16
Severní Amerika > Kuba > Kuba (Cuba) křížem krážem (26.11. - 17.12.2009)
26.11.2009 - čtvrtek - jeden přelet za druhým. Destinace? La Havana!
Ráno jsem dojel vlakem do slunečné Vídně jen s hodinovým zpožděním. Na České dráhy dobré, ne? Od nádraží jsem se svezl přímým busem na letiště. To noční cestování mě vyřídilo natolik, že jsem kašlal na nějaké okolní cache a ty tři hodiny do odletu jsem v klidu přečkal na letišti. Ve 12:00 byl nástup do letadla směr Madrid. Let jsem skoro celý prospal. Tedy, probral jsem se nad nádherně zasluněnými Alpami, a pak až v deštivém a mlžném Madridu. Letiště v Madridu je děsně rozlehlé a než jsem se pomocí metra, pohyblivých pásů, eskalátoru a samo sebou rychlé chůze dostal na odletovou gate navazujícího letu, uběhla půlhodina. Odlet byl v 17:00, ale nástup už v 16:05 (no a přistál jsem v 15:30). Jinými slovy měl jsem co dělat. Následujících 10 hodin v letadle do Havany jsem vesměs (až na chvíle, kdy se podávalo jídlo) prospal. Odbavení na letišti ve 21:30 místního času taky proběhlo rychle a bez problémů. V hale už na mě mával Marek. Vyměnili jsme si € na jejich cizineckou měnu CUC - Cuban convertibles (mají tu dvě měny: cizinci tak platí asi 25 násobek toho, co místní) a taxíkem se za 15CUC nechali odvézt na jednu adresu v centru staré Havany, kterou jsem měl doporučenou. Měli plno, ale hned nám ochotně sehnali ubytování o pár domů dál. Za 20CUC pro dva jsme se ubytovali a před půlnocí šli spát.

27.11.2009 - pátek - Havana, přílet Pavla a pařba
Vzbudili jsme se v 7:00 a vyrazili prozkoumat starou Havanu. Došli jsme k hlavní promenádě, která vedla od pevnosti u moře až ke Capitolu. U pevnosti zrovna natáčeli nějaký film, tak jsme si nafotili naleštěné auto z padesátých let. U Capitolu nás zase odchytil nějaký místňák a táhl nás k sobě domů a snažil se nám vnutit doutníky. Bez úspěchu. Hned vedle je nádherné Gran Theathro (Velké divadlo), které stojí za to vidět. Taky jsme s Markem zašli na jedinou cache v Havaně, která byla asi 2 km daleko. Byla umístěna u moře u velkých kanónů. Po cestě zpět do centra jsme si dali pizzu, sehnali ubytování pro tři a pár hodin si zdřímli. Pavel dorazil akorát, když jsme vstali. Jakmile se setmělo, vyrazili jsme do ulic a hledali nějaký živý klub. Po cestě se k nám přidal nějaký místnák s místňačkou, kteří uměli trochu anglicky a stali se našimi průvodci na tento večer. Nejprve nám ukázali systém nákupu masa na potravinové lístky (jako za války) a pak nás dovedli do klubu, kde se tančila salsa a dělali mojito. Tady jsme pak strávili zbytek večera. Jediné, co nám nakonec zkazilo dojem byl závěrečný účet, který byl neuvěřitelně vysoký. My si to ovšem nenechali líbit a nakonec jsme platili ani ne polovinu toho, co po nás chtěli původně (ale i tak hrozně moc, jak jsme později zjístili).

28.11.2009 - sobota - přesun do Vinales a Vinales na koních
Opět jsme vstali v 7:00 ráno, sbalili si věci a vyrazili směr autobusové nádraží cca 5 km vzdálené. Po cestě jsme si pomohli místním autobusem, který nás za 40haléřů posunul skoro až k autobusáku. Za 12CUC jsme si koupili lístky do Vinales, posnídali pizzu, nasedli na klimatizovaný autobus a do 13:00 jeli na západ. Ve Vinales jsme se ubytovali v příjemné casa particular (jen za 5CUC na osobu) a zašli si do místní hospody na jídlo. S plnými žaludky jsme se vrátili k našemu ubytování a objednali si projížďku na koních. Asi za půl hodiny se objevil honák a my se za ním (on na koni) prošli asi kilometr ke stájím. Vyfasovali jsme tři koníky a vyrazili kolem tabákových plantáží, banánových hájů, ananasových polí, ale hlavně úchvatných skalních útvarů na projížďu. Asi po hodině jízdy jsme dojeli k hezké vyhlídce, kde nám místnák namíchal do kokosového ořechu kubánský rum a med (vynikající kombinace) a pak nám názorně ukázal výrobu doutníku. Ty jsme následně vyfasovali k vykouření. Sluníčko zapadalo a my si popíjeli kubánský rum a kouřili kubánský doutník. Po této idylce jsme pokračovali v jízdě na koních až k jeskyni ukryté v místní džungli. Jelikož jsme měli baterku, mohli jsme si jeskyni celou prolézt. Rušili jsme i obyvatele jeskyně - netopýry. Chvilkama to bylo docela zajímavé. Zvláště, když jsme museli prolézt soutěskou nad vodou. Po prohlídce jeskyně jsme si ještě vyzkoušeli zalozit po liáně a před setměním jsme na koních dojeli zpět na začátek. Při cestě do casa particular jsme koupili láhev vína a na ubytování nás čekaly doslova hody: humr, říční, langusta, tuňák, pečené brambory a banány, ovocné a zeleninové saláty a neodmyslitelné fazole a rýže. Najedli jsme se k prasknutí, vypili láhev vína a šli spát.

29.11.2009 - neděle - Vinales a okolí na motorkách
Vstali jsme v sedm ráno, vyfasovali snídani (vaječnou placku, chleba, máslo, passion fruit marmeládu, kakao a kafe) a chtěli jsme si pronajmout kola. Přivezli ovšem takový šrot, že na tom jsme jet nemohli. Naštěstí. Nakonec jsme si půjčili dvě motorky a vyjeli jsme nejprve k El Palenque, což byla 140 metrů dlouhá jeskyně, na jejímž konci bylo vyobrazení indiánského sídla (GPS: N22 39.235, W083 42.960). Dále jsme pokračovali k jeskyni Cueva Del Indio (N22°40.117, W083°42.429), kde jsme si za 5CUC na osobu projeli část jeskyně na motorovém člunu. Po této projížďce jsme chtěli jet přímo na pláž Cayo Jutias. Ovšem zaujala nás odbočka mezi nádhernými skalními útvary na Valle Ancon (GPS odbočky: N22°40.873, W083°42.446) a vydali se serpentinami nahoru a dolů. Na konci cesty (doslova) nám místňák vysvětlil, že se dá dojít asi za hodinu k nějakým vodopádům, ale tolik času jsme neměli, nebo naproti školy sjet prašnou cestou k zatopené jeskyni (GPS jeskyně: N22°39.188, W083°44.390), kde je super koupání zadarmo. Nekecal. Určitě se jen málokomu podaří nahý plavat nádherně krápníkama zdobenou podzemní řekou určitě alespoň 200 metrů daleko, kdy celý jeskynní prostor osvětlovala jediná čelovka. A ke všemu byla voda průzračně čistá a nebyla studená. Po této dobrodružné koupeli jsme pokračovali dále na pláž. Castro si nechal zaplatit i vstup na tuto, neříkám nehezkou pláž 5CUC. Dali jsme si tu piňa coladu a něco málo k jídlu a pokračovali dál (foukal docela vítr na to jít si zaplavat. A přiznejme si to, komu by se chtělo lézt do slané vody, když jsme byli vykoupaní ve vodě jeskynní.). Chtěli jsme totiž ještě stihnout jeden jeskynní komplex Cueva de St. Thomas (GPS: N22°32.668, W083°50.856). Bohužel jsme přijeli po zavíračce a nemohli jsme tak zaplatit 10CUC na osobu jako vstupné. Co se dalo dělat. Museli jsme si vchod do jeskyně najít sami a sami ji také, díky baterce, prozkoumat. V této jeskyni se nachází i největší stalagnát na světě. Po prohlídce zdarma nás už čekala jen cesta zpět do Vinales. Tady jsme si zašli do vyhlášené hospody a dali si jejich specialitu (něco na způsob eintopfu), ale upřímně, nestálo to za ty peníze. Po jídle jsme se jen přemístili na ubytování a šli spát.

30.11.2009 - pondělí - Mural de la Prehistoria
Pavel vstal už v 6 ráno. Pobalili jsme se a na motorkách vyrazili k nedaleké 120 metrů široké skalní stěně, která je barevně namalovaná - Mural de la Prehistoria (GPS: N22°37.119, W083°44.352). Na zdi jsou vyobrazení pravěcí lidé a zvířata. Nafotili jsme zeď při východu slunce, a jelikož jsme měli ještě čas a benzín v nádržích, rozhodli jsme se tyto skalní útvary objet. Udělali jsme dobře. Zezadu stěny s obrazci jsme objevili starý vlez do jeskynního systému, který zjevně sloužil jako úkryt za války či převratu. Prolezli jsme si dvě patra tohoto systému, naposled vyfotili malůvku a zamířili do Vinales. Tady se nám podařilo za místní měnu koupit si houstičky se šunkou (v přepočtu za 3Kč) a skvělou kokosovou zmrzlinu za 50haléřu. Sjeli jsme se dobalit, poté vrátit motorky a přešli jsme na ekonomický provoz. Po vzoru místních jsme naskočili na korbu náklaďáku, který nás zavezl do města Pinar del Rio (cca 50km za 1Kč). Tady jsme jen přešli na jinou křižovatku a za 5Kč jeli nacpaným náklaďákem předělaným na svoz lidí dalších 80km do San Cristobalu. Po cestě se Marek seznámil s anglicky mluvícím místňákem, který nám doporučil vystoupit dříve a dojít k dálnici, kde bylo Fidelem zřízené a vládou řízené místo na stopování. Po cestě jsme narychlo odbočili do hospody a dali si oběd. Nakonec jsme chytli autobus, který nás potáhl na odbočku na Las Terazas (N22°49.661, W082°54.104). Odtud nás po chvilce vzalo auto zadarmo až k bráně Las Terrazas. Tady jsme si museli koupit vstup do parku a litrovku rumu na cestu. Auto, které nás dovezlo k bráně mezitím zmizelo. Nevadí. Stopli jsme si traktor vezoucí na vlečce prasata. No a my jeli mezi prasaty, ale hlavně, že jsme jeli. Vyhodili nás až u jezera San Jose (GPS:N22°51.162, W082°56.330) a odtud jsme šli pěšky 4km k přírodním koupalištím Baňos de San Jose (GPS:N22°49.398, W082°55.593). Byla to vlastně řeka, která vytvořila na svém toku přírodní jezírka. Byl tu sice i autobus plný francouzských turistů, ale až tak to nevadilo. Zaplavali jsme, zaskákali a vydali se na cestu zpět. Francouzi zrovna také odjížděli. Pavel nelenil a zkusil se zeptat, zda-li nás nevezmou. No, a ono to vyšlo. Nakonec nás zavezli až do Havany. Zašli jsme si do jedné uličky plné klubů a restaurací vedoucí od vyhlášeného baru Ernsta Hemmingwaye až na Plaza de la Revolution. Po prohlídce Casa del Ron y Tabaco nás odchytil jeden pokoutňák a cíleně jsme si nechali prodat jednu cedrovou krabici plnou vyhlášených kubánských doutníků, které měl v oblibě i Fidel; Cohiba. Vybrali jsme si jedno venkovní posezení s živou hudbou, objednali si jejich specialitu - grilovanou langustu a piňa coladu, zapálili si Cohibu a relaxovali. Po jídle jsme se snažili najít casa particular a po delší době se taky povedlo. Po sprše nás majitel zavedl do místní putyky, kde jsme dali pár míchaných drinků a šli spát.

1.12.2009 - uterý - cesta do Santiago de Cuba
Vstali jsme v 8:00 ráno a chvíli čekali na našeho ubytovatele, který se, ale neobjevil. Vykšeftoval jsem tři housky, které mi jinak než s potravinovým lístkem nechtěli prodat a snažili se pronajmout auto. Nakonec jsme zjistili, že ho ani, za ty peníze, nepotřebujeme. Vyrazili jsme městským autobusem č.15 a dvě hodiny se drkotali k dálnici. Tady jsme se snažili stopnout nějaký dopravní prostředek k Zátoce Sviní, ale Matrix poslal Audi, která jela až do Santiago de Cuba (850km), tak proč toho nevyužít. Zbytek dne jsme jeli skoro přes celý ostrov. Náš šikovný řidič nám zařídil v Santiagu i ubytování. Ve 23:00 jsme dali sprchu, pivo, co jsme dostali jako pozornost od paní domácí a šli spát.

2.12.2009 - středa - Guantanamo a Barracoa
V 7:20 nás probudil místňák, že nás za šíleně vysokou částku odveze do Guantanáma, poté, co jsme jej poslali do patřičných míst, vyrazili jsme k pomníku José Marti (nějaký socialistický hrdina), ale po cestě jsme natrefili na zeleninový trh (tady by si měli zajet všichni zastánci komunismu, aby si připomněli, jaké to bylo u nás). Na každém stánku prodávali něco, ale celkem měli na výběr asi ze čtyř druhů oschlých kubánských pomerančů, nahnilých banánů, zelí a rýže. Koupili jsme si děsně kyselý pomeranč plný pecek, ale vitamíny v tom byly. Po prohlídce pomníku jsme zjistili, že ani tady si auto nepůjčíme, nastoupili jsme do náklaďáku předělaného na převoz lidí a dojeli do města Guantanámo. Starou Ladou jsme dojeli k hotelu Guantanámo, kde jsme se snažili sehnat způsob dopravy na americkou základnu. Vysvětlili nám, že potřebujeme propustku, a vyřídit ji pár dní potrvá. Podali jsme tedy žádost a v úmorném horku šlapali na odbočku, odkud občas něco jezdí do nejvýchodnějšího města Cuby - Barracoa. Místní řezník nám vysvětlil, že to je daleko. My pokračovali dále pěšky, a když jsme se ptali dalšího člověka na cestu, vylezlo z něj to, že před 25 lety pracoval v Avii v Praze a dodnes si pamatoval fráze typu "do prdele!, hezká holka" a podobně. Nakonec jsme se jím nechali přesvědčit, že nás na tu křižovatku zaveze svým korábem. Na křižovatce nastaly mírné komplikace v tom, že na stopa čekalo milión místních, ale nic nejelo. Snažili se nás sice přesvědčit, že to máme zasponzorovat a jet náklaďákem asi za 100Kč na osobu, ale my vytrvali a v 16:30 dorazil klimatizovaný autobus, který nás za 29Kč dovezl do Barracoy. Něco po 21:00 jsme vystoupili na nábřeží a zamířili do nejbližšího baru na jedno pivo. Následovalo hledání ubytování, ale nejprve jsme našli anglicky mluvícího doktora, který se nám snažil nezištně pomoct. Problém byl v tom, že vláda umožňuje v soukromí ubytovat max dvě osoby v jednom domě. Nakonec se nám podařilo ubytování sehnat. Zašli jsme do hospody, kde chodili i místní. Místní zvyk je v tom, že si člověk objedná rovnou flašku rumu a flašku coly. Po dvou láhvích a pečeném kuřeti jsme se ještě zašli posadit k moři, jelikož nad námi svítil měsíc v úplňku. Okolo 2:00 jsme odpadli.

3.12.2009 - čtvrtek - pláž Maguana
Ráno jsme si sehnali autobus, který nás zavezl kolem stolové hory na pláž Maguana. Pod slaměný slunečník jsme si dali deky a křesílka a do 14:00 jsme se koupali v moři a váleli. Jen bylo třeba dávat pozor na žebrající prasata, psy a slepice, kteří tady všichni žerou kokosy. Objednali jsme si oběd a přímo na pláž nám donesli velké langusty s pečenými banány, rýží a zeleninou. Po jídle jsme dali poslední koupel a jeli zpět do Barracoy. Ubytování jsme si tentokrát sehnali přímo v centru, osprchovali se a zašli do hospody, kde jsme byli i včera. Slunce nás unavilo tak, že nám dnes před spaním stačila jen jedna láhev Havana club rumu.

4.12.2009 - pátek - cyklo výlet k Rio Youmurí a festival v Guantanamu
V 7:30 jsme dostali snídani, nabalili se na cyklo výlet a začali hledat, kde by nám půjčili kolo. V knize psali, že teoreticky v každé casa particular, ale prakticky jediná půjčovna otvírala až odpoledne. Nakonec nám pomohl sehnat kola jeden místní člověk a my mohli vyrazit na nejvýchodnější část ostrova (cca 30km jedním směrem) k Rio Youmurí. Kniha i místní říkali, že to je super, ale po jízdě na kole ve vedru nám to přišlo celkem o ničem. Řeka tekoucí mezi skalisky se vlévala do moře. Pokračovali jsme tedy na kole dál do prudkého kopce (odkud byla dobře vidět v dálce stolová hora) až k závoře, kde nám voják vysvětlil, že dál je už jen kubánská vojenská základna. Obrátili jsme kola zpět, dojeli k řece a za 2CUC jsme se nechali převozníkem převézt asi 50 metrů proti proudu řeky na malou štěrkovou plážičku (nedělejte to, v pohodě tam zadarmo doplavete). Alespoň jsme se mohli vykoupat ve sladké vodě. Ve 14:00 jsme se vydali na cestu zpět. Asi po 6km je malinká pláž u moře, kde jsme zastavili a nechali si udělat oběd. Každý dostal 3 langusty a přílohu a k tomu čerstvý kokos s rumem. Pojedli jsme a vyrazili do Barracoy. I přes maximální výkon jsme dojeli do města až v 18:00. Zašli jsme si ještě na vládou řízený internet za 120Kč za hodinu, a i přesto, že nám místní tvrdili, že už nic do Guantanama nejede, zkusili jsme jít na výpadovku a zrovna jel úplně prázdný klimatizovaný autobus. My tomu říkáme Matrix, jiní asi štěstí. Před 23:00 nás autobus vyklopil v centru a my se snažili najít ubytování. Poprvé se nám stalo, že jsme měli problém se ubytovat. Víc než hodinu jsme chodili od jedné casa particular k druhé a všude měli plno. Na posledním místě jsme se za drahý peníz ubytovali, dali sprchu a vyrazili do ulic. V Guantanamu měli zrovna hudební festival a před pódiem byla spousta lidí. S láhví rumu a coly jsme pronikli do davu a jali se od místních pochytávat nějaké taneční kroky. Docela sranda. Zůstali jsme až do konce fastivalu, tedy do 3:00 do rána.

5.12.2009 - sobota - Santiago de Cuba a Tropicana kabaret
V 9:00 se nám podařilo vstát. Od ubytovatelky jsme dostali čerstvý juice a šli k hotelu Guantanamo, kde pro nás měli mít nachystané propustky do vojenského pásma. Měli, ale ze včerejším datem. Tím bylo dáno, že se tam nedostaneme a pokračovali jsme (místní nás svezli na motorkách) na autobusák, odkud jsme se po menších peripetiích (kdy se snažili diskriminovat turisty cenou 25x vyšší než pro místní) přemístili do Santiago de Cuba. U vexláka jsme vyměnili peníze za místní měnu a zašli si do hospody, kde nejenže dobře vařili, ale vystupoval i kouzelník. Ubytovali jsme se kousek od muzea Bacardí a dali chvilkový (rozuměj do 18:30) odpočinek. Pavel koukal na film a my s Markem šli nejprve do nedaleké hospody, kde už to žilo. Tedy hrála zde kapela a lidi tančili salsu. Dali jsme si pivo a pokračovali na náměstí, kde pekli velké pizzy za 10Kč a prodávali juice za 1Kč. Najezení jsme se vrátili pro Pavla a všichni si šli na náměstí poslechnout velký dechový orchestr, který hrál vážnou hudbu (poprvé jiná hudba, než salsa). Před 21:00 jsme se nechali taxíkem odvézt do vyhlášeného kabaretu Tropicana. Za 20CUC na člověka jsme shlédli dvouhodinové taneční a hudební představení. Vstupné se dalo, ale pak ten účet za flašku coly a rumu.:-) Po představení nás taxi zavezlo k naši casa particular. Chvíli jsme poseděli na terase s výhledem do ulice a na vzdálené hory a šli spát.

6.12.2009 - neděle - přejezd do provincie Grandma pod hory
Vstali jsme v 9:00, zašli okolo muzea Bacardí na pizzu a pití a snažili se najít správný autobusák (je jich tu několik) odkud bychom se dostali do města Las Cuevas. Nakonec se povedlo a jeli jsme totálně narvaným nákladákem cca 100km a hned jsme měli přípoj na další. Dostali jsme se do oblasti, kde už ani za dopravu nic nechtěli. Na posledních 7km a poslední přípoj jsme si hodinu počkali. Nakonec jsme už za tmy dorazili do výchozího bodu, odkud se jde na nejvyšší horu Cuby Pico Turquino (1974mnm). Výchozí bod je ovšem na pláži. (N19°56.407, W76°51.850). Zadarmo jsme se ubytovali na matracích pod slaměnou chýší infocentra, dostali pivo, vodu, banány (za peníze) a po čase i večeři. Domluvili jsme si průvodce na zítřejší výšlap a zalomili.

7.12.2009 - pondělí - výšlap na Pico Turquino
V 6:00 nám donesli snídani a po jídle jsme vyrazili na sebevražedný výšlap 12 km dlouhý a 2000 metrů převýšení na nejvyšší vrchol Kuby, na Pico Turquino. V knížce je napsané, že nahoru to trvá 6 hodin. I místní průvodce tvrdil totéž. My to vyběhli za 3 hodiny 10 minut. Dali jsme si 10 minut pauzu (pití, banán, oplatek, založit vrcholovou cache na souřadnicích N19°59.380, W076°50.153 a počkat na průvodce) a vyběhli dolů. V 11:50 jsme se sprchovali dole na startovačce. Místním jsme přivodili asi šok, že jsme to zvládli tak rychle. Byli jsme dole o 50 minut rychleji, než náš zničený průvodce. Ve 13:00 jsme dostali k obědu jehněčí a čekali, než něco pojede. A čekali jsme dlouho! Do 20:00. Čas jsme si krátili španělskou konverzací se správcem. Večerní autobus nás zavezl asi 30 km před plánovanou destinací a uprostřed pustiny nás vypustil. Co se dalo dělat jiného, než si dát noční pochod. Asi po sedmi kilometrech jsme slyšeli jak domorodci hrají a zpívají. Měli jsme hroznou žízeň, tak jsme k nim zašli na návštěvu. Dostali jsme vodu, chvíli poslouchali jejich hraní a pokračovali v nočním pochodu. Asi po 20km (těsně před půlnocí) jsme dorazili do trochu větší vesničky. Za dnešek jsme toho chození měli až nad hlavu a snažili jsme se sehnat transport nebo ubytování. Potkali jsme na ulicích jednu starší paní, která nám vysvětlila, že první autobus jede v 5:40 ráno a zavedla nás k jedinému hotelu ve vesnici. Byl zavřený. Paní se nás zželelo a nechala nás přespat u sebe doma. Přesněji: dostali jsme vodu na pití, možnost se osprchovat a dokonce postele. Zbití a vděční jsme vše nabízené přijali.

8.12.2009 - úterý - cesta do Bayama a noční přejezd do Trinidadu
V 5:20 ráno jsme se vybrali z ubytování na nedalekou zastávku odkud nás zavezl autobus do města Marea de Portillo. Chtěli jsme se tu potápět na nedaleký vrak lodi, ale zjistili jsme, že poslední dnešní autobus do města Manzanillo jede v 10:00. Tedy žádné potápění, jen snídaně, pití a dopolední výheň v autobuse. V Manzanillu jsme koňskou drožkou dojeli na vlakové nádraží, nastoupili na vlak, kde jsme seděli na dřevěných lavicích a dojeli do města Bayamo. Na ulicích jsme nakupovali dobrotky a pití a prošli si město. Museli jsme nějak zabít čas, když jsme měli koupené jízdenky na noční autobus až na 21:30. Mají tu jednu moc hezkou ulici plnou soch a mozaikové dlažby. Před odjezdem jsme si zašli na hamburger na večeři. Autobus nás vezl celou noc do města Trinidad.

9.12.2009 - středa - Trinidad
V 6:30 ráno jsme vystoupili na autobusáku v Trinidadu, nechali se odchytit na ubytování a dali si pár hodin šlofíka. Odpoledne jsme vyrazili do tohoto, dle průvodců, nejhezčího města Cuby. Jsou zde stavby v koloniálním stylu a dva kostely. Večeři jsme si nechali připravit v soukromí, protože hospody jsou tu, díky turistům, předražené (ryba a humr).

10.12.2009 - čtvrtek - El Nicho, Zátoka Sviní autem
Snídani jsme si nechali nachystat na 5:50 ráno a po jídle jsme se přesunuli na autobusák, odkud nás lokální autobus zavezl do města Cienfuegos. Pojedli jsme a pronajali si auto na 24 hodin. Autem jsme jeli do národního parku El Nicho (GPS: N22 01.765, W080 07.831). Jsou tam dva hezké vodopády a několik přírodních jezírek, ve kterých se dá výborně koupat. Osvěžení jsme zamířili do Zátoky Sviní (kde před 50 lety proběhl neslavný výsadek Američanů snažících se zabránit nástupu Castrového režimu). Nachází se zde národní park v bažinách. Zaplatili jsme si do něj vjezd a průvodce a vydali se pozorovat obrovské množství ptactva, převážně krásně zbarvených plameňáků. Těsně před setměním jsme z parku vyjeli a jeli okolo zátoky Sviní až do vesničky Girón. Tady jsme objevili super chlápka, který nám připravil takovou hostinu, že jsme ji nebyli schopni sníst. 4 druhy mořských potvor na různé způsoby (humr, ryba, velká mořská mušle a krab) a hromady příloh. Jo i polévka byla. (GPS: N22 04.309, W081 01.597)Naprosto přežraní jsme se u něj i rovnou ubytovali a na zítřek si domluvili potápění.

11.12.2009 - pátek - potápění v zátoce Sviní, St.Clara
V 7:30 pro nás přišel potápěč, se kterým jsme se měli jet potápět do nedalekého potápěčského ráje Cueva de los Peces, ale když jsem došel k autu, koukám, a ona jedna pneumatika prázdná. Tak jsme nahodili rezervu a jeli. Marek byl nějaký nemocný, a proto odpočíval v autě. My s Pavlem jsme vyfasovali potápěčskou výstroj a šli pod vodu. Za 45 minut pod vodou jsme stihli vidět potopenou rybářskou loď, mračna barevných rybek, korály a skalní stěnu - drop off - prudce klesající mořské dno do nedozírných hlubin. Po potápění jsme si skočili ještě do blízkého přírodního jezírka, což byla zatopená jeskyně. Čas nás hodně tlačil. Po cestě do Cienfuegos jsme se na chvíli zastavili u muzea nešťastného amerického vylodění a přesně v 11:00 jsme vrátili auto v půjčovně. U autobusáku jsme usmlouvali taxi za 15CUC do města Santa Clara. V Claře rychle vyměnit peníze, po menších peripetiích najít půjčovnu aut, pronajmout si opět auto (tentokrát na 48 hodin) a vyrazit na severovýchod do 200km vzdáleného městečka Morón. Ubytovali jsme se, osprchovali a zašli do města na večeři. V plánu jsme měli návštěvu vyhlášené diskotéky v hotelu Morón. Smůla byla v tom, že začínali až ve 22:00. Tou dobou jsme byli tak rozespalí, že jsme nezvládli vstát.

12.12.2009 - sobota - Cayo Coco a pláž Pilón, drinky v Ciego de Ávila
V 7:30 jsme opustili pokoj, koupili si pizzu na snídani a vyrazili na vyhlášené ostrůvky spojené silnicí plné hotelových resortů a pláží Cayo Coco. U jednoho rezortu (Hotel Villa Cojímar) jsme si všimli, že tam jezdí dost lidí na kitech, tak jsme to šli občíhnout. Silný vítr a mělká voda bez vln tu vytváří ideální podmínky pro tento sport. Nakonec jsme dojeli až na konec silnice navezené v moři na pláž Pilón (GPS: N22°36.736, W078°41.886). Obsadili jme si lehátko pod slunečníkem a do 17:00 se váleli na (dle knihy) jedné z deseti nejlepších pláží Karibiku. Písek tu je opravdu tak jemný, že ho budeme vytahovat odevšad i na další expedici. Po cestě zpět na pevninu jsme potkali i pár divokých prasat. Zatavili jsme se u jedné přírodní jeskyně předělané na kabaret, ale bohužel byla zavřená. Dojeli jsme do města Ciego de Ávila, našli jsme si ubytování a konečně zažili večer v místním duchu a hlavně za místní peníze! Napřed jsme si zašli na večeři a pak si vystáli frontu do hopody, kde jsme dali smršť míchaných drinků (cirka 5 na osobu - mojito, pina colady a další) a před půlnocí jsme se vmísili do davu tančících lidí na fetivalu vysokých škol. Tady už byly ceny naprosto neskutečné: pina colada za 4Kč a cukrová vata za 60haléřů. Z pódia zněla salsa.prostě pohoda. Zalehli jsme okolo 2:00.

13.12.2009 - neděle - Santa Clara, odjezd Marka a Varadero
Vyspali jsme se do 9:00 a zašli si na snídani - jujcíky z ovoce, dortíky a čerstvé ovoce. Útrata za všechny tři: 10Kč. Přejeli jsme do Santa Clary, vrátili auto a zašli se podívat do centra. Zaujala nás hamburgerárna, kde jsme si dali 5 hamburgerů a pití za 25Kč. Další cesta vedla k pomníku a mauzoleu Che Guevary a autobusáku. Tady jsme se rozloučili s Markem, který pokračoval nočním vlakem do Havany a my s Pavlem jeli do Varadera. Varadero je poloostrov plný All Inclusive resortů u krásných pláží. Vystoupili jsme zde ve 22:00 a jali se hledat resort, který by nás uspokojil svou nabídkou vyžití a cenou. Měli jsme velkou kliku, protože hned první resort byl v pohodě a jen za 44CUC za oba. Hodili jsme si věci na pokoj a šli do baru u bazénu. Trochu jsme zaměstnali barmana: za hodinu, než bar zavřeli, jsme vypili každý 10 míchaných drinků.

14.12.2009 - pondělí - Varadero ve stylu All Inclusive a caching
Vstali jsme v 9:00 a po včerejší drinkové smršti jsme si dali detoxikační den. Tedy jen juicíky a spoustu jídla. S jídlem jsme začali hned na snídani. Rovnou z jídla jsme přelehli k bazénu a dopoledne relaxovali. Po vydatném obědě jsme si sbalili věci a vydali se na lov cachí a hledání jiného resortu. Cache jsme našli 4 a nachodili asi 12km, ale resort, ke by cena/výkon odpovídal, ani jeden. Z nejvzdálenějšího místa jsme se nechali zavézt taxíkem do našeho původního resortu Villa Mar del Sur, opět se ubytovali ve stejném pokoji a do večera plavali, popíjeli (nealko) v baru, večeřeli a vůbec odpočívali. Večer jsme koukali na televizi (Shrek 2).

15.12.2009 - úterý - Beach Volleyball, relax, cache a pařba v La Rumba disko
Hned po snídani jsme skončili u bazénu. Ale jelikož jen ležení mě nebaví, tak jsem domluvil Beach Volleyball my dva proti dvěma místním. Na tom slunci to byl docela záhul, ale porazili jsme je. Ve 12:30 jsme se sbalili, zašli na oběd a šli na místní trh nakoupit nějaké handy crafts. Po náročném chození po trhu jsme něco málo vybrali a v děsném horku se dovlekli na hotel. Abych toho neměl málo, rozhodl jsem se odlovit poslední dvě cache na Varaderu. To znamenalo dalších 9km. Naštěstí ta nejvzdálenější cache byla umístěna u jedné paní doma. Byla natolik hodná, že mi krom cache donesla i vodu. Pavel byl mezitím na pláži a seznámil se tam se třemi holkami z Holandska, které bydlely ve vedlejším resortu. Já jsem z cachí došel totálně uřícený něco před 17:00 a hned jsem skočil do bazénu a hydratoval se v baru. Dali jsme si s Pavlem i ping-pongový turnaj. Jakmile se setmělo, jali jsme se hledat nějakou místní diskotéku. Vždyť je to naše poslední noc na Kubě! Něco jsme našli, ale začínali až ve 22:30. Vrátili jsme se do resortu, v poklidu se navečeřeli a šli si sednout do baru na pláž, který taky patřil našemu resortu. Kolem 21:00 tam dorazily i Holanďanky. Procvičili jsme si konverzační angličtinu a cca ve 23:00 jsme se domluvili, že se složíme na taxi a zajedeme na diskotéku La Rumba. Přijel historický taxi kabriolet a dovezl nás na první diskotéku, za celou dobu, co jsme byli na Kubě, kde to opravdu žilo. Dokonce tu hrála živá kapela. Pařili jsme do 4:00 do rána než nás zase taxi rozvezlo do jednotlivých resortů.

16.12.2009 - středa - Havana a odlet
Ráno jsme ještě v klidu posnídali zašli k bazénu a v 11:00 už byli sbalení na cestě na autobusák. Opět kliku jako hrom. Koupili jsme poslední dvě jízdenky do Havany. Klimatizace jim nějak haprovala a uvaření ve vlastní šťávě jsme se v 15:00 ocitli v Havaně na náměstí. Omrkli jsme pár dalších budov, muzeum revoluce, koupili si poslední pizzu a šli se postavit do obrovské fronty na místní autobus. Čekali jsme 4 autobusy, než jsme se dostali dovnitř. Ale proč platit za taxi 350Kč, když autobusem to jde za 40haléřů? Je fakt, že poslední dva kilometry k letišti člověk musí po svých, ale času jsme měli dost. Na letišti jsem se rozloučil s Pavlem, který letěl přes Paříž o tři hodiny dříve, než já přes Madrid, zaplatil si odletovou taxu, pár hodin si počkal na můj let a těsně před půlnocí jsem vyletěl směr Madrid.

17.12.2009 - čtvrtek - cesta domů
Letadlo přistálo v Madridu ve 14:00 (tak pozdě díky časovému posunu) a měl jsem čas se tak akorát přesunout na druhý terminál abych chytil let do Vídně. Nástup do letadla byl na čas, ale na runawayi jsme nabrali hodinové zpoždění. V mírně turbulentním letu jsem přistál v -5°C mraze ve Vídni. Veškerý pašovaný kubánský rum cestu v zavazadlovém prostoru letadla přežil bez úhony a mohl jsem autobusem (oblečen opravdu polehku) dojet na nádraží Meidling. Odtud mi měl za 2 hodiny jet přímý vlak až do Ostravy, ale když jsem došel na nástupiště, zrovna odjížděl nějaký osobák do Břeclavi. No a abych nemrznul tak dlouho na nádraží, vyrazil jsem tím courákem. Ve 22:00 jsem vystupoval do -12°C mrazivé a zasněžené Břeclavi. Nejbližší cache byla od nádraží jen 60m, ale abych promrznul byla i tato vzdálenost až nad hlavu. Zbytek času, než dorazil rychlík z Vídně, jsem trávil v zaplivané nádražní hospodě u sáčku chipsů (nic jiného na jídlo nebylo) a českého piva. Rychlík vyjel na čas, ale někde na půli cesty mezi Břeclaví nabral brutální zpoždění. Vítejte v Česku!
Autor:
Publikováno:
12. 1. 2015
FOTOGALERIE
následující >
Fotogalerie
TRASA KE STAŽENÍ: KML (GPX)
NAVŠTÍVENÁ ZEMĚ
Kuba
Rozloha:
109 886 km2
Počet obyvatel:
11 236 790 (102 obyvatel/km2)
Hlavní město:
Havana
Nejvyšší bod:
Pico Turquino (1 974 m)
Používaný jazyk:
Španělština
Náboženství:
ateisté, římští katolíci, africká náboženství, judaismus
Měna:
kubánské peso (CUC)
Dobrodruh
Petr Górecki
Navštívené kontinenty celkem:
6
Navštívené země celkem:
111
Počet publikací celkem:
89
Nejnavštěvovanější země: