V 16:30 vyjíždíme nabaleným autem z Ostravy po dálnici do Natur parku Hohe Wand. Do kempu Agrargemeinschaft Maiersdorf přijíždíme chvíli po 21:00, ale byli bychom i dříve, pokud bychom ještě cestou nenakupovali v Mikulově poslední chybějící zásoby. Je krásně a kemp, kde mají dokonce teplou vodu, je docela plný. Je tu samý Čech, nebo Slovák. Obloha je plná hvězd a je teplo, proto se rozhodujeme nestavět ani stan. Ze zásob si vaříme večeři a bavíme se s dalšími lezci, kteří nás zvou na Tatranský čaj. Večírek se protahuje skoro do půlnoci. Spíme pod širákem.

Vstáváme v 6 ráno, Petr si vaří kafe, snídáme a balíme spacáky. Přejíždíme asi kilometr k parkovišti pod stěnou. Odtud máme nástup asi 5 minut k ferratě Völlerin-Steig obtížnosti B, která vede vzhůru k vyhlídce Skywalk Aussichtspunkt. Jednoduchá a rychle ubíhající ferrata, která má zajímanou pasáž, kde skrze jeskynní okno lezeme vysokým kovovým žebříkem vzhůru. Za chvíli se můžeme kochat výhledem do kraje (a je odtud vidět i do kempu) z zajímavě architektonicky řešené vyhlídky. Ta je vysunutá ze skály a člověk se prochází volně nad propastí. Stejnou cestou, tedy ferratou, se vracíme dolů. Cestou vidíme mláďata kozorožce alpského, jak si tu v klidu lezou po skalách a poté jejich naprosto klidnou matku. Přesouváme se autem asi 5 km vlevo (při pohledu na masiv zespodu) a lezeme další ferratu Klettersteig - Gebirgsverenssteig, která už má klasifikaci C/D. Na té je několik zajímavých pasáží. Žebříky, které jsou stranou ke skále a přemostění propasti pomocí lanového ocelového žebříku. Za necelou hodinku jsme na vrcholu, kde je ocelový kříž. Od kříže jdeme do nedaleké horské chaty Hubertushaus a dáváme si zasloužené pivo. Po sestupu k autu si říkáme, že toho máme málo a jedeme do vedlejšího pohoří Rax. Chceme si projít zdejší ferratu Alpenvereinssteig, která patří mezi nejstarší ferraty vůbec (byla zbudována už roku 1912) a je klasifikována jako obtížnost B. Dole ještě netušíme, že ferratové úvazy nasazujeme naprosto zbytečně. Několik starých žebříků a jinak neuvěřitelně dlouhá a strmá túra vzhůru s převýšením 1080 metrů. Dolů se jde jinou cestou, ale samozřejmě je třeba sklesat stejné převýšení dolů. K autu přicházíme zničení pouhých 15 minut před západem slunce. Přijíždíme do kempu, dáváme si jídlo a okamžitě jdeme spát. Opět pod širákem. V noci přechází fronta a fouká silný vítr, ale naštěstí neprší.

Dnes máme budík nastaven už na 5:10 a opravdu vstáváme. Musíme rychle pobalit věci (protože začíná pršet) a přejet zpět do pohoří Rax. Parkujeme na stejném parkovišti jako se jde ferrata Hans na Černou Madonu, ale tahle známá ferrata nás dnes nechává klidnými. My máme zálusk na novou ferratu Königschusswandsteig, která je klasifikována obtížností E. V průvodcích píší, že nástup k ferratě od auta je to 2 a půl hodiny. My to převýšení včetně překonání nepříjemného pole šotoliny zvládáme v polovičním čase. Nastupujeme na ferratu a není to úplně zadarmo, hezká, nově natažená, trasa s dlouhými vertikálami, chvilkovým převisem, traverzami a průlezem skrze skalní puklinu. Ještě, že jdeme tak ráno, protože v přímém slunečním světle to musím být peklo. I tak z nás lije jako z konve. V 11:00 jsme nahoře nad ferratou a jdeme ještě k nedalekému vrcholovému kříži Preinerwand Kreuz. Po nezbytných fotkách scházíme po žluté turistické značce kolem chaty Seehütte až k autu. Jedeme asi 30 kilometrů do malé vesnice Gleißenfeld, kde necháváme auto a jdeme si projít poslední ferratu tohoto víkendu, Pittentaler Klettersteig - Turecký hrad - Türkensturz. Jedná se o ferratu obtížnosti C/D a zajímavá je i tím, že vede na uměle postavenou zříceninu tureckého hradu. Je docela náročná, i když překonává převýšení jen 80 metrů. Ale rozhodně stojí za to. Od zříceniny jsou hezké vyhlídky do kraje, ale my se dlouho nezdržujeme a jdeme dolů k autu, které je zaparkováno hned u mostu přes řeku. V řece se můžeme konečně trochu zchladit, protože voda je skvělá. Vykoupaní a osvěžení jedeme do centra Vídně, přímo do Prateru. Tam si dáváme pravý wiener schnitzel - vídeňský řízek s kyselým bramborovým salátem, což je skvělé zakončení celého výletu. Odtud nám už nezbývá nic jiného, než dojet domů.