16
Severní Amerika > Kostarika > Kostarika (Costa Rica) (5.3. - 13.3.2017)

Přes letiště Atlanta do Liberie

5.3.2017 – neděle
V 7:00 vstáváme a jdeme na dobrou snídani v hotelu, kterou již máme v ceně ubytování. Přímo ze snídaně jedeme na letiště, odkud nám v 10:40 letí letadlo do Atlanty. Ale na letišti musíme být mnohem dříve, protože procházíme i přes imigrační úředníky USA s jejich povinnými pohovory. Letíme 8 hodin společností Delta. V Atlantě jsme ve 13:30 (po změně času) a musíme se opět dostat skrz spousty kontrol do dalšího letadla letícího v 18:00 do města Liberia na Kostarice. Přistáváme ve 21:00 a venku je stále 27°C. U východu nás čeká řidič z půjčovny aut a veze nás do kanceláře, kde si půjčujeme auto a jedeme do centra Liberie do hotelu Liberia. Jen si dáváme věci na pokoj a jdeme se projít do nedalekého parčíku, kde je spousta stánků s jídlem. Dáváme si maso na špejli a k tomu pitu a vracíme se do hotelu.

Liberia, visuté mosty nad džunglí Mistico, termální řeka, zipline a ubytování v La Tigra Rainforest lodge

6.3.2017 – pondělí
Budíme se před 5:00. To je ten časový posun. Naštěstí snídani servírují již od 6:00. Ten čas před jídlem využívám k tomu, abych si zaběhl pro nedalekou cache. Na snídani nabízí i hovězí steak s přílohou rýže s černými fazolemi, takže já mám rozhodnuto. Po jídle jedeme do parku Arenal u stejnojmenné sopky kolem přehrady téhož jména. Venku je proměnlivé počasí, protože Arenal je deštný prales a venku opravdu prší. I tak je na jezero z některých míst hezký výhled. Po dvou hodinách přijíždíme k první turistické pasti Mistico hanging bridges. Pětikilometrový okruh v džungli a cestou je 6 visutých mostů nad údolími. Zvlášť některé mosty jsou docela dlouhé a přejít po nich i 50 metrů nad terénem je zážitek. Ten kazí jen pomyšlení, že si za tuhle srandu účtují aktuálně 26$ za člověka. Chvílemi i prší. V lese vidíme i několik kolibříků, kterých je zde spousty. Jedeme směrem do La Fortuna, ale cestou se zastavujeme vykoupat se v termální řece. Voda má okolo 38°C a je to jedna z mála věcí, které na Kostarice ještě nezpoplatnili. Přístup do vody je sice poněkud krkolomný, protože vstup je naprosto nenápadný, a to buď pod mostem projít již řekou nebo z druhé strany jednou z několika děr v plotě. Ve vodě jsme asi hodinu. Velmi příjemný relax a proud vody dělá i příjemnou masáž. Po koupeli pokračujeme dále, ale u cesty vidíme nabídku na zipline. Tedy sjezd na laně. Prodavač v tomto informačním centru je velmi přesvědčivý a za chvíli mám s Terkou zaplaceno. Máme chvíli čas dojet do města La Fortuna, zajít se podívat na zajímavý kostel. Ve 14:45 jedeme do adrenalinového parku na úpatí hory Arenal. Dostáváme sedák a helmu a sedáme do mikro náklaďáku, který nás veze prudce do kopce k začátku této adrenalinové aktivity. Trasa se skládá z 12 na sebe navazujících ocelových lan, po kterých na kladce sjíždíme nad deštným pralesem. Trasa je postavena tak, že jedeme v docela slušné výšce a rychlost dosahuje až 60 km v hodině. Nejdelší sjezd má 820 metrů. Je to paráda, když pod člověkem ubíhá džungle, kolem sviští vzduch a každou buňkou v těle můžete vnímat výšku a rychlost. Po absolvování všech 12 sjezdů nás čeká ještě mega houpačka, které zde říkají Tarzaní skok. Přes internet si objednáváme ubytování v 28 kilometrů vzdáleném La Tigra Rainforest lodge. Posledních 5 km jsme se modlili, aby auto mělo dostatek síly vyjet tu prudkou nezpevněnou cestu po balvanech do džungle. V džungli se nachází tento alternativní způsob ubytování. Jsou to takové napůl otevřené sruby, kde místo jedné stěny je jen moskytiéra a je zde výhled na přírodu. Přímo u recepce vidíme na stromě žábu listovnici červenookou, známou také jako rudookou stromovou žábu – symbol Kostariky. Sytě zelená žabka cca 6 cm dlouhá s rudýma očima a barevnými končetinami si hoví na listu, kde číhá na hmyz. Dáváme si výbornou večeři o několika chodech, které nesmí chybět neodmyslitelné černé fazole s rýží a před 21:00 jdeme spát. Výhodou ubytování tohoto typu je, že můžeme poslouchat zvuky přírody.

Procházka džunglí, vodopád La Paz, kráter sopky Poás, Krokodýlí most a přejezd k NP Manuel Antonio

7.3.2017 – úterý
Budíme se při rozednění. Snídani podávají až od 8:00, proto máme dost času projít si trail probouzející se džunglí okolo La Tigra Rainforest lodge. Pozorujeme ptáky, motýly, včetně modrého Morpha a jdeme se podívat i na velmi hezky udělanou funkční zahradu u lodge, kde pěstují spoustu zeleniny a ovoce pro zdejší kuchyň. Po tradiční kostarické snídani (opět vejce a fazole s rýží) sjíždíme dolů z kopce a jedeme kolem vysokého vodopádu La Paz, který je vidět přímo z cesty rovnou k největšímu aktivnímu sopečnému kráteru na světě Poás. Průměr kráteru je 1,6 km a je hluboký 310 metrů. Když se zde nakumuluje dostatek tlaku z kyselinového jezera, které se nachází uvnitř kráteru, vystříkne gejzír do výšky 250 metrů. To se dnes nestalo. Hladina mění i barvu podle aktuálního složení chemických látek. Dnes je sytě azurová. Krajina v kráteru mimo jezero vypadá jako měsíční krajina. Počasí nám vychází a je jasno, ale i trochu větrno. Dokonce oblékáme i mikiny, protože se pohybujeme ve výškách nad 2600 metrů nad mořem. Výhled stojí za to (vstupné je 15$ dospělý, 5$ dítě a 3$ auto). Jdeme se podívat ještě na vyšší kráter, který je již dlouho vyhaslý a uvnitř je jen jezero s dešťovou vodou kruhového tvaru. Ale procházka v mlžném lese (cloud forest) pod hustou klenbou flory je příjemná. V mlžném lese se nesmírně daří mechům, proto je zelený naprosto všude. Autem následně jedeme stále na jih a dolů k Tichému oceánu (Pacific ocean). Cestou se zastavujeme na jídlo do jedné z mnoha občerstvovacích budek zvaných Soda, kde se dá relativně levně a dobře najíst. Po jídle pokračujeme kolem pobřeží na východ až před park Manuel Antonio do Backpackers Manuel Antonio. Přijíždíme už za tmy v 19:30, ubytováváme se a jdeme do bazénu, který není nasvětlený ničím jiným, než zářícím měsícem a spoustou hvězd na obloze.

NP Manuel Antonio

8.3.2017 – středa
V 7:00 dostáváme snídani. Kupodivu se nejedná o rýži s fazolemi, ale dostáváme regulérní palačinky se sirupem a k tomu čerstvý ananas. Jedeme do 2 kilometry vzdáleného národního parku parku Manuel Antonio (vstupné 16$ pro všechny od 12 let). Je to nejmenší národní park na Kostarice a jeden z nejnavštěvovanějších. Nejprve jdeme po stezce k Sezónnímu vodopádu, ale dalo se čekat, že v období sucha bude vyschlý. Cestou vidíme v koruně stromu prvního lenochoda. Pokračujeme parkem až ke krásné pláži Manuel Antonio, kolem které se prohání tlupa opic rodu Malpa (Capuchin monkey), je to dáno i tím, že v období sucha je sladká voda v okolí vzácná a u pláže jsou vybudovány sprchy, kde se opice chodí cíleně napít. Na lidi jsou zvyklé a pohybují se kolem nás jen ve vzdálenosti několika desítek centimetrů. Je zajímavé, že nejsou nijak dotěrné, na rozdíl od mývalů (racoon). S jedním mám u pláže doslova potyčku, když se mi snaží sebrat nejprve tašku se šnorchlovací výbavou a následně flašku s pitím. Když jsem ho tou flaškou odtlačil, místo aby to vzdal, tak vycenil zuby a flašku tlapkami držel ještě silněji. Nakonec pomohlo až to, že jsem na něj taky vycenil zuby. Zcela ležérním krokem se vzdálil k batohu vedlejších turistů. Jdu se ještě projít do zadní části parku s hezkými výhledy na Tichý oceán. Jelikož tu je méně lidí, vidím i více zvířat. Leguány, několik dalších mývalů a opic ve svém přirozeném prostředí. Do 13:00 jsme na pláži a v průzračně čisté a teplé vodě. Pláž je písčitá se směsí bílého a černého sopečného písku, okolo jsou palmy a zeleň. Nebýt tu tolika návštěvníku parku, dalo by se říci, že je to velmi idylické místo. Cestou z parku sledujeme ještě několik dalších lenochodů, ale mají tendenci se zdržovat hodně vysoko na stromech, takže je těžké je nějak rozumně vyfotit. Z parku jedeme do nedalekého městečka Quepos, kde jdeme na trh v centru (mercado central), kde je několik Sodas (občerstvení). V jednom si dáváme dobré jídlo a pití z čerstvého ovoce a jedeme do přístavu Puntarenas, odkud nám v 17:00 jede trajekt do 18 km vzdáleného místa na poloostrově. Plavba trvá hodinu a během ní se venku stmívá a kocháme se západem slunce. Přeplavbou jsme ušetřili 150 kilometrů jízdy autem. Čeká nás ještě posledních 50 kilometrů do našeho dnešního cíle na pláž Santa Teresa. Posledních 10 kilometrů jedeme velmi nekvalitní nezpevněnou cestou, ale i přes to, že nemáme náhon na všechna kola, zvládáme dojet a ubytováváme se v hostelu Casa del Mar, kde si dáváme i dobrou grilovanou večeři.

Pláž Santa Teresa a vodopády Montezuma

9.3.2017 – čtvrtek
Ještě před snídaní se jdu podívat na pláž. Už tak brzy ráno někteří surfaři jezdí ve vlnách. Pláž je písčitá se směsí bílého a sopečného písku lemovaná kokosovými palmami. Po snídani v hostelu si pod jednu palmu jdeme natáhnout deky a dopoledne trávíme v moři ve vlnách nebo zkoušíme chodit po slag line. Spálení sluncem a dostatečně vyluhovaní z moře (oceánu) jedeme na oběd do Soda Tiquicia, která je oblíbená hlavně u místních, ale patří mezi nejlepší levné stravovací místa široko daleko. Vůbec nelitujeme. Dobré freshe z čerstvého ovoce a obrovské porce vynikajícího jídla. Odpoledne přejíždíme po cestě, po které by místy mělo co dělat i terénní auto (2 brody, prudké kopce po kamení a hlíně), do Montezumy. Cestou obdivujeme mohutný fíkusový strom a parkujeme u řeky Río Montezuma. Jdeme po úzkém chodníčku proti proudu ke kaskádovým vodopádům Montezuma. Hned u spodního vodopádu zůstáváme a jdeme si zaplavat do přírodního jezírka pod vodopádem. Spodní ze tří vodopádů je nejvyšší a má přibližně 35 metrů na výšku. Někteří místní skáčou až z vrchní části do dolního jezera. My skáčeme poněkud z nižší části. Ale plavání je zde velmi příjemné. Osvěženi se vracíme k autu a při západu slunce se vracíme na Santa Teresa opět do Soda Tiquicia na freshe a tentokrát něco dietnějšího na guacamole s opraženým zeleným banánem a avokádový salát. Po jídle se vracíme do Casa del Mar přenocovat.

Vodopád Cocolito a pláž Sámara

10.3.2017 – pátek
Hned po snídani jdeme na pláž, kde pod palmami a nebo ve vodě trávíme dopoledne. V největším horku pak jedeme po poloostrově na sever k vodopádu Cocolito. Je to jeden z mála vodopádů na světě, kde voda padá z převisu přímo do moře. Poté jedeme na sever, protože cesta 160 kolem pobřeží má několik brodů přes řeku a tou malou Toyotou bychom to zřejmě nezvládli přejet. Proto musíme zajížďkou přes městečko Paquera (kde obědváme v Sodě a jdeme se podívat na typický hřbitov, kde se pohřbívá do nadzemních bílých hrobek) a město Nicoya, kde odbočujeme po cestě 150 až na pláž Sámara. Ubytováváme se ve stylovém Rancho de la Playa a jdeme na pláž, kde jsme až do západu slunce. Další hezká pláž, kde se spousta lidí učí surfovat, protože jsou zde pravidelné vlny vhodné pro začátečníky.

Jízda na koních a pláž Sámara

11.3.2017 – sobota
Vstávám v 5:30 a jdu si ráno zaběhat. Na 8:15 máme objednánu projížďku na koních. Přijíždí pro nás auto a jedeme na nedaleký ranč. Já s Terkou a ještě jedna Francouzka už máme osedlané koně a s majitelkou jedeme na dvou a půl hodinovou vyjížďku. Projíždíme džunglí, brodíme řeku a jedeme i po pláži. Máme možnost i cválat a klusat. Prostě skvělý zážitek. Po projížďce jedeme zpět do Sámary, vyzvedneme Lucku na pláži a jdeme se najíst do doporučené Sody Pablito. Nelitujeme. Jídlo je skvělé a levné. Zvlášť je výborné Carne de salsa. Je to hutný hovězí vývar se spoustou velkých kusů masa. Odpoledne trávíme na pláži. Když už jsme na jedné z nejlepších pláží pro to naučit se surfovat, půjčujeme si prkno a jezdíme ve vlnách. Večer jdeme opět do Sody Pablito.

Pláž Sámara a pláž Coco

12.3.2017 – neděle
Hned po snídani (tentokrát si ji musíme poprvé zajistit sami - tuňák z plechovky s pečivem) jdeme na pláž. Je třeba využít toho, že check out je až v 11:00 a my se před odjezdem můžeme osprchovat. Přejíždíme kousek severněji po poloostrově na pláž Coco (Playa del Coco). Máme zde rezervován hotel u pláže M&M, kde se chvíli po 13:00 ubytováváme a jdeme hned k moři. Záliv je zde užší a kotví zde spousta malých lodí. Na pláži a v přilehlém parčíku je spousta lidí a voda je trochu studenější než byla na Sámaře. Playa del Coco a hned vedlejší Playa Hermosa mají být nejhezčí pláže na Kostarice. Podle nás nejsou. Je to turistické letovisko se spoustou lidí. Na Sámaře se nám líbilo mnohem více. Ale už jsme tady, tak si užíváme moře až do západu slunce, po kterém jdeme do Sody na jídlo a poslední fresh (mixované ovoce s ledem a vodou). Hotelový pokoj má jen ventilátor a v noci je děsné horko.

Odlet domů

13.3.2017 – pondělí
Vstáváme už ve 4:00, protože musíme dojet 27 km na letiště a v 7:00 nám odlétá letadlo do Atlanty. Máme tam jen 3 hodiny na přestup na další let do Amsterodamu a nakonec do Prahy a domů.
Autor:
Publikováno:
14. 3. 2017
FOTOGALERIE
následující >
Fotogalerie
TRASA KE STAŽENÍ: KML (GPX)
NAVŠTÍVENÁ ZEMĚ
Kostarika
Rozloha:
51 100 km2
Počet obyvatel:
4 509 392 (88 obyvatel/km2)
Hlavní město:
San José
Nejvyšší bod:
Cerro Chirripo (3 810 m)
Používaný jazyk:
Španělština, Angličtina
Náboženství:
římští katolíci 76.3%, evangelíci 13.7%, Svědkové Jehovovi 1.3%, jiní protestanti 0.7%, jiní 4.8%, none 3.2%
Měna:
kostarický colón (CRC)
Dobrodruh
Petr Górecki
Navštívené kontinenty celkem:
6
Navštívené země celkem:
111
Počet publikací celkem:
89
Nejnavštěvovanější země: