16
Evropa > Island > Island (19.10. - 26.10.2018)

Odlet z Wrocławia do Keflavíku na Island a přejezd autem k Þingvellir

19.10.2018 - pátek
V 9:00 ke mě přijíždí Tuxík a jedeme do Wrocławia (Vratislavi). Jelikož je dnes jízda plynulá a my máme před odletem dost času, jdeme se projít do parku Złotnicki a posbírat tam 5 cachí.
Ve 13:30 jsme na letišti a nakupujeme v duty free pár lahví Soplicy (ochucené vodky). Tím, že letíme na Island, tedy mimo EU, tak je to opravdu bez daně. Protože letadlo odlétá až po 15:00, dáváme si i nějaké víno.
Letíme společností Wizzair.com a let trvá 4 hodiny. Na Islandu je o dvě hodiny méně, než u nás. Tudíž přistáváme v 18:00 místního času. Jdeme si vyzvednout z půjčovny auto, které má být i našim domovem celý týden a hned před letištěm konstatujeme, že je zima. To jsme ještě netušili, že ve skutečnosti bude hůř. Mnohem hůř.
Autem pak přejíždíme kolem Reykjaviku a v obchodě Bónus si nakupujeme zásoby potravin. Pak už jedeme bez zastávky kousek před národní park Þingvellir (Thingvellir), kde sklápíme autosedačky, vytahujeme spacáky a spíme v autě.

Golden ring: Park Þingvellir, Geysir, vodopád Gullfoss, kráter Grábrók, Hvítserkur

20.10.2018 - sobota
Budím se zimou v 5 ráno. Venku je tma až to 8:30. Tudíž se oblékám více a snažím se ještě spát.
V 8:00 snídáme a jedeme do národního parku Þingvellir. Nachází se zde i pozůstatky nejstaršího parlamentu světa z 10. století, ale nás zajímá hlavně příroda. Ztuhlá láva zde vytvořila zajímavé útvary podobné útesům, dole je několik jezer u nichž stojí mrňavý kostelík a několik slepených chatek, které jsou vlastně bývalým letním sídlem někdejšího premiéra Islandu z roku 1907. Procházíme se zde do 9:00. Pokračujeme po trase nazvané Golden circle na další zastávku.
Tou je jeskynní kavárna a obydlí Laugarvatnshellir (nyní komerčně prezentováno jako Cave people). Je to tu vše jako před 100 léty. Pod skalním převisem je udělaná plechová stěna s dveřmi a okny. Uvnitř se svítí petrolejkami. Za jeskyní je zářez v hoře kudy kdysi tekla láva a vytvořila tak nádherné kamenné květy.
Dále na okruhu zastavujeme u místa, které dalo název všem gejzírům světa. Místo se jmenuje Geysir. Celá tato oblast je aktivní, jsou zde horké bublající a kouřící jámy a aktuálně nejaktivnější gejzír Strokkur chrlí vodu v několika minutových intervalech až do 15 metrů. Prší a fouká silný vítr. Venku ke okolo 5°C, ale my a několik desítek dalších se zde kocháme pohledem na tyto přírodní živly.
Poslední zastávkou na Golden circle je dvoupatrový vodopád Gullfoss (Zlatý vodopád), který ve dvou stupních (11 a 22 metrů) padá do úzkého kaňonu. Hřmící masa vody, déšť a silný vítr vyhánějící vodní mlhu z vodopádu způsobují to, že jsme během chvilky komplet mokří.
Zastavujeme až v městečku Reykholt, u hezkého kostela a jdeme se podívat na jedno z tradičních obydlí islanďanů v minulosti na Höskuldargerdi. Střecha porostlá trávou a kruhový půdorys.
O něco dále se jdeme podívat na zajímavé vodopády Hraunfossar a Barnafoss (Dětské vodopády), kdy nespočet vodopádů stéká do řeky, ale ty vodopády začínají z pod lávy. Tedy jako by voda pramenila přímo tím vodopádem.
Přejíždíme ke kráteru Grábrók, který si obcházíme kolem dokola.
Pak spěcháme na sever kde v moři stojí skalní útvar, který je podlemletý a trojí tak na 3 pilířích Hvítserkur. Rychle pár fotek a zapadá nám slunce.
Už skoro za tmy lezeme na další kráter Borgarvirki a vítr nás skoro strhává dolů.
Nakonec jedeme asi 120 km bez zastávky cca 10 km před vodopády Goðafoss, kde opět nocujeme v autě. V noci to s námi hází, jako by se auto mělo každou chvíli ve větru převrátit.

Vodopády Goðafoss, pseudokráter Skútustaðagígar, bahenní sopka Hverir, nekonečná venkovní sprcha, vodopád Rjúkandafoss a Dettifoss

21.10.2018 - neděle
Celou noc autem kymácí prudké poryvy větru. Vstáváme před rozedněním a jedeme na vodopády Goðafoss (Godafoss). Ty vytvářejí podkovy podobnou Niagara falls, ale jsou jen 8 metrů vysoké. Vítr fouká tak, že máme co dělat udržet se na nohou.
Přejíždíme ke Komářímu jezeru (Mývatn) a jdeme se podívat na pseudokráter Skútustaðagígar. Ty chvíli hledáme. Jsou na jihu jezera. Je to několik kráterů jak po výbuchu bomb. Děláme okruh 1,5 km po těchto kráterech a obdivujeme krásnou srst místních ovcí. Přejíždíme k přírodnímu parku Höfði a jdeme se podívat na jednu vyhlídku na jezero.
Kousek vedle jsou útvary z černých lávových kamenů Dimmuborgir s malou jeskyní, kde se oblékáme jako trollové, aby fotky byly zajímavější. Ještě chvíli se procházíme skalním bludištěm a už jedeme pod kráter Hverfjall. Stoupáme na hranu tohoto kráteru. Je takový vítr, že se jen těžko prosazujeme. Kráter vznikl okamžitým odpařením velkého množství podzemní vody, která se dostala k magmatu.
Projíždíme kolem přírodní jeskyně s termálním jezírkem Grjótagjá norður, ale je tu hodně lidí, takže se koupat nemůžeme.
Nedaleko navštěvujeme kouřící fumaroly a bahenní sopky Hverir. Barevná krajina obarvená výpary síry a spousta páry unikající z přírodních ventilů.
Jedeme se podívat na kalderu Krafla. Tentokrát zalité smaragdově zelenou vodou jezera Víti. Okolí je zasněžené, tudíž pohled na nezamrzlé jezero je velmi působivý. Jdeme se podívat i na hranu odkud vidíme další aktivní a kouřící oblast. Je tu tolik energie, že na úpatí stojí obrovská parní elektrárna.
Cestou na další zastávku se zastavujeme u volně v prostoru stojící sprchy Endless hot shower a Jako jediní se v tom sněžení hecujeme a jdeme se osprchovat. Voda je teplá, ale ten ledový vítr. Pro pár turistů jsme atrakcí, ale hygiena musí být.
Po 40 km autem ve sněhové vánici vystupujeme u vodopádů Dettifoss. Zem už je bílá od sněhu a my se jdeme podívat na východní vyhlídku na tento mohutný vodopád. Hnědá voda se řítí do hlubiny s hřmotem.
Bohužel na další atrakce severněji se nedostaneme. Cesta je zavřená. Tak jedeme dále na východ a stojíme ve vesnici Möðrudalskirkja, kde je hezký kostelík a stojí zde všeho všudy 5 chalup. Alespoň mají trávové střechy.
Jedeme na východ a cestou do přímořského městečka Seyðisfjörður zastavujeme u vodopádu Rjúkandafoss, který má 139 metrů na výšku.
V Seyðisfjörður máme objednáno ubytování v hezkém Post-hostel. Využíváme kuchyňku a vaříme si čínské polévky a těstoviny. K tomu z automatu popijíme kakao a kávu. Protože je teprve 20:00, bereme čelovky a jdeme na procházku k nedalekému potůčku Búðará, kde jen slyšíme (ve tmě vidět není) vodopád a hezky nasvícené město pod námi. Pak pokračujeme kolem fjordu k soše, která vypadá jako rezavá anglická telefonní budka. No zajímavé.
Pokračujeme prudce do kopce, kde je další umělecké dílo Tvísöngur. Vypadá to z venku jako vojenský betonový bunkr, ale je to 5 spojených kulatých místností a v každé je jiná akustika. Vracíme se na hotel, kde nám jeden host říká, že podle aplikace má být venku po 22:00 vidět polární záře. Jedeme proto k fjordu a číháme do 22:30. Bohužel marně.

Ledovcová Laguna a jih Islandu

22.10.2018 - pondělí
Ráno si vaříme polévku a čaj a jedeme nejprve do centra městečka ke kostelu Seyðisfjardarkirkja. Vidíme odtud i přístav a rybářské lodě. Pokud někdo pluje na Island trajektem, ten přistává právě v tomto městečku. Pak už jedeme kolem východního pobřeží směrem na jih ostrova.
Fotíme si hezký vodopád Fjarðarsel a stojíme u betonové hrůzy, které se říká Brána Islandu (Monument to Þorbjörn Arnoddsson).
Procházku si děláme až k oranžovému majáku Hafnarnes. Malá stavba na pobřeží u ústí fjordu Stöðvarfjörður.
O mnoho kilometrů dále si děláme malou zastávku v městečku Breiðdalsvík, kde mají venku zdarma přístupnou nafukovací trampolínu. Skvělé na protažení po dlouhé jízdě v autě, která vede vesměs po pobřeží a kolem fjordů.
Zastavujeme u dalšího vodopádu Sveinstekkfoss, ten je menší, ale vydatný. Další zastávka je u pobřeží na pláži s černým pískem kousek nad Hvelnes. Jsou takové vlny, že to chvílemi vypadá, že nás voda smete.
Konečně přijíždíme k ledovci, který má splaz do laguny Jökulsarlón. Po hladině plavou obří kry v různých odstínech modré a za nimi je vidět ledovec. Tady se zdržujeme déle, protože je co fotit a natáčet dronem.
Jen přes cestu je Diamantová pláž. Ta dostala název podle toho, že na černém písku jsou vyvržené velké kusy křišťálově čistého ledu, takže to opravdu může připomínat velké diamanty.
O pár set metrů dále jdeme na vyhlídku na Ledovcový splaz Fjallsárlón, ale nestojí moc za to se zde zdržovat.
Jen o pár kilometrů dále je kostelík Hofskirkja ze 13. století. Má trávovou střechu. A vypadá moc hezky.
Poslední zastávkou před západem slunce je další jezírko pod ledovcovým splazem Svínafellsjökull. Cesta k němu je spíše pro terénní auta, ale zvládáme to i tím naším prckem. Voda má barvu kakaa a v něm jako bílé polštářky marshmallows plují ledové kry. Nad tou krásou i chvíli létám dronem a za tmy přejíždíme do kempu Skaftafell Campground, kde si vaříme a následně i přespáváme.

Vodopád Svartifoss, kamenný monolit Systrastapi a pláž Reynisfjara

23.10.2018 - úterý
V 7:00 vylézáme do zimy z auta a vaříme si na snídani polévku. Přeparkováváme asi 200 metrů na oficiální parkoviště a jdeme se projít do národního parku Vatnajökull k čedičovému vodopádu Svartifoss. Cestou vidíme historickou hydroelektrárnu, kde je i zajímavá přívodní roura pro vodu. Je totiž dřevěná. Vodopád Svartifoss je úchvatný. Voda padá přes hranu čedičových sloupů v hluboce zařezaném údolí. Protože je zde mnoho turistických stezek jdeme ještě na vyhlídku kus dále do parku. Celkem máme v nohách 9 km, než se objevíme znovu u auta.
Zastavujeme u pomníku, který je tvořen kusem zničeného mostu, Gigjukvisl. Ten se zničil tím, že v ledovci vyvřela láva, která rozpustila obrovské množství vody, která se přehnala přes most (průtok byl až 50 000 metrů krychlových za vteřinu).
Nesmíme se nezastavit u Trpasličího útesu Dverghamrar, což je vlastně údolíčko, kde po obou stráních ční shluky čedičových sloupů. Skoro přes cestu je vodopádový skok Foss á Siðu.
Také zastavujeme na místě, kde legendy říkají, že stál kostel a zbyla po něm jen dlažba. Ale místo Kírkjugólfið je čistě přírodní. Jsou to menší čedičové sloupy, které jsou prakticky v rovině a opravdu vypadají jako dlažba.
Díky nedaleké T5 cachi se vydáváme na obrovský kamenný monolit Systrastapi, kde se díky řetězu dá vylézt na vrchol. Kámen leží na břehu řeky, kolem se pasou stáda ovcí a je vidět rezavý vodopád na říčce Rauðá.
Následně projíždíme velmi netradiční krajinou Skaftáreldahraun. Láva, která zde vytekla je porostlá hustou vrstvou mechu a vytváří tak zvlněnou krajinu jakoby potaženou zeleným kobercem.
Počasí se začíná opět kazit a ve městě Vík, kde doplňujeme zásoby potravin, už prší. Nad Víkem ční kostelík s červenou střechou Víkurkirkja.
Z cesty 1 odbočujeme za Víkem k moři, kde jsou na východní straně pláže Reynisfjara neuvěřitelně fotogenické jeskyně Stuðlaberg Hellar. Jeskyně jsou vytvořeny vodní erozí, kdy moře naráží příbojem do útesu tvořeného čedičovými sloupy, takže jeskyně mají interiér ze sloupoví. Tyto jeskyně stojí na naprosto černém písku a moře je opravdu drsné. Obrovské vlny hřmí hned vedle nás až má člověk pocit, že se přes nás voda musí převalit.V moři také ční několik úzkých skalních útvarů a celé místo působí velmi dramaticky.
Abychom se dostali na západní stranu pláže Reynisfjara, musíme ujet asi 20 km, ale jen díky tomu, že se to hrozně objíždí. Ve skutečnosti má tato pláž jen 2 km na délku. Tady jsou pro změnu vidět přírodní mosty, které vznikly vodní erozí.
Opravdu je vlezlá zima a soustavně prší, proto se rozhodujeme přespat v hotelu Welcome Edinborg v Eyvidárhólar.

Vrak letadla DC-3 Douglas v oblasti Sólheimasandur, ledovec Sólheimajökull, vodopády Skógafoss a Kvernufoss, historická sídla Drangslið, údolí a termály Seljavallaug, vodopády Sjlandsfoss, Gljúfurarfoss, Urriðafoss, kostel Hraungerðiskirkja, nákup v Selfoss a nocleh v Ljósafossskóli hostel v Úlfjótsvatn

24.10.2018 - středa
V 7:45 vyjíždíme v hnusném deštivém a větrném počasí na začátek peší cesty k vraku amerického letadla DC-3 Douglas, které nouzově přistálo, když jim došlo palivo v roce 1973 na černé pláži Sólheimasandur. K letadlu je to 4 km pěšky. To zdoláváme v rekordním čase, jelikož prší ze všech stran. Ani naše nepromokavé oblečení není zase tak nepromokavé. U letadla se, jako zázrakem, počasí na chvíli umoudří a nám je umožněno fotit a létat s dronem bez deště.
Po návratu k autu přejíždíme k ledovci Sólheimajökull. Kolem nás prochází jedna komerční výprava za druhou, ale my jsme sví a jdeme se podívat nejprve na hranu ledovce, kde vidíme velké praskliny a led v různých odstínech modré posypaný černým sopečným pískem a následně lezeme i kus na ledovec, protože výpravy tady doslova vyšlapaly schůdný chodník. Ledovec je nejnavštěvovanějším z ostrova, protože je nejjednodušeji dostupný. Když nás během 10 minut míjí asi čtvrtá skupina vedena průvodcem, tak se obracíme a jedeme k vodopádu Skógafoss.
Je to vodopád přes hranu jako většina dnešních navštívených vodopádů a vodní tříšť pod vodopádem se přidává k dešti, takže je vlastně jedno, že Tuxík chodí korytem řeky při focení. Protože voda je prostě všude. Zespodu je vodopád velmi hezký, ale já se jdu podívat i po 430 schodech na vyhlídku nad vodopád. Výhled nic moc a vítr asi tak 150 km v hodině, takže rychle dolů. Jen asi 1 km od tohoto velmi turisticky navštěvovaného vodopádu je skrytý poklad: vodopád Kvernufoss. Jde se k němu nenápadným chodníčkem přes ovčí pastvinu a kolem potoka. Ale pohled na vodopád nám bere dech. Jeden z mála vodopádů, kde se dá dojít i za vodní stěnu, protože je za ním dostatečný prostor. K tomu asi na 5 vteřin vysvitlo slunce a to se opřelo do padající vody. Prostě nádhera!
Cestou se na chvíli zastavujeme pod skálou, kde se krčí polorozbořená sídla Drangslið. Domečky s trávovou střechou a postavené z plochých kamenů. Vypadají, jako by z nich měli vyjít trollové.
Jedeme prakticky kolem hotelu, kde jsme tuto noc spali, ale jedeme až na konec údolí Seljavallaug, odkud pokračujeme pěšky přes řeku až k termálnímu koupališti pod horami. Malebné místo, ale v termálech je voda spíše vlažná, proto raději jedeme na další vodopády.
Velký vodopád Sjlandsfoss kde proudí davy turistů a vedle něj schován před většinou lidí vodopád Gljúfurarfoss v soutěsce, kde se člověk musí asi 30 metrů brodit, aby vodopád mohl vidět.
Slunce je těsně před zapadnutím, ale my stíháme jet ještě na jeden vodopád Urriðafoss. Ten je na široké řece a uprostřed je velký zářez, takže to vypadá jako by se voda najednou propadala uprostřed řeky dolů.
Před ubytováním v Ljósafossskóli hostel v Úlfjótsvatn už jen zastavujeme u fotogenického kostelíku Hraungerðiskirkja a něco si nakupujeme na večeři ve městě Selfoss. V hotelu si vaříme ze zásob večeři.

Kráter Kerið, koupání v termálním jezírku Hrunalaug, čokoládový kaňon Brúarhlöð, vodopády Faxafoss/Vatnsleysufoss, opět Geysir a koupání v termální řece v Reykjadalur

25.10.2018 - čtvrtek
Z hotelu jedeme k nedalekému kráteru Kerið, který je hezky symetrický. Uprostřed je kulaté jezírko. Bohužel se zde platí vstupné. Platíme a kráter si obcházíme kolem dokola.
Jedeme k úplně zašitému termálnímu jezírku Hrunalaug, které je velké tak pro 2 lidi. Venku je - 3°C a fouká silný vítr, ale ve vodě pod širým nebem je skvěle. Vyhříváme se asi půl hodiny, než přichází další návštěvníci.
Zastavujeme u ohrad s huňatými islandskými koňmi a pak u kaňonu Brúarhlöð, kterému se říká Čokoládový. Jsou to kamenné homole v tyrkysové vodě.
Vodopády Faxafoss/Vatnsleysufoss jsou na docela široké řece a zajímavé je, že se dá jít až úplně k hraně padající vody.
Stále svítí slunce a my jsme kousek od gejzíru Geysir, kde jsme byli už první den, ale to pršelo tak jedeme znovu tam. Vypadá to tu úplně jinak. Dnes mrzne a okolo je spousta ledu a gejzír stříká mnohem méně. Spíše jen tak upouští.
Konečně přejíždíme o kus cesty dále do údolí Reykjadalur. Tímto údolím jdeme asi 4 kilometry v silném protivětru a blížíme se k termální řece, která je v určité části tak teplá, že se v ní dá koupat. Cestou míjíme spoustu unikající páry z kopců, bublajících děr a klokotajícího bahna. Je prostě vidět, že to je velmi tektonicky aktivní oblast. V řece je už naloženo docela dost lidí a ještě asi 500 metrů, za místem, kde se koupe je další velmi aktivní oblast a hezký vodopád. Je vidět, že drtivá většina lidí dojde jen ke koupání a dál se ani nejde podívat. Což je velká škoda, protože je to v toto místě nejhezčí. Konečně i my se svlékáme v ledovém vichru a lezeme do velmi příjemně teplé vody. S sebou máme i dvě plechovky piva, které si ve vodě vychutnáváme. Do vody vlézt jde v pohodě, ale z vody se nám opravdu do toho ledového větru nechce a hodně dlouho se přemlouváme, abychom mohli jít dále. Ale nakonec musíme.
Scházíme údolím opět k autu a jedeme už při západu slunce do města Selfoss, kde máme objednáno ubytování v hostelu Selfoss. K večeři si opět vaříme čínské polévky a čaj a plánujeme poslední den.

Konec nejdelšího lávového výtoku od doby ledové Þjórsárhraun a netradiční odjezd na letiště

26.10.2018 - pátek
Po odjezdu z hostelu míříme k moři do oblasti Þjórsárhraun. Tam právě před 8700 lety ukončil svůj tok nejdelší lávový výtok na planetě od konce doby ledové. Měřil 140 kilometrů a jen ledová voda oceánu tok zastavila. Dnes už toho moc vidět není. Jen pár černých ostrůvku v moři.
Chceme ještě navštívit několik lávových jeskyní na pobřeží cestou do Keflavíku, ale osud tomu chtěl jinak. Najeli jsme tak nešťastně na kámen, že nám prorazil přívod paliva a musíme volat odtahovku, která nás i s autem veze na letiště. Tam se jdeme projít ke dvěma moderním sochám, abychom alespoň trochu ukrátili čas do odletu letadla, které nám odlétá v 18:00.
Autor:
Publikováno:
28. 10. 2018
FOTOGALERIE
následující >
Fotogalerie
TRASA KE STAŽENÍ: KML (GPX)
NAVŠTÍVENÁ ZEMĚ
Island
Rozloha:
103 125 km2
Počet obyvatel:
317 630 (3 obyvatel/km2)
Hlavní město:
Reykjavík
Nejvyšší bod:
Hvannadalshnjúkur (Hvannadalshnúkur) (2 110 m)
Používaný jazyk:
Islandština
Náboženství:
protestantské
Měna:
islandská koruna (ISK)
Dobrodruh
Petr Górecki
Navštívené kontinenty celkem:
6
Navštívené země celkem:
125
Počet publikací celkem:
124
Nejnavštěvovanější země: