16
Asie > Laos, Vietnam > Vietnam a Laos (23.2. - 13.3.2012)
23.2.2012 - čtvrtek - odlet přes Moskvu do Hanoie
Já jsem byl v Praze už od pondělí, abych zařídil víza do Vietnamu. Pavel přijel nad ránem, mrkli jsme se jedním okem, kam to vlastně letíme a jeli na letiště. Před odbavením mi vyšel chvíli čas akorát na jednu cache u letiště. Letěli jsme přes Moskvu Aeroflotem. V Moskvě jsme měli jen 40 minut na to projít dalšími kontrolami a terminálem k naší odletové přepážce. To jsme stihli tak, tak, ale pak stejně letadlo čekalo víc jak hodinu na povolení k odletu. Noční let do Hanoie byl v pohodě. Pár filmů a spát.

24.2.2012 - pátek - přílet do Hanoie a přejezd do Ha Long bay
Přistáli jámě o hodinu později, než jsme měli, tedy v 10:30 místního času. Koupili si SIM kartu pro internet za 28$ a našli si mikrobus, který nás zavezl k velkému autobusu jedoucího do Halong. Sice byl plný, ale místní nám hned udělali místo. Po 3. hodinách jízdy a pospávání jsme vystoupili na severovýchodní části Vietnamu asi 4 kilometry od přístavu v Ha Long Bay. Sedli jsme do taxíku a za chvíli jsme byli u lodí. Bohužel pozdě. Tak jsme si alespoň zarezervovali dvoudenní plavbu na zítřejší den a prošli se 2 kilometry po pobřeží do centra Ha Long, kde je kousek od centrální pošty ulice plná malých hotýlků. V jednom z nich jsme se ubytovali a zašli na místní večeři. Grilovanou rybku s rýží a velmi hustou slizovitou polévku. Pivo tu stojí cca 15 Kč a není špatné.

25.2.2012 - sobota - plavba lodí mezi ostrovy v zálivu Ha Long
Ráno jsme se nebyli schopni vykopat z postele. No jo, ono je ten šestihodinový časový posun ještě znát. Ale v 10:30 už se povedlo, sbalili jsme si věci a šli kolem pobřeží nejprve na snídani ve formě mega polévky a smažených nudlí. Ve 12:00 jsme dorazili do přístavu, přidělili nám loď a na ni kajutu a vypluli jsme]do zátoky Ha Long. Po chvíli od vyplutí servírovali vydatný oběd s několika talíři různě upravených mořských plodů. Po přibližně po dvou hodinách plavby mezi homolovitými ostrůvky, kterých tu je rozeseto přes tři tisíce a je to jeden ze sedmi novodobých přírodních divů světa chráněných UNESCO, jsme dojeli k jeskyni Hang Sung Sot - jeskyně překvapení. Po schodech jsme vystoupali vzhůru k prvnímu ze tří jeskynních dómů a postupně prošli přes všechny tři až ven. Vzhledem k tomu, že tuto jeskyni ročně navštíví přes 4 miliony lidí, tak tu bylo těch lidí opravdu mnoho. Jeskyně má obrovské prostory (největší dóm má 600 metrů čtverečních) a velmi zajímavou krápníkovou výzdobu. Po prohlídce jsme kousek popojeli a půjčili si kajak a po vlastní ose proplouvali mezi ostrůvky. Taky jsme na kajaku zvládli najít jednu 5/5 cache, což potěšilo. Před setměním jsme odpluli od jeskyně asi další 3 kilometry do jiné zátoky, kde loď zakotvila na noc. My si ještě zaskákali z horní paluby do moře. Na večeři byla dobře udělaná ryba a opět spousta dobře připravených mořských potvor. Po jídle jsme chvíli vyzvídali, co stojí za to navštívit od spolucestujících a pak se dívali na filmy, protože nic jiného se na lodi dělat nedalo. Venku bylo večer docela chladno.


26.2.2012 - neděle - plavba pokračuje a přejezd do Dong Hoi
V 7:00 jsme se vzbudili na lodi a na 7:30 nám připravili snídani. Dnes byla zima a jemně mrholilo. Poté loď opět vyplula a jeli jsme k dalším jeskyním, kde jsme přestoupili na menší loď poháněnou Vietnamkou s veslem a ta nás provezla skrze dva útvary něco jako přírodní tunely a posléze jsme propluli vesnicí, která je celá plovoucí na vodě. Domečky z vlnitého plechu a dřeva na barelech, nebo polystyrénech. Dokonce tam mají i plovoucí školu. Po prohlídce jsme ještě dostali oběd a dovezli nás na břeh. Taxík nás zavezl na autobusák a po chvíli už jsme seděli v autobuse jedoucím s námi jižně do města Ninh Binh. Tady jsme přestoupili na noční spací autobus s lůžkovou úpravou a pohodlně jsme až do 2:00 ráno jeli do města Dong Hoi. Bohužel. Malá chybka v zamýšleném cíli. Měli jsme jet až do Dong Ha. Nevadí, vystupujeme v Dong Hoi, dovedli nás k blízkému hotelu a šli jsme spát.

27.2.2012 - pondělí - Dong Ha, DMZ a Hue
Vstali jsme v 6:30 ráno, zašli se podívat k břehu řeky na Američany vybombardovaný kostel a sedli jsme do autobusu do Dong Ha. Před 9:00 jsme byli tam a snažili se najít nějakou organizovanou skupinu, která by jela do Demilitarizované zóny z dob vietnamské války. Bohužel se nepovedlo a museli jsme vzít za vděk za 30$ pronajatému autu, které nás nejprve odvezlo k válečnému pozůstatku - tanků, poté k válečnému památníku s vyobrazením průběhu války a nakonec k tunelům, které byly Vietnamci kopány v jílovitém podkladu na bývalé hranici mezi Severním a Jižním Vietnamem. Tunely jsme si v rámci možností připsali. Opravdu zajímavá zkušenost. V těch tunelech ti Vietnamci za války dokonce žili. Po prohlídce nás řidič odvezl zpět do Dong Ha a my si chytli autobus do nedalekého Hue. Zatím se nám zdá, že čím níže jedeme, tím se nás snaží více natáhnout. Ten autobus po nás chtěl předražené jízdné a nakonec se ukázalo, že jsme museli ještě přesedat. Ale nakonec jsme do Hue dorazili. Nejprve jsme si prošli rozsáhlé, kdysi jistě velmi nádherné, ale i dnes stojící za vidění, královské město Da Noi se všemi pagodami, královským trůnem a samo sebou i cachemi. Po výstupu ven nás odchytili šlapači na kolech, kde před řidítky je celkem pohodlná sedačka a dovezli nás omrknout jednu čínskou zahradu s několika bonsaiemi a pak na ostrůvek, kde před válkou stála další pagoda, ale tu vybombardovali. Dále jsme se rozhodli, že ještě před 17:00 stihneme vidět hrobku Khai Ding, která je u břehu Parfume river asi 10km jižně od města. Vzali jsme si proto taxi. Tuto hrobku opravdu stojí za to. Mistrně vyvedené sochy bojovníků, slona a draků, schodiště s kamennými hady a bohatou vnitřní výzdobou. Stejné taxi nás odvezlo do centra k vyhlášené hospůdce s nudlovou polévkou. Ubytovali jsme se v hotelu na ulici Pham Ngu Lao, kde je schromážděna asi většina hotelů. Po odpočinku na pokoji jsme vyrazili omrknout místní kluby. Navštívili jsme dva a museli jsme se smát. Jednak tomu, že by si člověk myslel, že tady budou kluby na nějaké nízké úrovni, ale naopak, technikou, efekty, ozvučením i hudbou by se nemusely stydět být ani na Stodolní. Druhá věc je ta, že si člověk uvědomí, že jsme v komunistické zemi, kde musí pracovat každý, takže jsou zde profese jako dolévač pití (doslova po každém loku vám doleje do skleničky vaše pivo), pouštěč vody z kohoutku, utírač rukou, vítač, otvírač dveří a mnohé další (pokaždé se jedná o jiné osoby). Okolo půlnoci jsme byli zpět na hotelu hluší z hlasité hudby.

28.2.2012 - úterý - Hoi An - cykloprojížďka, škola vaření
V 8 ráno nás vyzvedl autobus a jeli jsme přibližně 4 hodiny do historického města Hoi An. V poledne jsme byli tam, a konečně se oteplilo a my pocítili, že jsme jižněji. Hoi An je historické a velmi zachovalé městečko. Proplétali jsme se uličkami s obchůdky, nakukovali do budhistických a čínských chrámů a zašli si na oběd. Po jídle jsme objevili chlápka, který nám půjčil kola a jeli jsme na projížďku kolem řeky a za město, kde jsme si vyzkoušeli práci na rýžovém poli a dokonce orat pluhem za býkem. To bylo asi nejzajímavější. Bořili jsme se v horku v bahnité půdě za býkem a tlačili pluh do správného náklonu, aby se orba povedla. Poté jsme se vrátili do města a ubytovali se v hotelu. Měli jsme asi 20 minut na sprchu a už nás vyzvedává chlápek se kterým jdeme do restaurace, kde jsme se učili vařit vietnamské speciality. Jejich kuchyně je vynikající a docela jednoduchá. Po hodině vaření jsme zasedli k tomu, co jsme si sami uvařili. Moc dobré. Měli jsme mangový salát s ústřicemi, jarní závitky a vepřové se zázvorem. Po vaření a jídle jsme se šli projít po ulici, kde je jeden krejčí vedle druhého a nakonec jsme si nechali ušít obleky. Vybírání látek, střihu a braní mír zabralo čas do 22:00, pak už jsme byli tak zmožení, že jsme šli na hotel.

29.2.2012 - středa - Palác My Son, Hoi An a noční autobus do Nha Trang
V 8:00 nás od hotelu vyzvedl autobus a jeli jsme 50 kilometrů do dalšího chrámového komplexu chráněného UNESCO My Son. Jedná se o cihlovou stavbu, ze které zbylo přibližně 20 chrámů. Stojí v džungli přes 1600 let a dnešní věda není schopna udělat cihly takové kvality, jako dělali tenkrát. Po prohlídce nás autobus zavezl k lodi na které jsme měli oběd a poté i prohlídku vesnice, ve které se specializovali na dřevorytectví a vykládání perletí. Oba procesy výroby jsme zhlédli a jeli zpět do Hoi An. Akorát čas na zkoušku obleků, které nám šili. Po zkoušce jsme se chvíli bloumali po městě a před 17:00 jsme si nechali našité obleky poslat do Hanoie a celou noc jsme jeli spacím autobusem na jih do města Nha Trang.

1.3.2012 - čtvrtek - Nha Trang - výlet lodí po ostrovech, bahenní koupele a párty
Ráno jsme si našli hotel, dali sprchu, zašli na snídani a pak nás vyzvedl mikrobus a jeli jsme do přístavu. Nalodili jsme se společně ještě s dalšími 30 lidmi a vydali se na plavbu po nedalekých ostrovech. U prvního jsme zastavili, jelikož tam měli postavené velké mořské akvárium a ta budova vypadala jako obrovská betonová plachetnice. U druhého ostrova jsme stáli, protože jsme si půjčili šnorchlovací náčiní a byli jsme plavat a okukovat pod vodou korály a rybky. Mylo krásně. To jak bylo slunce ostré nám ovšem dochází až druhý den, kdy doslova hoříme. U třetího ostrova jsme dostali oběd na lodi, kdy nanosili jídlo na střechu lodi my kolektivně pojedli. No a pak nás čekal takzvaný plovoucí bar. Kapitán hodil do vody polystyrén s vázou, a my plavali (mohli jsme mít takové plovoucí kruhy a on naléval). Velmi příjemné. Nakonec jsme ještě skákali z lodi do moře (salta a tak). Zpět v přístavu jsme byli po 15:30. Dojeli jsme k hotelu, jen si přehodili věci a v 16:00 už jeli na bahenní koupele. Mají zde totiž léčivé termální prameny a bahno. Nejprve nás naložili do kamenné vany napuštěné řídkým vlažným bahnem, kde jsme strávili asi 20 minut, poté jsme se osprchovali a vlezli do jiné vany, kterou napustili termální teplou vodou a nakonec jsme skončili v termálním bazénu. Příjemný relax. Posledním autobusem v 18:30 nás dovezli zpět do hotelu. Zašli jsme si na večeři na chobotnici na zázvoru a melounovou polévku s vepřovým. Moc dobré. Večer jsme šli do klubu u moře Sailing Club, kde jsme popíjeli vodku s Red Bullem a tancovali. Okolo půlnoci na pláži rozdělali oheň a zábava se přesunula na pláž.

2.3.2012 - pátek - Mui Ne - relax den
Z delíria jsme se probrali v 7:00 ráno a šli na autobus, který nás za pět hodin vyklopil v surfařském a kiteařském ráji Mui Ne. Nádherné počasí, přes 30°C a my si nejprve našli ubytování v bungalovu na pláži a poté jen tak relaxovali až do večera. Pak jsme si zašli na večeři u moře. Vybrali jsme si z vystavených mořských zvířat jednu velkou zubatou rybu, různé škeble a mušle a taky vodního šneka. Všechno nám velmi chutně připravili na grilu. Pavel si večer zašel na diskotéku, ale mi se nechtělo, tak jsem si četl.

3.3.2012 - sobota - barevné duny Mui Ne a přejezd do Saigonu
Dopoledne jsme prohnípali u bungalovu, pak jsme si zašli na dobrý oběd a ve 14:00 vyrazili Jeepem na několik zastávek v nedalekých písečných dunách. Nejprve jsme šli potokem, který vytváří v písku bizarní tvary a poté jsme jeli na bílé duny. Tam jsme si půjčili takovou umělou hmotu na které se dá jezdit z dun, takže jsme i chvíli takto jezdili. Nakonec jsme se na západ slunce přemístili k Red Dune. Škoda, že tam byla i spousta jiných lidí, jinak by pohled byl hezčí, ale i tak to stálo za to. Večer po návratu do Mui Ne jsme si zašli na další porci mořských pokušení. Tentokrát jsme si dali celého úhoře, rejnoka a opět nějaké škeble. Taky jsme si přes internet koupili pár dalších letenek, abychom urychlili přesuny. Večer jsme zašli na chvíli sednout do baru, kde hráli živou hudbu
a v 1:00 ráno jsme vyklidili pokoj, nasedli do spacího autobusu a jeli do rána do Ho Chi Minova města (bývalý Saigon).

4.3.2012 - neděle - Saigon a delta Mekongu
V 6:00 jsme vystoupili v Saigonu, ale i přesto, že byla neděle tak brzy ráno, Asiaté jsou čilí ptáčci, takže už tu byl opravdový velkoměstský ruch. Nejprve jsme zašli najít dvě místní cache a pak se podívat do centrálního parku. Ten byl plný cvičících lidí, několika pionýrů se šátky na krku a hlavně se všude hrál bandbinton. Hráli jej jak malé děti, tak i důchodci, prostě všichni. Zašli jsme se podívat ke Prezidentskému paláci před kterým stojí tank, který ukončil válku ve Vietnamu. V 7:45 jsme si koupili celodenní výlet do delty řeky Mekong a jeli asi dvě hodiny autobusem. Následně jsme nasedli na loď (opět) a pluli po několika ostrovech, kde na každém jsme opět viděli něco jiného. Jednou to byla výroba rýžového papíru, podruhé výroba kokosových bonbonů. Také jsme dostali dietní oběd. Ještě, že jako zákusek tady prodávali smažené kokosové červy. Pár jsme si jich dali a bylo po hladu. Na jídelníčku byly i speciality jako vývar z kobry, nebo pečená želva. Do Saigonu jsme se vrátili před 18:00, zašli si na večeři tentokrát do Indické restaurace a chtěli se jít podívat na představení vodních loutek. Bohužel to bylo zcela vyprodáno, tak jsme se alespoň prošli po městě, zkoušeli plynulé přecházení osmiproudé silnice, po které doslova teče řeka motorkářů.

5.3.2012 - pondělí - Saigon a odlet do Laosu
Ráno jsme vyrazili do ulic Saigonu. První kroky vedly k muzeu války, které je sice jednostranně zaměřené proti zrůdnostem páchaným američany, ale i tak se docela dost věcí o válce člověk dověděl. I to, že následky války díky plynům jako Agent Orange jsou na lidech viditelné i o dvě generace později. Po prohlídce jsme to vzali kolem prezidentského paláce k řece a odtud pak taxíkem na letiště. V 15:00 jsme letli s mezipřistáním v Kambodži do Laosu do hlavního města Vientiane. Z letiště jsme kousek poodešli pěšky a chytli si tuk-tuka (kapotovaná tříkolka) do centra města. Tam jsme si našli ubytování a zašli si na večeři na noční trh. Opět jsme si dali rybu. Tentokrát na grilu. Po jídle jsme zamířili do jediného baru, kde hrála živá hudba, ale hráli tak hlasitě, že jsme to po chvíli zabalili a šli spát.

6.3.2012 - úterý - Vientane a Vang Vieng - batůžkářský ráj
V 7:00 jsme vyrazili prozkoumat město. Zašli jsme se podívat na prezidentský palác, nějakou pagodu a pak jsme šli asi 2 kilometry pro jedinou zdejší cache. Ta byla u budhistického chrámu. Při cestě zpět k hotelu jsme objevili turistické infocentrum, kde nám dali obrázkovou infomapu. To, a zbývající hodina do odjezdu autobusu, rozhodlo, že jsme mávli na tuk-tuka a jeli se ještě podívat na symbol Laosu, zlatou pagodu. Po pár fotkách jsme se nechali odvézt zpět k ubytování, zašli si na snídani a v 10:00 už seděli v autobuse na sever do města Vang Vieng. V Laosu ještě neznají, co to je zpevněná silnice, takže autobus musel hrkat po udusané hlíně. Proto nám úsek 130km dlouhý trval 5 hodin. V 15:00 jsme konečně vysoupili ve městečku obklopeném strmými vápencovými kopci, a kterým protéká řeka. Tyto jevy, neuveřitelně levný alkohol a velké množství ubytovacích, stravovacích a zábavných kapacit lákají turisty z celého světa aby sem zavítali. Ubytovali jsme se, zašli se najíst a prozkoumat možnosti, které město nabízí. Večer jsme vyrazili do barů, které jsou na břehu řeky a lákají na takzvané free buckets. To se vezme dětský kyblíček, naleje se do něj 1/4 litru whiskey, jeden red bull a doleje se to colou nebo spritem. Vše na ledu. Vyzbrojeni takovými kyblíky jsme i občas skončili na mini parketu, který stojí vedle ohniště. V noci tu totiž teploty klesají na 16°C. V jednom baru měli ohnivou tyč a soutěž v podlézání v záklonu (limbo). Těchto barů s kyblíky je vedle sebe asi 5 a volně se mezi nimi přechází.

7.3.2012 - středa - Vang Vieng - barová řeka
Dopoledne jsme se trochu dospali, zašli se najíst do nedaleké restaurace a přestěhovali jsme se do bungalovu přímo u řeky. Ve 14:00 jsme se nechali odvézt na takzvaný Starting point. To je místo, kde je u řeky postavený bambusový bar, hraje hudba. Ty bary jsou po proudu řeky jeden za druhým, takže člověk paří, koupe se, přeplave k dalšímu baru. Hrají se různé hry. Některé bary mají udělané skokanské můstky, nebo lanovky nad vodou, takže pohodová zábava. V 18:00 jsme se odvezli opět do města a zašli na večeři. Ve stejném duchu jsme pak pokrčovali na večerních párty v kyblíkových barech u řeky.

8.3.2012 - čtvrtek - Vang Vieng - lezecký den
Ráno jsme se rozhodli, že relaxu bylo dost a zašli jsme si půjčit lezecké vybavení do půjčovny Adam’s. Tuk-tuk nás zavezl asi 3 kilometry na sever, přejeli jsme řeku díky převozníkovi a vyrazili skrze džungli a velmi ostré kamení ke kolmé skalní stěně známé pod názvem Tubers paradise wall. Jedná se o docela těžkou lezeckou cestu na 4 lanové délky (při použití 60metrového lana). Terén je od 6a do 6c-. Pražilo slunce celou cestu výstupu. Náš cíl byl na konci druhé délky lana. Malá jeskyně. Lezl jsem na prvního a asi po dvou hodinách jsme byli nahoře. Neuvěřitelný pocit, když jsme se dostali do místa, kde jsme chtěli, pod námi 60 metrů kolmé stěny a neuvěřitelný rozhled široko daleko. Pak nás čekalo už jen slanění dolů a opět pochod přes džungli. Když už jsme byli tak daleko a měli výbavu, tak jsme si ještě vylezli pár cest na skále zvané Sleeping wall. Tak je přímo u řeky a je u posledního baru na řece, takže jsme měli i občerstvení. Dostatečně vysportovaní jsme se pěšky prošli do města, vrátili vybavení a zkusili si dát jídlo v Korejské restauraci. Vypadalo to hezky, ale jíst se to nedalo. Neuvěřitelně ostré jídlo, že mexická kuchyně je proti tomu úplně planá. No nic, později jsme si už zašli na normální večeři.

9.3.2012 - pátek - cyklistika do Blue lagoon a přejezd do Luang Prabang
Ráno jsme se trochu pobalili, zašli vybrat další peníze, koupili si lístek na odpolední autobus, posnídali na ulici, půjčili si kola a vyrazili po brutálně hrbolaté cestě hledat místo zvané Blue Lagoon. Nejprve jsme se dokodrcali k jednomu místu, kde měli cedule, že to je Blue Lagoon, ale byl to podvod, nicméně jsme zaplatili 10 000kipů prakticky za nic, nakonec jsme dojeli uřícení k té správné laguně. U laguny je obrovská nádherná jeskyně, kterou jsme si mohli prozkoumávat, jak jsme chtěli (něco jako u nás, že by tam byl průvodce, nebo elektrifikace, tady není a o to je to zajímavější). Poté jsme se konečně mohli vyřádit ve vodě laguny. Měli tam různé houpačky a dalo se skákat ze stromu přibližně z osmi metrů. To jsme samozřejmě museli vyzkoušet. V 11:00 jsme to otočili zpět po cestě se zašli podívat ještě na jednu jeskyni. Pak už jsme jen vrátili kola, zašli na oběd a počkali si na odjezd minibusu do Luang Prabangu. To byl teda zážitek! Šest hodin kodrcání skrze hory s řidičem, co to hnal tak, že zadní kola minibusu v zatáčkách driftovala a my jen čekali, kdy mu to nevyjde a skončíme někde v údolí. No, vzhledem k tomu, že čtete tyto řádky, tak se tak nestalo a ve 21:30 jsme skončili v historickém Luang Prabangu. Jen jsme si našli hotel u řeky a šli dobití z celého dne spát.

10.3.2012 - sobota - Luang Prabang a vodopády Kouangxi
Ráno jsme si zašli na polévku místo snídaně a objednali si výlet k 25 km vzdáleným nádherným vodopádům Kouangxi. Minibusem jsme před 12:00 dojeli na místo, dali si na oběd rybu na grilu a pak se šli podívat na onu sérii vodopádů. Vzhledem k tomu, že každý z vodopádů končí v přírodním jezírku, ve kterém se dá koupat, tak i toto jsme využili. U vodopádů jsme byli do 15:00 a pak nás zase odvezli zpět. Po cestě nám ještě zastavili v jedné domorodé vesnici, kde se živili vyšíváním různých ornamentů. Večer jsme si zašli na večeři.

11.3.2012 - neděle - Luang Prabang jeskyně 100 Budhů a odlet do Hanoje
Letadlo do Hanoie odlétalo až v 17:00, takže jsme měli skoro celý den na to něco podniknout. Zašli jsme si na snídani a sehnali tuk-tuk do jeskyně 100 Budhů. Dohrcali jsme k přívozu přes Mekong, zaplatili převozníkovi a dojeli ke schodům vedoucím do jeskyně. Ano, v jeskyni bylo spousta Budhů, ale ne takoví, jaké jsme si představovali. Čekali jsme nějaké velké sochy a ono to byly sošky tak 30 cm vysoké. No nic, při cestě zpět jsme se nechali vyklopit u jednoho chrámu v Luang Prabangu. Prošli jsme si jej, zašli na oběd a nechali se odvézt na letiště. No, letiště. Spíš taková zastávka, kde jsme nastoupili do malého vrtulového letadélka a přeletěli asi 300 kilometrů do studené Hanoie. Po příletu bylo jen 13 stupňů. Sběrným minibusem jsme dojeli do centra poblíž jezera Hoan Kiem, kde jsme měli mít rezervováno ubytování a měl nás tam čekat balík s našimi obleky. Hotel byl zrušen a balík nás nečekal. Tak jsme se ubytovali jinde, zašli si na jídlo na ulici a šli spát.

12.3.2012 - pondělí - Hanoi
Ráno jsme se šli projít kolem jezera Hoan Kiem na kterém je uprostřed postavená pagoda. Spojili jsme to s odlovem jedné cache a nákupem vstupenek do divadla vodních loutek na odpoledne. V poledne jsme se začali shánět po našem balíku s obleky odeslaném před více jak 10 dny. Nejprve jsme zašli na jednu poštu, ale tam nás poslali na jinou, skoro 15km vzdálenou. Tak jsme si střihli, kdo tam pojede taxíkem a vyhrál (prohrál) jsem já. Dorazil jsem na tu druhou poštu, kde jsem strávil skoro hodinu přesvědčováním, nadáváním a telefonáty, ale nakonec se mi podařilo docílit toho, že nám balík dodali do našeho hotelu. Bohužel jsem přišel o to vodní divadlo, kde byl mezitím Pavel. Zpět z té vzdálené pošty jsem si stopl chlapa na motorce, který mě dovezl k hotelu. Večer jsme strávili posledními nákupy a testováním kulinářských specialit.

13.3.2012 - úterý - dlouhá cesta domů
Autor:
Publikováno:
28. 7. 2014
FOTOGALERIE
následující >
Fotogalerie
TRASA KE STAŽENÍ: KML (GPX)
NAVŠTÍVENÉ ZEMĚ
Laos
Vietnam
Rozloha:
236 800 km2
Počet obyvatel:
6 477 211 (27 obyvatel/km2)
Hlavní město:
Vientiane
Nejvyšší bod:
Phou Bia (2 817 m)
Používaný jazyk:
Laoština, Francouzština, Angličtina
Náboženství:
buddhisté 60 %, animisté a jiní 40 %
Měna:
laoský kip (LAK)
Dobrodruh
Petr Górecki
Navštívené kontinenty celkem:
6
Navštívené země celkem:
111
Počet publikací celkem:
89
Nejnavštěvovanější země: