16
Evropa > Itálie > Via ferrata Via delle Bocchette - Brenta Itálie (27.9. - 1.10.2017)

Dlouhá cesta do Madonna di Campiglio

27.9.2017 - středa
V 17:00 máme sraz u Tesca v Porubě, kde se scházíme s Tuxíkem, Františkem a Ivanou a dokupujeme zásoby jídla a pití na 4 dny. Po nákupu vyrážíme na dlouhou cestu přes Rakousko do Itálie. V řízení se střídám s Tuxíkem a Františkem. Je to bezmála 1000 km.

Nástup do Passo Grosté, první etapa Via delle Bocchette (Sentiero Benini) a nocleh na sněhu v sedle Bocca di Tuckett

28.9.2017 - čtvrtek
V 7:00 přijíždíme do městečka Madonna di Campiglio. Parkujeme na jediném parkovišti, kde není napsáno, že je placené kousek nad golfovým hřištěm Campo Carlo Magno, snídáme fazole z konzervy, abychom je nemuseli tahat na zádech a vyrážíme do kopce s plnou výbavou na několik dní v horách. Od září nejede lanovka, proto musíme nastoupat k chatě Rifugio Graffer, kde jsme v 10:00 ráno. Petr si musí dát ranní kávu. Má štěstí, že je na této chatě otevřeno. Po svačině nastupujeme na trasu č. 305, která se jmenuje Via delle Bocchette (bochette = štěrbina, zářez). Madonna di Campiglio je ve výšce 1683m. Horní stanice lanovky Rifugio Stoppani, kolem které jdeme v sedle Passo Grosté ve výšce 2500m. Tento výškový nástup proto zdoláváme v dost dobrém čase. První část ferraty se nazývá Sentiero Alfredo Bennini, která vede po šikmých polích pod Cima Grosté. Dostáváme se do výšky, kde na skalách sedí jemný poprašek sněhu, jako by hory někdo pocukroval. Ve stinných zákoutích je sněhu poněkud více, nebo zde visí působivé rampouchy. Po překonání turistické části nasazujeme sedáky, ferratové sety a přilby a cesta začíná být zajímavější. Ocelovými lany, stupačkami ve skále a žebříky vedoucí ferrata spolu s nádhernými výhledy nás pohání vpřed. Po čase se dostáváme až na kalní římsy, kdy je sráz hluboko pod námi a občas převislá, občas kolmá skála nad námi. Po několika žebřících nad římsou se dostáváme do štěrbiny Bocca di Tuckett (2648m), kde v 18:00 na zasněžené skalní římse kousek pod sedlem rozděláváme stany, vaříme si večeři a nocujeme. Problém je, že stany jsou postaveny na šikmé ploše, a i přesto, že jsme se plochu snažili srovnat naházením a udusáním sněhu, v noci máme pocit, že neustále sjíždíme dolů. Nad ránem teplota klesá k -5°C.

Via delle Bochcette Alte a nocleh v chatě Rifugio Alimonta

29.9.2017 - pátek
Ze stanů lezeme v 7:00 do krásného slunečného dne. Vaříme si z roztátého sněhu čaj, snídáme ze zásob a opět naše tábořiště balíme do batohů na záda. Hned ze sedla následuje prakticky lezení kolmo vzhůru po skále místy se zajištěním ocelovými lany. Dnešní úsek cesty se jmenuje Via delle Bocchette Alte. Asi po dvaceti minutách stoupání do kopce vidíme pod námi přistávat vrtulník přesně v místě, kde jsme stanovali. Z něj vyskakují chlapi, kteří na vrtulník zavěšují pytle z odpadem a nářadím po té, co kompletně renovovali zajištění celé ferraty. Trasa je svými žebříky a dlouhými traverzami po úzkých policích uprostřed vysokých skalních stěn nejvyšší částí celé horské skupiny. Jdeme kolem věže Cima Brenta (3151m). Cestou musíme překonat jednu drsnou trhlinu. Nejprve klesáme po kolmých žebřících dolů, poté traverzujeme na úzkém hřebeni a následně opět musíme po žebřících nabrat výšku. A to pořádnou! Stoupáme až do výšky 3004m na vrchol Spallone dei Massodi. Z tohoto plochého vrcholu je nádherný výhled do všech stran. Snažíme se zde najít cache, ale bezúspěšně. Po chvilkovém odpočinku jdeme již v stálém klesání ferratou Oliva Detassi až do sedla Bocca degli Armi. Začíná mrholit, přichází mlha a zima a to rozhoduje, že sestupujeme do nedaleké chaty Rifugio Alimonta. Chata je oficiálně zavřená, ale je zde povinnost nechat jednu místnost s postelemi otevřenou. Ta je jako dělaná pro nás. Ubytováváme se, ze střechy chytáme vodu na vaření do ešusů a v klidu si vychutnáváme na terase zapadající slunce (ano, na večer se ještě vyčasilo). Těsně před setměním se kolem chaty prohnalo stádo kamzíků.

Via delle Bocchette Centralle a sestup dolů kolem vodopádů Cascate di Mezzo

30.9.2017 - sobota
Vstáváme v 5:20 ráno. Venku je pouze nádherně hvězdná obloha. Do svítání ještě daleko, ale to nám nevadí. Po snídani vyrážíme s čelovkami na hlavách do kopce částečně cestou, kterou jsme k chatě přišli. Jdeme kolem rozcestníku u obrovského převislého balvanu a pak až do sedla Bocca degli Armi. Pomalu se rozednívá a před námi se začínají objevovat první žebříky. Po výstupu po žebřících už vychází sluníčko a nám se odkrývá nádherný výhled do údolí a kolem nás jsou nádherně nasvětlené ostré skalní stěny. Údolí vypadá, jako mystické moře, je totiž plné mraků a my máme pohled jako z letadla. Jen tu a tam vykukují skalní útvary. Traverzujeme po skalní plotně a když už si myslíme, že nás žádný pohled nepřekvapí, objevuje se před námi symbol celého pohoří Brenta, ostrá skalní věž Torre di Brenta (3014m). Scházíme kolem této věže a prolézáme kolem rozeklaných věží Sfulmini. Musíme se proplétat kolem věží Campanile Alto a Campanile Basso. Celá tato část je součástí Bocchette Centralle, která je dle mého názoru nejhezčí část celé ferraty. Pak už nás čeká poslední žebřík dolů na ledovec a začínáme sestupovat sutí a pak hezkým chodníkem k chatě a kostelíku dei Brentei. Zrovna se zde koná svatba. Jsme zde v poledne a venku stále svítí slunce. Rozhodujeme se dojíst vlastní zásoby na oběd. Než jsme po jídle, přichází mlha, ve které už jdeme celou dobu až k autu. Protože to jsou ještě skoro 4 hodiny chůze. Zastavujeme se na chatě Rifugio Casinei na jedno pivo a pak u obrovských vodopádů Cascate di Mezzo. Vodopády takových rozměrů bych tady fakt nečekal. V nohách máme spousty kilometrů a dole pod vodopády nás čekají ještě 4 km k autu, bohužel přes město Madonna di Campiglio po asfaltu a do kopce. Konečně! U auta jsme v 15:30. Přezouváme se konečně po třech dnech do suché obuvi a jedeme do 40 km vzdálené vesnice Tuenno. František tam má svou sestřenici u které dostáváme azyl. Můžeme se osprchovat, dostáváme čerstvý, ještě teplý štrúdl. Večer jedeme do vedlejšího města na víno a pravou italskou pizzu.

Cesta domů

1.10.2017 - neděle
Ještě ráno máme naplánován jiný program, ale počasí nám jej mění. Prší a nevypadá, že by mělo přestat. Proto si v klidu vychutnáváme domácí snídani a pomalu jedeme domů. Pomalu, protože to vypadá jako stěhování národů. Ono je to přeci jen 1000 km a doma jsme chvíli před půlnocí.
Autor:
Publikováno:
5. 10. 2017
FOTOGALERIE
následující >
Fotogalerie
TRASA KE STAŽENÍ: KML (GPX)
NAVŠTÍVENÁ ZEMĚ
Itálie
Rozloha:
301 338 km2
Počet obyvatel:
60 115 625 (199 obyvatel/km2)
Hlavní město:
Řím
Nejvyšší bod:
Mont Blanc (4 807 m)
Používaný jazyk:
Italština
Náboženství:
katolické
Měna:
euro (EUR)
Dobrodruh
Petr Górecki
Navštívené kontinenty celkem:
6
Navštívené země celkem:
115
Počet publikací celkem:
106
Nejnavštěvovanější země: