekání velmi rychle uteklo. Jakmile jsme došli k autobusu, bylo nám jasné, že cesta bude zážitek. Autobus byl totiž napůl nákladní a tak na střeše a všude byly koše s rybami, pytle s rýží atd. Nakonec to nebylo tak hrozné, protože jsem se na jeden takový velký pytel natáhl a spal skoro celou noc.

7.12.2006 – Bagan na koňské drošce a město Yangoon
Ráno jsme dorazili do Baganu, sehnali poslední lístky (bez sezení) na autobus na 14.00. do Yangoonu a sehnali si za 4000Kyatů drožkáře s koňským povozem, který nás do 13.00 vozil po obrovském množství starobylých chrámů Baganu. Na spoustu z nich se dalo i vylézt nahoru a byl to úchvatný pohled na stovky a stovky historických staveb okolo. Dokonce v některých chrámech byly zachovalé i vnitřní malby. Po této projížďce historií nás ještě zavezl do místní hospůdky pod širým nebem, kde jsme se za necelý dolar najedli k prasknutí a už jsme fičeli na malinké plastikové židličce v uličce v autobuse směrem do Yangoonu. Po chvíli jízdy jsem židli vzdal a seděl prostě na zemi. Alespoň jsem se nebouchal do hlavy o strop jako mnozí jiní spolucestující. Řidič to hnal jako by ten autobus ukradl. Ale bohužel po pár hodinách jízdy autobusu odešel motor do věčných lovišť, a tak místňáci rozdělali venku oheň stylem vypalme louku a pár hodin jsme čekali na další autobus na přesednutí. Nakonec jsme se dočkali (Pavel to mezitím zalomil venku ve spacáku, takže se mu čekalo dobře a já si dočetl už druhou knížku za tuto cestu) a přesedli si. Tenhle autobus měl alespoň rozkládací prostřední sedadla, takže se jelo o trochu lépe. Bohužel ani tento autobus nebyl v pořádku. Měli problém s přidáváním plynu a tak pod autobusem každou chvíli něco kutili. Do Yangoonu (hlavní město) jsme dorazili druhý den v 15.00 odpoledne, tudíž cesta zabrala rovných 25 hodin. Šílenost. Mám teď asi dvourozměrný zadek.

8.12.2006 - Yangoon
Rovnou jsme vzali taxana a jeli se ubytovat do Daddys guest house kousek od samého středu města. Fásli jsme pokoj s klimou, dali si sprchu a vyrazili do ulic Yangoonu. Po cestě jsme si opět koupili trs místních malých banánků, které tady ostatně tlačíme skoro každý den a hledali jsme po pár dnech Burmské stravy nějaký pořádný junk food. Nakonec to vyhrála pizzerie se svou pizzou, která byla tak akorát dobrá, že se dala sníst. Pavel už zase simuluje, že je nemocný, tak si šel lehnout a já se šel dolů bavit s nějakým Amíkem a jedním Slovákem o jejich cestách.

9.12.2006 - Shwedagon pagoda a odlet do Thajska a domů
Hned ráno jsme jeli taxíkem k Shwedagon pagodě, což je velký komplex za 5 dolarů vstupného jsme to obhlídli (je tu třeba 43tunový zvon, zlatá pagoda z pravého zlata, spousta budhů s diamanty, uložených 8 autentických budhových vlasů atd.). Po prohlídce jsme opět taxíkem jeli do muzea drahých kamenů, kde je třeba největší safír na světě vážící skoro 12kg a dalších pár stovek hezkých drahokamů, takže dalších 5$ fuč a po 20 minutách jedeme místní mhd opět do centra. K večeru ještě půjdeme na místní ulici, kde je jeden klub vedle druhého a zítra v 8.00 letíme zpět do Thajska.


Autor:
Publikováno:
6. 8. 2014
FOTOGALERIE
následující >
Fotogalerie
TRASA KE STAŽENÍ: KML (GPX)
NAVŠTÍVENÉ ZEMĚ
Thajsko
Kambodža
Myanmar
Rozloha:
513 115 km2
Počet obyvatel:
65 444 371 (128 obyvatel/km2)
Hlavní město:
Bangkok
Nejvyšší bod:
Doi Inthanon (2 565 m)
Používaný jazyk:
Thajština, Angličtina, Čínština, Malajština
Náboženství:
buddhismus 94%, islám 4%, křesťanství
Měna:
thajský baht (THB)
Dobrodruh
Petr Górecki
Navštívené kontinenty celkem:
6
Navštívené země celkem:
111
Počet publikací celkem:
92
Nejnavštěvovanější země: