Prolog:
Přesně
tři týdny před začátkem naší cesty jsme si řekli do kterých
států to vlastně chceme jet a začali jsme plánovat a vymýšlet.
Vzhledem k tomu, že jsme byli tou dobou v USA, tak jsme si museli
vyřídit víza tam. Vyslali jsme Pavla (nejmladší člen výpravy)
do Washingtonu aby tedy sehnal potřebná víza. Protože ihned na
tento okruh plynule navazoval okruh jižní Amerikou, měl na
starosti vyřídit těch víz poněkud více. Za tři dny se vrátil
a moc toho nedovezl. Mexické vízum si máme vyřídit v Bostonu, do
Guatemaly prý Češi víza nepotřebují, ale dovezl alespoň víza
do Belize. Tak začalo shánění víz do Mexika. Konzulát jsme
našli v pohodě, měli jsme dokonce vše potřebné pro naše
vyřízení, ale dalo nám velkou práci vysvětlit té úřednici,
že potřebujeme víza. Ona nám totiž tvrdila, že prý máme
bezvízový styk. No tak jsme šli domů a nechali jsme si přes
Česko ověřit jestli má úřednice pravdu. Samo sebou neměla, ale
čas už kvapil a my měli v řízení i letenky. Den před
plánovaným odletem jsme si šli ta víza vyřídit znovu, ale
tentokrát jsme byli neústupní a to bylo dobře, protože, jak se
později ukázalo, museli jsme to vízum nejednou ukazovat. Takže
vízum jsme dostali den před odletem a pořád jsme neměli letenky.
Ty se nám vyřizovaly až někde v L.A. Ujišťovali nás, že to
určitě přijde expres poštou ráno v den odletu. Tak se i stalo,
ale nepřišly ráno, nýbrž v poledne. To už jsme měli nabalené
naše malé cestovní batůžky (opravdu jsme si na skoro dva měsíce
cestování s sebou vzali pouze dva batůžky pro tři lidi. Prostě
nic zbytečného.) a v den odletu jsme už čekali jenom na letenky u
cestovní kanceláře, která nám je vyřizovala. Odtamtud jsme jeli
pak už přímo na letiště a ve 14.30 jsme odlétali do Mexiko City
s mezipřistáním v NY. Tomu se říká dokonalé
plánování. Ještě poznámka k fotografiím. U této výpravy máme pouze velmi málo fotek, jelikož jsme v Peru přišli jak o všechny negativy, tak o foťák (viz výprava Peru na tomto serveru).
12.8.1999 - čtvrtek - odlet do Mexiko
City
Start naší dovolené opravdu vyšel, i když se lidi s námi
vsázeli, že to prostě nezvládneme odletět. Do Mexiko City jsme
přiletěli o půlnoci a jelikož jsme všichni byli ve španělsky
mluvících zemích poprvé, hned na letišti jsme udělali zásadní
chybu. Po výběru peněz z bankomatu nás odchytili taxikáři a už
nám pomáhali z věcmi do auta. Oni anglicky ani ň a my zase nic
španělsky. Jenom jsme sebou měli knihu z velice užitečnými
frázemi, tak jsme jim řekli kam to chceme a ptali se za kolik nás
tam odvezou. Místo aby odpověděli, tak nás vmanipulovali do auta
a už se jelo. Teprve pak nám ukázali ceník (jak se později
ukázalo, tak byl falešný) a to už jsme nemohli vystoupit, takže
nám nezbylo, než požadovanou sumu, která byla asi dvacetinásobně
předražená, zaplatit. To jsme navíc ještě ani nevěděli kde je
náš hotel, kde jsme chtěli dojet. Byli jsme vysazeni v nějaké
špinavé části města, ve všech průvodcích píšou, že se
všude krade, přepadá a my ještě takoví neotrkaní místním
prostředím a už si musíme sami v tmavých uličkách, na kterých
postává plno pochybných individuí. Hotel do kterého jsme měli
zamířeno (a který doporučoval průvodce Lonely Planet) byl
zrušený, tak jsme pak obcházeli několik hotelů a ptali se podle
frazeologické příručky, jestli mají pokoj pro tři a oni
většinou měli, ale plný, tak jsme šli zase o dům dál a
štěstěna nás zavedla do hotelu, který byl velmi pěkný, na
Mexiko i velmi levný a mluvili tam anglicky. Tak jsme se tam
ubytovali a zničeni z letadla chtěli spát. Pavel ale chtěl hned
jít prozkoumávat místní hospody a přesně jak příručky
říkají, nejezte nic, co se připravuje na ulici a co by mohlo být
umýváno nebo připravováno z vody, která nebyla purifikována.
Tak jsme si dali nějaké maso, co tam rožnili venku na ulici a k
tomu džusík z papáje a samo sebou vody, která byla převařená
jen z velmi malou pravděpodobností. Ještě jsme si na dobrou noc
dali pivko Corona.
13-14.8.1999 - pátek a sobota - Mexiko
City: Zocalo, Miraflores, Teotihuacan, Tula
Dva dny stačí na
poznání Mexiko City a jeho příměstských částí. Zajímavé je
náměstí Zocalo, kde je jednak historická katedrála a další
stavby španělské architektury a za zmínku stojí i to, že přímo
na náměstí je část historických vykopávek a velmi často zde
můžete vidět tančící indiány v původních krojích. Kousek
metrem a pak tramvají jsou takzvané "plovoucí zahrady"
Miraflores, které vypadají jako Benátky, proplouváte se na
gondolách, můžete si zaplatit hudebníky a ti vám budou hrát po
cestě lodí. Taktéž si můžete kdekoliv vystoupit a třeba
nakoupit nějaké tropické květy. No a pak Teotihuacan, kde se
nachází pyramida del Sol (sluneční) a pyramida de la Luna
(měsíční). Tyto pyramidy na nás svou ohromnou velikostí udělaly
dojem. Bodejť ne, když pyramida slunce je třetí největší
pyramida na světě (po pyramidách v Gíze). Bohužel jsme tam
dojeli, když už měli zavřený vstup do areálu a za hotel se nám
nechtělo platit, tak jsme se rozhodli otestovat náš nový stan a
deky z letadla (ano spacáky jsme neměli, protože jsou moc velké,
zato taková deka z letadla je lehká, skladná a výhřevná.
Doporučujeme British Airways.). Jako na potvoru byly všude stavení
a nebo kaktusová pole. Tak jsme se tedy rozhodli si postavit stan
uprostřed toho kaktusového pole. Zjistili jsme, že plody zdejšího
kaktusu jsou jedlé (ale hodně pichlavé) a tak jsme měli postaráno
o večeři. V noci klesla teplota pod bod mrazu, protože byly zmrzlé
kaluže a tak jsme asi od tří od rána běhali kolem stanu a čekali
na svítání. Takové svítání nad pyramidou velkou jako hora, to
je taky nezapomenutelný zážitek. Ráno jsme posnídali zase
kaktusy a šli se podívat na pyramidy. Vyjít všechny schody až na
horu, to není jen taková procházka pro důchodce, ale pořádná
makačka. A to jsou ty pyramidy dvě. Byly tam za odměnu nádherné
rozhledy do krajiny. Pyramid jsme neměli dost a tak jsme si zajeli
ještě do Tuly, kde jsou světově známí kamenní bojovníci, ale
nestojí to za to ztrácet tam čas. Ale to je pouze subjektivní,
třeba se vám tam bude líbit.
15-16.8.1999 -
ne a po - Guadalajara, Tequila a Mexico City
Jeli jsme autobusem
do Guadalajary, druhého největšího města, které leží na
západním pobřeží Mexica. Byl to celonoční přejezd a nebyla to
naše zastávka, odtud jsme pouze projeli do městečka Tequila
(správně, vyrábí se tam tequila a pěstuje se tam všude agave,
ze kterého se to dělá). Tam jsme zašli na prohlídku továrny
Jose Cuervo (nejstarší tequilová továrna na světě, kde jsme
viděli celý proces výroby, včetně koštovačky nejkvalitnější
ročníkové tequily. No aby nám nebylo líto, tak jsme v noci zase
jeli do Mexico City.
17.-18.8.1999 - út a st - Taxco a
Acapulco
Fičeli jsme přes město Taxco (stříbrné doly a
krásné hory okolo) do Acapulca. V Taxcu jsme se zašli podívat po
obchodech se stříbrem, protože těchto obchodů je tam přes 300,
tak jsme si i my něco vybrali. Pozdě jsme si ale všimli, že na
onom řetízku je napsáno Made in Italy. Bylo nádherné počasí, a
tak jsme hned spěchali do přímořského města Acapulco, kde jsme
zůstali celkem 25 hodin. Celý den jsme strávili na pláži, kde
nám nosili jídlo a pití přímo pod slunečník. Odpoledne jsme si
šli zajezdit na vodních skútrech a já (Petr) jsem si nechal
upravit podle místního folkloru vlasy. Spletli mi je do copánků,
takže teď už jsem jako domorodec (včetně opálení).
19.8.1999
- čtvrtek - Oaxaca
Celou noc a půl dne jsme jeli autobusem kolem
pobřeží a přes hory s nádhernýma vyhlídkami autobusem. Když
jsme vystoupili, zjistili jsme, že cílovou stanici jsme o 5 hodin
jízdy přejeli, tak jsme sedli na další bus a ve 20.00 (celkem 19
hodin jízdy v buse) jsme dojeli do Oaxacy, kde jsme měli tak akorát
náladu pojíst, najít hotel a spát.
20.8.1999 - pátek -
Monte Alba
Jsme jeli busem na vykopávky Monte Alban. Pěkné
přírodní scenérie a pyramidky.
21.8.1999 - sobota -
Palenque, Agua Azul, Merida
Jsme byli v Palenque (zase nějaké
Mayské pyramidy) a stihli jsme se zajet koupat k vodopádům Agua
Azul. Tam jsme jeli busem ale zpět jsme jeli na korbě náklaďáku.
Krásné vodopády uprostřed pralesa, strašné horko a vlhko, ale
voda byla bohužel trochu kalná po bouři. Pak jsme celou noc jeli
do Meridy.
22.8.1999 - neděle - Chichen Itza a Cancun
Meridu
jsme profičeli a jeli rovnou do Chichen Itzy. Pyramidy Chichen Itza
byly nejlépe zachované, jsou v pralese, ale jsou tam tisíce
turistů. Ty se nám celkem líbily, i když odpoledne trochu
sprchlo. Do jedné pyramidy se dalo jít i dovnitř. Byly to vlastně
dvě pyramidy v sobě. V noci jsme jeli do Cancunu busem asi čtvrté
kategorie, kde pomalu přepravovali i slepice uvnitř busu, ale
prežili jsme to a za odměnu jsme si pronajali pěkně drahý hotel
v Cancunu.
23-24.8.1999 -
po a út - Cancun, Isla Mujeres, Chetumal a přejezd do Belize
To
jsme strávili dva dny v přímořském letovisku Cancun, kde jsou
bílé křemičité pláže (říká se jim air-conditioned neboli
klimatizované, protože příjemně ten písek chladí). Pro ty kdo
neví, kde to je, tak Cancun je přímořské město a je tu Karibské
moře (Nick Sloter). No jestli jste někdy viděli ten přiblblý
seriál o nesmrtelném detektivovi v plavkách a mysleli si (jako
já), že ta voda je počítačově dokreslovaná, tak jste byli na
omylu. Voda v moři je opravdu azurově modrá a opravdu se po pláži
prochází hezké slečny v bikinách. Zajeli jsme si lodí na Ostrov
Žen (Isla Mujeres). Žen tam moc nebylo, zato šílené vedro. Dali
jsme si 14 kilometrový pochod kolem pobřeží, chvíli se potápěli
a poprvé v životě jsem si zaplaval se žralokem ve vodě, dokonce
jsme měli možnost si toho dvoumetrového macka chytnout do ruk.
Jsme živí a zdraví, takže to asi nebyl lidojed, nebo už spapal
nějakého turistu před námi. Dále jsme tam navštívili želví
farmu a želví líheň krevet velkých. Po dvou dnech válení se na
pláži jsme se vydali přes Chetumal (policejní a vojenské město)
do dalšího státu naší cesty: Belize.