16
Evropa, Asie > Finsko, Japonsko > Japonsko a Helsinki (30.9. - 21.10.2008)
30.09.2008 - Helsinki
Z Ostravy vyjíždíme ve 2.24 vlakem do Vídně, odkud nám v 10.45 odlétá letadlo do Helsinek (Finsko). Na helsinskou runway dosedáme ve 14.45 místního času posunutého o hodinu dopředu oproti českému a hned vyrážíme prvním busem (č.615) do centra. Je to poslední zastávka tohoto autobusu přímo u historického nádraží, které je zasazeno do samotného středu Historických Helsinek na Senate Square. Odtud už absolvujeme záživný okruh v aprílovém počasí chvíli déšť a chvíli slunce a někdy i obojí najednou, po zajímavostech a pamětihodnostech města. Na samotném náměstí je zajímavý fakt, že se často používá pro natáčení Hollywoodských filmů, kde je třeba mít kulisy připomínající carské Rusko. Celé náměstí je totiž navrženo a postaveno dle carského architekta a silně připomíná St. Petěrsburg. Další nedalekou stavbou je největší evropský ortodoxní kostel Uspenski postavený z červených cihel, kde jsme měli možnost si prohlédnout i nádherný interiér. V přístavu a zároveň portu Kanavax kotvily hned dva obrovské zaoceánské parníky, a tak bylo také se na co dívat. Taky kostel Temppeliaukion kirkko zbudovaný tak, že je vytesaný do skály a je dodělán betonem s kruhovou střechou, na kterou padlo 20Km měděného plechu. Zpět už jsme jen proběhli kolem několika dalších méně významných staveb, sedáme do autobusu a fičíme zpět na letiště, odkud nám ve 20.00 odlétá letadlo do Osaky (Japonsko). Let proběhl bez nejmenších problémů a většinu cesty jsme prospali.

1.10.2008 - Osaka
Na Osackém letišti Kansai, které je celé postavené na uměle vybudovaném ostrově přistáváme v poledne místního času (+8 hodin oproti ČR), vybíráme hromadu peněz z bankomatu, vyměňujeme vouchery na Japan rail pass (permanentka na většinu dopravy po Japonsku) a prvním vlakem jedeme do centra Osaky. První kroky nás vedou k Floating garden observatory - Umeda sky building. Což jsou dva mrakodrapy nahoře spojené kruhovou terasou. Vyjíždíme skleněným výtahem do 35 patra a dále po eskalátorech až do 40tého. Budovy mají sice "jen" 173 metrů, ale i tak je nádherný rozhled na celé město. Hned vedle stojí HEP five, což je 105 metrů vysoké červené ruské kolo, které taktéž patří mezi atrakce města. Už chceme jít na vlak, ale Pavel rozhodl, že se zajdeme podívat ještě na jednu 1300 let starou budovu a tak hledáme Tsuyten-jinja. Jako z nebe se objevil postarší Japonec, který nás ochotně vyvedl spletí uliček až na místo a tím nám ušetřil spoustu času. Tahle budova je v Japonsku známá i tím, že zda dokonce 2x spáchaly dva zapovězené milenecké páry sebevraždu. Další vlakový přesun a stojíme pod další výškovou stavbou, která je z roku 1912. Je to víceméně místní Eifellovka - Tsutenkaku Tower. Tady už nejdeme až nahoru, ale výtah nás zdarma zavezl do cca poloviny výšky. Zdejší budovy jsou velmi přeplácané neonovými reklamami a tak to tu vesele svítí a v 18.00 už je zde úplná tma. To je čas na přesun do čtvrti Dotonbori, jež je vyhlášená právě neony a také spoustou restaurací a barů. Dáváme si v jednom takovém podniku místní pivo a musíme konstatovat, že vůbec není špatné. Japonská mentalita je poněkud odlišná od evropské a erotika a sex zde nejsou vůbec tabu. Zřejmě i jejich příliš upracovaný život vede k velkému rozmachu pornografie a hentai. Narazili jsme i na jeden 6 patrový obchod zaměřený jenom na tuto tématiku a prodavači se jen oháněli, kolik tam měli zákazníků. Na poslední chvíli jsme se rozmysleli, že ještě z Osaky neodjedeme a půjdeme se podívat na "Samurajské sekáče rybích hlav" na největší rybí trh ve městě. Tento je ovšem otevřený jen od 3.30 do 6.00 rána, tak se pěšky cca 3km přemísťujeme k budově trhu a na lavičkách v blízkosti čekáme na jeho otevření.

2.10.2008 – Rybí trh Osaka a chrámy v Kyoto
Okolo 2.00 ráno se vyrážíme podívat dovnitř obrovského komplexu rybího trhu v Osace, kde se japončíci jen míhají a evidentně ví co má dělat a taky to dělá. V první velké místnosti vidíme čerstvé tuňáky, jak z nich dostávají zbytky krve hadicí. Takový tuňák váží od 100kg, ale měli tu u macky co, měli okolo 250kg. Ve druhé místnosti chystali řady už zmražených celých tuňáků. Dále tu bylo plno přepravek s nepřeberným množstvím různých druhů ryb, ať už mrtvých nebo živých, od takové té modré, co v Nemovi hrála tu blbou přes mořské úhoře, chobotnice až po různé škeble. Nechyběly ani přepravky s živými rybami Fugy, které jsou známé tím, že jsou jedovaté, ale mistři kuchaři je umí připravit tak, že jsou jedlé (to jsou ty nafukovací). Viděli jsme různé druhy zpracovávání těchto mořských produktů od dovezení v živém stavu až po zabalení pro koncového konzumenta. Mezitím jsme chodili kontrolovat průběžně fugy a tuňáky. Ve 4.00 jsme viděli aukci fug, kde to probíhalo tak, že každý dražitel měl křídu a malou tabulku v ruce a vyvolávač ukázal na přepravku, každý napsal na tabulku cenu, za kterou by to koupil a zvedl to nad hlavu. Ten co napsal nejvíce, tak aukci vyhrál. Pokud byla plichta, tak si o to, kdo vyhrál, obchodníci střihli kámen, nůžky, papír. Takže prodat jednu přepravku jim trvalo tak 5 vteřin. Stejně pak probíhala i aukce jak čerstvých, tak mražených tuňáků. Ale před aukcí těchto obřích ryb ještě obchodníci chodili a ryby pořádně okukovali, ohmatávali, a ty mražené dokonce ochutnávali. My to taky zkusili a syrový tuňák chutná velmi dobře. Ve 4.30 jsme odtamtud plní zážitků a postřehů (jako, že tento rybí trh vůbec nesmrděl) vyrazili na vlak a přejeli do města Kyoto, které leželo nedaleko. Od vlaku pokračujeme busem k chrámu Nijo castle, ale protože bylo fakt brzy, tak bylo ještě zavřeno. Proto si jdeme najít ubytování v hostelu, trochu zrelaxujeme v relaxační místnosti, dobíjíme baterky do kamery a pak pěšky jdeme zkoumat historické budovy a parky v okolí našeho hotelu, který byl poblíž vlakové stanice. První chrám Nishi Honganji temple nás překvapil i tím, že zde nevybírají vstupné, což je na Japonsko dost nezvyklé. Pak jsme šli do parku Umekoji, kde krom japonské zahradní architektury využívající kamenů a potůčků je i muzeum parních lokomotiv. Měli jsme štěstí a jednu viděli dokonce v provozu jak táhla historický vlak. Pak jsme si řekli, že je třeba navštívit nějaký další highlight z průvodce a jedeme k Kinkakuji temple (Golden pavilion – zlatý pavilon), což je chrám Zenu, který byl ovšem postaven původně jako chata na jezeře pro nějakého bohatého japonce. Tohle místo stojí za to vidět. Pak jsme odtud šlapali pěšky na Ryoanji temple (Rjónadži). To je zenový chrám "mírumírovného draka" z roku 1450 u kterého je i suchá (kamenná) zahrada. A je to a nakonec na Ninnaji temple. Únava už se dostavila a pro dnešek těch památek bylo až dost, tak jedeme zpět k nádraží, což je vlastně obrovské nákupní centrum. Jdeme poprvé do sushi baru, kde si člověk sedne přímo k baru na kterém je pojízdný pás a na něm jezdí talířek za talířkem z různým sushi (dělají tam 45 druhů). Člověk si vezme z pásu talířek, který se mu líbí, načepuje si čaj a jí tak dlouho jak chce a může. Tady je vidět, že jediné, co se vaří, je ta rýže a čaj. Všechny kousky ryb, jikry, chobotnice atd., co se daly na talířcích najít byly syrové a velmi dobré. Člověk pak platí podle počtu snězených talířků. Člověk se tu dosyta nají pod 100Kč/porce. Pak už jsme se jen dopotáceli do hostelu. Tam mají takový zvyk, když ten den mají úplně plno, tak je podáváno v relaxační místnosti saké (rýžový destilát cca 16% alkoholu) zadarmo. To si nenecháváme ujít a u kelíšku se bavíme a z dalších turistů vyzvídáme rady a tipy na zajímavá místa v Japonsku.

3.10.2008 – Nara - jeleni a dřevěný Todaiji chrám, Uji – pagoda ze skály
Vstáváme v 7.00 místního času a hled vlakem vyrážíme do nedalekého města Nara, kde se po městě a okolí pohybuje okolo 1200 ochočených jelínků, kteří jsou tak krotcí, že se nechají klidně pohladit. Člověk se tu mezi vysokou doslova proplétá, aby se dostal k největší dřevěné stavbě světa Todaiji temple ve které se nachází ve stejně megalomanském duchu několik obrovských sedících budhů. Po cestě míjíme ještě pětipatrovou dřevěnou pagodu a po prohlídce jsme se rozhodli pro trochu sportu a vylezli si na horu Wakakusa. Vzali jsme to podle GPS navigace přímo za šipkou volnou přírodou a po cestě jsme potkali spousty obrovských barevných pavouků, kudlanku nábožnou, hada, ještěrku a samozřejmě spoustu jelenů. Z vrcholu kopce byl nádherný rozhled na celé město. Po návratu do města jsme si zašli do místní restaurace a dali si typické japonské jídlo hrubé nudle v kari omáčce a jeli jsme opět vlakem ve směru na Kyoto do městečka Uji. Tady je asi největší zajímavostí a nejnavštěvovanější Byodo-in Temple, který je dokonce vyobrazený na 10 Yenové minci. Součástí vstupného je i vstup do místního muzea. U řeky ještě mrkneme na největší kamennou pagodu z roku 1286 v Japonsku (vytesanou z 1 kamene, 13 pater) a po dřevěném mostě, který byl prvním mostem postaveným v Japonsku, se vracíme k vlaku a jedeme zpět do Kyota. Opět si dáváme v sushi baru večeři a mrtví upadáme do postelí.

4.10.2008 – Mt. Fuji a přesun do Tokia
Noc byla hrozná, protože na pokoji, kde jsme spali nás bylo celkem 6 a jedna holka tam děsně chrápala, proto nám ani nevadilo vstávat v 5.30 a prvním shinkanzenem zamířit na severovýchod abychom se dnes pokusili dostat do národního parku Hakone, ve kterém se nachází i Mt.Fuji. Po několika přestupech autobusy jsme se dostali ve 14:00 do Yoshida Mt.Fuji 5th station ve výšce 2300mnm. A naše cesta začala. Asi po dvou kilometrech víceméně po rovině jsme potkali dva Čechy, kteří nám řekli, že už není lezecká sezóna a ta cesta je uzavřena a navíc, pokud chce jít člověk nahoru, že se začíná tak v 5:00 ráno. Nás ovšem nic z toho neodradilo a po 3 hodinách a 20 minutách jsme stanuli na vrcholku nejvyšší hory Japonska - Mount Fuji ve výšce 3776 mnm. Dorazili jsme tam přesně 10 minut před západem slunce, ale už teď tam byla pořádná zima. Tipnul bych si tak okolo -10°C. Obešli jsme si celý kráter, nafotili a šlapali ve svitu hvězd a baterek opět dolů. Nožičky dostávaly zabrat, ale do toho 5th station jsme to došlapali ve 20:15. Tam už ovšem ani živáčka a my tu přes noc zůstat nechtěli, tak jsme vyrazili na cestu dolů po asfaltce. Ušli jsme asi dalších 6km, když kolem nás projíždělo auto. Na internetu jsem před naším odjezdem četl, že v Japonsku se nestopuje, ale my to přesto zkusili. Auto projelo, ale asi po 200m zastavilo. Byl to chlápek asi v našem věku, který neuměl anglicky, ale že nás sveze. Bylo to naše štěstí, protože podle tachometru bychom šlapali asi dalších 20km, než bychom se dostali do té vesnice, odkud už by možná něco jelo. Řidič aby se s námi domluvil, tak zavolal své učitelce angličtiny a my jí přes telefon řekli, kam míříme, ona to řekla jemu a byl tak šikovný, že nás prostě zavezl až do Tokia, které bylo 120km daleko, i když on měl namířeno jinde. Ve 23:30 jsme začali v Tokiu hledat ubytování. Nakonec jsme se ubytovali v hotelu Sakura, kde cena byla 800Kč za noc/osoba.

5.10.2008 - Tokio
Konečně jsme trochu dohnali spánkový deficit a vyrazili až po 10.00 do Tokia. Nejprve jsme vlakem přejeli na tzv. IT ostrov, na kterém se nachází muzeum techniky, kde jsme omrkli, jak jde věda, zvláště nanotechnologie dopředu a byla tam obrovská zeměkoule vyrobená z obrazovek, na kterých je zobrazovalo aktuální počasí. Zrovna se konalo Tokyo motorshow, kde bylo spousta formulí a závodních aut a na trati okolo budovy Toyota Megaweb je předváděli. V Show roomu Toyoty jsme omrkli modely budoucnosti a hlavně robota, který měl lidské držení těla a uměl hrát na trubku. A to docela obstojně. Protože byl víkend a my věděli, že se v jednom parku o víkendu konají setkání lidí, kteří se ztotožňují s některou z filmových postav, tak jsme tam vyrazili. Bohužel jsme dojeli, když už to končilo a viděli jsme jen asi 20 Elvisů. V Tokyu jsou speciální ubytovny, kterým se říká kapsule. Je to pro představu něco jako v kosmické lodi, člověk se tam zasune, zatáhne za sebou rolovací dveře a vesele spí. My však ještě spát nešli. Nechali jsme si tu jen věci a vyrazili v dešti do čtvrti Kabukichó, která je vyhlášená svým nočním životem a obrovskými neony. Popíjeli jsme ovocné, jemně alkoholické nápoje a procházeli, když nás jeden chlápek zlákal, ať se zajdeme ze zvědavosti podívat zadarmo do jednoho pink klubu. Funguje to tam tak, že člověk zaplatí vstup (v tomto případě by to bylo 5000Yenů=800Kč) a za to dostane i láhev whisky a přisednou si k němu místní holky a člověk si s nimi může pohovořit, v případě, že by chtěl, aby s ním šla nějaká na hotel, musel by člověk zacvakat 30 000Yenů. Tak jsme mu poděkovali za výklad a fičeli na poslední večerní metro, abychom stihli dojet do našich kapsulí. V hotelu byla i sauna a bazén s horkou vodou, které jsme před spaním ještě využili.

6.10.2008 – Tokyo – Sony Building, královský palác, město Nikkó
Kupodivu se v kapsuli spalo docela dobře, a tak jsme vstali, až budík zazvonil v 9.00 a vyrazili do Tokya. Tentokrát směrem k Sony building, kde jsou 4 patra expozic aktuálních novinek a připravovaných modelů. Cenově to bylo levnější než v ČR, ale zase ne o tolik. Dále jsme jeli směrem ke královskému paláci, kde jsme okrajově omrkli královské zahrady. Bohužel v pondělí a pátek jsou zahrady nepřístupné, tak jsme se vrátili k vlaku a Shinkanzenem jeli na sever do města Nikkó, které patří mezi nejhezčí místa Japonska. Hezká příroda, bambusové lesy a nakonec městečko Nikkó, kde jsme dorazili před 16.00. Stihli jsme do setmění vidět akorát královský dřevěný most, velkého budhu v jednom chrámu a kamennou posvátnou bránu. Ostatní svatyně už byly zavřené, a proto jsme podle Lonely planet vyrazili hledat ubytování. To jsme si dali. Měli špatně nakreslenou mapu a díky tomu jsme bloudili až do 20:00. Pak už následovala jen sprcha a spánek.

7.10.2008 – Nikkó, Kegonské vodopády, vodní vesnice, chrám Himeji a přejezd do Hiroshimy
Kupodivu se nám podařilo se z hotelu ve městě Nikkó vykodrcat před 8.00 ranní. Za 1300Yen jsme si koupili vstupné do chrámů, kde hlavním lákadlem byl Zen chrám, kde je slavné vyobrazení zenova učení opic nevidím, neslyším, nemluvím. Odtud se tyto sošky opic v různých modifikacích šířily do celého světa. Vylezli jsme i mnoha schodech do chrámu Spící kočky (Nemuri-neko - spící kočka = symbol míru) a viděli i Sluneční bránu. Což je vyřezávaná brána s mnoha barevnými reliéfy zvířat. Pak už jsme v lehkém poklusu doběhli na autobus, který nás vyhodil u Kegonských vodopádů. Nejprve jsme mysleli, že si to vyjedeme lanovkou nahoru, ale Pavel zavelel „Šlapeme“, tak jsme šlapali, nebylo to ani tak daleko, i přesto, že jsme si místy ten turistický chodník museli vyrábět. Z horní stanice byl nádherný výhled na 97m vysoké vodopády. Nacházeli jsme se ve výšce 2250m a po hřebeni jsme došli až k místnímu jezeru, kde průměrná hloubka vody dosahuje 162m. Nasedli jsme tedy na bus, který nás zavezl k vlaku v Nikkó. Přejeli jsme jen jednu zastávku a asi 1.5 km došli pěšky k vodním mlýnům Yasunami, kterých tu je na malém úseku velké množství. O tomto místě se nezmiňuje ani náš průvodce Lonely planet, ale geocaching. Došli jsme až k prameni, který tyto mlýny pohání, a byl to nejsilnější pramen, co jsme kdy viděli. Ono to totiž pramenila rovnou celá řeka. Další cesta nás vedla už jen shinkanzeny s přestupem v Tokyu do Himeji. To je zámek Himeji a je ve stejném stylu jako ostatní stovky, co už jsme viděli, ale je celý bílý a na kopci. Měli jsme na to tento chrám asi jen půl hodiny a do toho se musí započíst 1 km sprintu každým směrem. Další shinkanzen jsme chytli jen tak, tak. Dorazili jsme do neslavně proslulého města Hiroshima těsně před půlnocí, tudíž nemělo význam ani hledat ubytování. Našli jsme si místní shop, koupili pár plechovek s místní sodovkou, do které přidávají kapku alkoholu a snažili se zabít čas. Ve 2:00 jsme našli park, kde byly pohodlné lavičky a v poklidu jsme vyčkali na ráno (rozuměj, zalomili to na lavičkách).

8.10.2008 – Hiroshima, Kagoshima a Sakurajima
Prohlédli jsme si v Hiroshimě Atomic Dome, což je stavba navržena českým architektem a je to jedna z mála budov, ze kterých něco zbylo po výbuchu atomové bomby v roce 1945 (A-Bomb, Little boy). Prošli jsme si park Míru (ve kterém jsme vlastně spali) a zašli do muzea, které připomíná výbuch atomové bomby. Bylo to velmi zajímavé a člověk se dozvěděl spoustu informací. Např., že příběh o dívce Sadako je odtud, nebo, že tam na přímou explozi a následky ozáření zemřelo až 240000 lidí . Nebo i to, že v Hiroshimě byl během války zajatecký tábor Američanů a ti zemřeli taky). Václav Havel do toho muzea věnoval nějakou pokřivenou vázu, která nejvíce připomínala toaletního bažanta. Nasedli jsme na trajekt a nechali se dovézt na místo, kde je jedna z bran (Miyajima Torii), která je postavena ve vodě a během přílivu vypadá jako by plavala. Zrovna byl odliv, takže neplavala. Po projití místního chrámu, zhlédnutí největší dřevěné misky na rýži na světě (2.5tuny dřeva vyřezané z 250let starého stromu, 8 metrů délka) a snězení ústřice jsme jeli ferry zpět. Nasedli jsme na shinkanzen a po třech přestupech a stovkách kilometrů v tunelech (jak jsme konstatovali, Japonci jsou krtci) jsme dojeli na jižní cíp ostrova Kyushu do města Kagoshima. Odtud jela ferry na poloostrov Sakurajima (který byl vlastně ostrov až do roku 1965, kdy místní sopka soptila měsíc v kuse a vysoptila víc než 3 miliardy tun kamení a zasypala mezeru mezi ostrovem a pevninou. Našli jsme si hostel a po onsenu (termálních lázních) jsme šli spát.

9.10.2008 – sopka u Sakurajima, sopečné lázně
Pokusili jsme se vstávat v 7.00. Ale nešlo. A proto byl pro nás až ten budík na 8.00. Z hotelu jsme vyrazili dolů k zastávce ferry, odkud jezdí autobusy k lávovému poli u Sakurajima a dobré vyhlídce na aktivní sopku. Prošli jsme si celou vyhlídku pod čmoudící sopkou a jeli zpět na ferry a tou na pevninu. Pak už stačilo jet hodinu vlakem ještě kousek na jih do města Ibusuki, které je známé svými lázněmi, kde vás zasypou do horkého lávového písku. Tato procedura je velice léčivá. Po písečném saunování jsme se šli sprchnout a skočit do horkého a nakonec studeného onsenu. Velmi revitalizující pocit se dostavil a my se poté přemístili zpět do města Kagoshima, kde jsme se snažili chytnout ferry na Ostrov 1000 km jižněji – Okinawa, ale bohužel nám to o 30 min. ujelo. Tak jsme si zašli alespoň do obchodu pro večeři a alkoholickou sodovku, když už jsem měl ty narozeniny. Po chvíli dorazily dvě místní dívky a daly se do řeči. Alespoň nám lépe utíkal čas, ale jelikož musely druhý den do práce, záhy nás opustily. My dopili plechovky a uvažovali, co dělat do rána. Kdy nám má jet loď.

10.10.2008 – ostrov Tanegashima lodí a vesmírné muzeum
V 8:40 vyplula velká loď s námi na palubě na ostrov Tanegashima do přístavu Nishi-no-Omote. Plula s námi více než 3 hodiny a my se alespoň trochu prospali. Bohužel se rozpršelo a pršelo už pak celý den a celou noc. Z Nishi jsme jeli autobusem přes celý ostrov až na jižní výběžek, kde je Japonská raketová základna a space muzeum. Měli tam zajímavé 3D projekce o stavbě jejich raket, ukázky japonského vesmírného programu od počátků po dnešek a dokonce jsme si pak šli prohlédnout odpalovací rampy. Začalo se stmívat a žáden další autobus už nejel, tak jsme si našli docela v pohodě ubytování na místních záchodcích. Ne, vážně, byla to budova záchodků, ale byly tam dvě zcela prázdné a čisté místnosti a dokonce tam byla i zásuvka, takže super ubytování zadarmo.

11.10.2008 – u moře na Tanegashima Island, restaurace v Kagoshimě a párty noc ve Fukuoka/Hakata
Ráno bylo, na rozdíl od včerejška, jako vymalované. Zašli jsme si na místní moc hezkou pláž, u které byly zvětralé skály a jeskyně a zaplavali si. Pak jsme si dali sprchu a fičeli na autobus, který nás s jedním přestupem dovezl opět do přístavu, odkud nás loď dovezla opět do Kagoshimy. V průvodci jsme vyčetli, že je zde vyhlášená restaurace formou bufetu, a protože už bylo k večeru, vyzkoušeli jsme. Měli tam na výběr relativně dost ryb, salátů a restované zeleniny. Nám nezbylo, než se najíst k prasknutí a pak jít na Shinkanzen, který nás odvezl trochu severně, ale pořád na ostrově Kyshu do města Fukuoka­­/Hakata. Šli jsme si projít čtvrť, kde to žilo celou noc, ale ne jako Stodolní. Nicméně s plechovkou Strongu jsme v ulicích nasávali atmosféru až do 4.00 do rána, než jsme se přemístili k nádraží, odkud nám v 6.00 ráno jel vlak do Beppu.

12.10.2008 – městečko Beppu a sirné vodní živly
V 10.00 jsme dojeli do tohoto relativně malého městečka Beppu a po cestě se trošku prospali ve vlaku, zašli na turistické informace, které byly asi zatím nejlepší ze všech, protože jsme tu i koupili celodenní permanentku na autobusy a dostali jsme i kupónky na různé slevy po městě, které se nám pak docela hodily. Tohle městečko je známé tím, že je zde velmi patrná vulkanická činnost, všude jsou roury a trubky, které upouští ze země páru smíšenou se sirným zápachem, vystřikují tu gejzíry vroucí vody, nebo bublá vroucí bahno. Prostě takové idylické místečko. Opravdu. Protože horká voda je pak využívaná v onsenech (koupele pod střechou), či ratanburech (horké koupele ve volné přírodě). Prohlédli jsme si nejzajímavější helly, kde v jednom byla zcela červená voda, jinde byl 20m vysoko stříkající gejzír, jinde byla zase voda bílá jako mléko (ale veškerá voda měla blízko k bodu varu, nebo vřela). Však si tu člověk může v té vodě uvařit i vajíčko natvrdo, nebo tu dělají obdobu knedlíků na páře. Také jsme omrkli zdejší muzeum sexu. Pak jsme si zajeli autobusem kousek k horám a šli směr Mt. Tsurumi a asi po kilometru cesty do kopce jsme došli k přírodnímu rastanburu zadarmo, kde se koupali místní. Vod byla opravdu horká a po stěnách odtékajícího potůčku se usazovala síra, ale když už tam člověk jednou vlezl, tak se po koupeli cítil opravdu dobře. Večer jsme se ubytovali po 3 nocích venku pro změnu v hotelu, a když už byl ten autobus zadarmo, tak jsem jen já (Pavel si seděl na internetu) zajel až nad město, kde byl nádherný rozhled na všechnu tu páru a světla měst.

13.10.2008 – Usuki a 59 budhů
Z hotelu jsme vyrazili na vlak po 9.00 a jeli do města Usuki. Tady člověk taky může najít onseny, ale pro to jsme tu nebyli. Hned na nádraží nás odchytili do autobusu a zavezli nás do místa, kde je 59 soch 1200 let starých budhů. Po cestě jsme míjeli továrnu na výrobu sojové omáčky, kde mají největší sud s touto omáčkou na světě, pak kolem kmene největšího stromu světa. Po cestě zpět jsme se nechali vyhodit v historickém jádru města, kde mají zachovány původní samurajské domy a čiší zde taková ta stará atmosféra. Zašli jsme i do starožitnictví a za pár šupů koupili nějaké sošky a masky. Vrchol dnešního dne ovšem měl být náš oběd a to místní specialita Fugu (nafukovací ryba, která je natolik jedovatá, že by jed z jedné zabil 33 dospělých mužů, ale kuchaři umí z ryby jedovaté části vyjmout). Každý jsme si naservírovali jiné zpracování a pojedli. No, za ty peníze (jedna porce vyšla cca na 900Kč) to moc chutné nebylo, ale člověk se po tom cítí trochu jako přiopilý. Naskočili jsme na vlak a vydali se do města Nagasaki. Dojeli jsme tam po 22.00, ale naštěstí vytipovaný hotel stál nedaleko nádraží.

14.10.2008 – Nagasaki
Vstal jsem v 6.00 a vyrazil na kolečko po keších v Nagasaki, které mě provedlo kolem kostela, se zvláštními věžemi, které vypadaly jako natavené a trochu rozteklé. Pak jsem se dostal na kopec k velkým klouzačkám i pro dospělé, které byly udělány tak, že člověk klouzal po otáčejících se tyčinkách, takže to jelo strašně rychle, další cesta vzhůru mě dovedla k velkým bronzovým botám Ryoma Sakamoto's Boots, odkud byl rozhled na celé město. Nakonec jsem to vzal zpět kolem historických mostů do hotelu, kde Pavel akorát vstával. Společně jsme zašli k 18 metrů vysoké soše, uvnitř které byl budhistický chrám Fukusai-ji a hlavně třetí největší zemské kyvadlo ukazující rotaci země. Nagasaki je druhé město zničené atomovou bombou za druhé světové války, tak jsme si zašli prohlédnout opět muzeum, park Míru a hypocentrum, kde byl obelisk z Kubrickova filmu Space odyssey 2001 a zbytek z největšího křesťanského kostela v Asii, který byl zničen výbuchem. Kostel pak postavili znovu, a protože byl asi 500 metrů daleko, zašli jsme se podívat i k němu. Další přesun vlakem do města Nagoya. Protože jsme v Japonsku, kde mají prý nejlepší steaky na světě a odtud je jen kousek k místu, kde se chová hovězí v Kobe, museli jsme si zajít na pravý steak z krávy kobe. Na žhavém mramoru nám připravili maso přímo před námi. Každý jsme si dali jinou úpravu. Steak stál skoro stejně jako celá letenka do Japonska a zpět, ale člověk to musí vyzkoušet. Maso je velmi šťavnaté a chutné. Po jídle jsme sice konstatovali, že by to chtělo zajíst ještě nějakým hamburgerem, ale nakonec jsme od tohoto plánu upustili a šli hledat hotel. Byl to hotel, ale v japonském stylu, tzn. Spí se na zemi. Konstatovali jsme, že to byl zhruba stejný komfort, jako jsme měli onehdy na ostrově na těch záchodcích. Tady jsme za to ovšem platili.

15.10.2008 – Nagoya, historické Takayama a večer v Kanazawě
Ráno jsme se chtěli zajít podívat do muzea robotů ve městě Nagoya, ale oni nám ho zrušili a místo toho tam byla nějaká banka. Tak jsme alespoň zašli do muzea vědy, které se rozkládalo v osmipatrové budově. Některé exponáty tam byly zajímavé a třeba nám vysvětlily, jak funguje kouzlo, kde tělo se jeví jinde, než hlava. Všechno to jsou zrcadla. Nemarnili jsme tedy čas a vydali se vlakem do městečka Takayama. Už cesta tam vedla údolím divoké řeky v hezké přírodě a mezi horama. V Takajamě jsme si prošli několik uliček, které se zachovaly v původní dřevěné architektuře. Prošli jsme si i varny místního alkoholu saké, vylezli na kopec, kde byl kdysi něco jako hrad u nás a prošli si guvernérovu rezidenci. Tohle město totiž patřilo v době Shoguna mezi nejbohatší v Japonsku. Odpovídala tomu i výzdoba tohoto sídla. V podvečer jsme sedli do vlaku a dojeli do města Kanazawa. V průvodci psali samé nesmysly ohledně ubytování, že je drahé a daleko, tak jsme zkusili obejít pár místních budov, co se jevily trochu jako hotely, protože měly jen Japonské nápisy, bylo to těžko říct s jistotou. Nakonec se nám poštěstilo a za nejlevnější peníz jsme spali v nejkvalitnějším hotelu celé naší cesty. Pořádná koupel a vydatný spánek.

16.10.2008 - Jigokudani Monkey Park
Z Kanazawy jedeme kousek do hor do místa, kde se vyskytují opice sněžné. Je zde i pozorovatelna těchto opic, kterých je všude spousta. Všude v horách byl nádherný podzim a krásně zbarvené listí na stomech. Nám se dovolená krátila a proto jedeme na večer do Osaky.

17.-20.10.2008 - Osaka
Posledních pár dní trávíme v Osace. Vidíme maškarní průvod a mrakodrapy. Večer odlétáme do Helsinek. Protože máme celou noc v Helsinkách, ubytováváme se v hotelu a jdeme na pravou finskou saunu.

21.10.2008 - Helsinki a odlet domů
Poslední hodiny na dovolené trávime procházkou k bývalému Olympijskému stadionu v Helsinkách oholo historického parku.
Autor:
Publikováno:
1. 9. 2014
FOTOGALERIE
následující >
Fotogalerie
NAVŠTÍVENÉ ZEMĚ
Finsko
Japonsko
Rozloha:
338 145 km2
Počet obyvatel:
5 350 000 (16 obyvatel/km2)
Hlavní město:
Helsinky
Nejvyšší bod:
Halti (1 328 m)
Používaný jazyk:
Finština, Švédština
Náboženství:
evangelická luteránská církev 84%, pravoslavní 1%
Měna:
euro (EUR)
Dobrodruh
Petr Górecki
Navštívené kontinenty celkem:
6
Navštívené země celkem:
113
Počet publikací celkem:
100
Nejnavštěvovanější země: